Období, kdy opozice během krize kladla věcné otázky a následně podporovala vládu, velmi rychle skončilo. A to, když zjistila, že postup vlády vnímá veřejnost pozitivně a je tolerantní k chybám v náročné situaci. Protože každý, kdo něco dělá, něco i zkazí.

A v rychlém sledu pandemie je spousta příležitostí k chybám. To lidé vědí, ale oceňují víc to, že vláda dělá, než že se při tom dělání dopouští chyb. (Mimochodem, v této souvislosti považuji za klíčové, že vláda nechá prošetřit nákupy v době nouzového stavu NKÚ. Padni komu padni.)

Jenže tato důvěra znamená logicky i větší volební potenciál a to je to, čeho se opozice bojí. A tak se zhruba po týdnu vrátila ke své totální válce. Od té doby jsme se ve sněmovně sešli poněkolikáté a mám pocit, že to je stále horší. Čím víc jsou lidé rádi, že jsme se vyhnuli přecpaným nemocnicím a chladírenským vozům s mrtvolami, tím víc se z opozičních lavic zvedá vlna kritiky proti těm, kteří to zajistili.

S čím se tu asi kalkuluje? Že čím větší bude kravál, tím větší bude šance dostat se do médií? Ale cožpak se tam nejde dostat i jinak? Cožpak nikdo z opozice není schopen uvidět v krizi příležitost? Kde jsou vaši marketéři? Odložte svou totální opoziční negaci, jak napsal komentátor Petr Holec, a zkuste se ke krizi postavit pozitivně - jako byste byli Vy v čele státu a Vy nesli zodpovědnost za návrhy a rozhodnutí. Opravdu byste v takovém případě protlačovali všechny své návrhy, často ještě populističtější a dražší, než které dává na stůl vláda? Opravdu byste řekli, že peníze jsou na prvním místě a smrt pár tisíců lidí je proti tomu nic?

Vím, že i v dnešních vašich vystoupeních byla řada věcných, konstruktivní podnětů. Ty však pro diváky zcela zapadly ve vlnách strategie totální války proti této vládě a v ničivém ohni programu „antiBabiš“. Škoda těchto podnětů.


To, o co se dnes hraje, je nerozhodný volič
To, o co se tu totiž hraje, jsou opravdu hlavně hlasy nerozhodných voličů. A když jste je nezískali plnou Letenskou plání, dlouholetým nefunkčním antiBabišem a všemožnými trestnými oznámeními a podněty k Evropské komisi, nezískáte je ani křikem o vyšetřovací komisi. Výhrůžkami, že za to, že vláda přijala plnou zodpovědnost za zdraví a dnes už i za ekonomiku téhle země, postavíte tuto vládu, až to skončí, před soud.

Nerozhodný volič třeba také nadává, ale je pragmatik. Je opatrný, dobře si rozmyslí, komu dá svůj hlas. Dlouhodobě sleduje, co se děje a jak zodpovědně se chovají ti, co to tu vedou. Není to aktivista, který to má dopředu jasné a i kdyby nastal ráj na zemi, půjde volit proti premiérovi, protože o tom píší Bakalovy noviny, Seznam, iRozhlas nebo točí bulvární 168 v České televizi.

Nerozhodný volič bude dávat hlas rozumu, i kdyby ten rozum byl tzv. nerozumný a žádal věci nad kterými ohrnujete nos, jako je například větší samostatnost České republiky, větší přísnost na zahraniční kapitál, rušení penězovodů těm, kteří nejagresivněji zvládli dotační a grantový byznys (o tom bych mohl leccos jako bývalý ministr vyprávět).

Chceme společně pomáhat této republice? Tak sjednejme na čas smír, buďme aspoň trochu velkomyslní a pragmatičtí. Nerozhodnutí voliči to ocení.


Lidé jsou zatím vzácně trpěliví
Vážím si racionálního návrhu na prodloužení nouzového stavu do příštího týdne, kdy bude probíhat přerušená schůze Sněmovny. Příští schůze by ale měla jednat o mnoha potřebných zákonech, mimo jiné o potravinách, o vodě a o suchu, o boji s kůrovcem. Obávám se, abychom nakonec zase jen neposlouchali monotónní jeremiády opozice, co vláda dělá či nedělá, aniž se hnuli z místa.

Jistě, proti protahování opatření se ozývají mnozí občané, především podnikatelé. Ke mě se ale dostávají i hlasy úředníků, zaměstnanců ve službách, učitelů, důchodců..., kteří požadují pokračování nouzového stavu. Jsou přesvědčení, že návrat do normálních kolejí by měl být pozvolný a v souladu s epidemiologickými výsledky. Rrozčiluje je, že někdo onemocnění COVID-19 zlehčuje a přirovnává ho k běžné chřipce. A že nechce slyšet, že v zemích, kde nezasáhli včas, jako třeba v New Yorku, smrtnost za pár týdnů vysoce přesáhla smrtnost chřipky za celou sezónu.

Ano, i oni říkají, že je nošení roušek štve. Ale respektují to. A dokud epidemiologové říkají, že je to nutná ochrana, tak jsou připraveni to vydržet. Mnohem víc je děsí představa, že by nás mohla postihnout druhá vlna. A říkají: "Když jsme to vydrželi tak dlouho, tak ještě chvíli posečkejme!" O těchto lidech jsem z úst opozice skoro nic neslyšel.

Chtěl bych zde ocitovat slova britského premiéra Johnsona, který byl také nejprve proti, ale po té, co onemocněl, prohlásil: "Žádám vás, abyste ovládli svou netrpělivost."

I já žádám vás, vážená opozice, vaše podnikatele a právníky, abyste ještě chvíli ovládli svou netrpělivost a svou nenávist a přihlédli, když ne k pragmatickému rozumu, tedy aspoň k tomu, že vaše slova sleduje několik miliónů nerozhodnutých, ale zatím trpělivých voličů.

Vláda již předložila plán pozvolného rozvolňování restriktivních opatření. Takže pokud myslíme vážně slova o tom, že chceme ochránit naše občany a nechceme situaci využívat jen k vlastní stranické sebeprezentaci, prosím, podporujme žádosti o prodloužení nouzového stavu.

(upravené vystoupení z Poslanecké sněmovny 28.4.2020)