Předmluva ke knize Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012
Potřebujeme idejí, živých a velikých idejí, a nebudeme malí. Musíme mít ideje světové, ideje netoliko pro sebe, ale pro všecky. Kdo se chce zachovat a udržet, musí myslit, cítit a pracovat pro všecky, nejen pro sebe. Velikých idejí, živoucích idejí potřebujeme, a ty nás spasí, protože spasí i jiné.
Tomáš Garrigue Masaryk
V roce 1917 napsal Jaroslav Kvapil – publicista, básník, dramatik a režisér, člen Masarykovy odbojové organizace Maffie – Manifest českých spisovatelů, který podepsala naprostá většina vůdčích osobností tehdejší české literární scény. Tímto manifestem, spontánně podpořeným veřejností, byla vyjádřena vůle k založení Československa, prvního demokratického státu ve střední Evropě.
Ideje, z nichž v roce 1918 vznikl nový československý stát, byly nosné a ušlechtilé, dnes bychom mohli dokonce říci, že byly až příliš ušlechtilé. Podle dobových svědectví i podle svědectví pamětníků však za Masarykova života žily a prosazovaly se.
My, autoři této publikace a mluvčí Charty 2012, vyjadřujeme vůli vrátit se k Masarykovu odkazu. Jsme stejně jako on přesvědčeni, že bez poctivých, kriticky myslících, široce vzdělaných a angažujících se lidí vedených nadosobními ideály nemůže být zdravé, harmonické demokracie, nemůže být silných a všestranně se rozvíjejících států ani jejich společenství.
Masarykovo učení je podle našeho názoru jedním z nejcelistvějších základů, na kterých lze stavět i dnes; je dokonce potřebnější než kdykoli v minulosti. Vychází z nejlepších evropských tradic, jak byly předurčeny antikou a Ježíšem a rozvinuty reformací, osvícenstvím a modernismem. Lze je přirovnat k universalistickým učením křesťanství, marxismu a liberalismu, zatímco však křesťanství bylo od počátku poznamenáno dobovými mýty a marxismus a liberalismus řadu dalších mýtů vytvořily, Masarykovy ideje a vize platí v základních obrysech ‚sub specie aeternitatis‘.
Ukládáme si za cíl na Masaryka navázat, na jeho formát i odvahu. Proto vyhlašujeme neomodernismus, etistní demokracii, ‚novou víru‘ a nově pojatou sociopedagogiku a socioterapii.
Bohumil Sláma, Anna Hogenová, Stanislava Kučerová
Tomáš Garrigue Masaryk
V roce 1917 napsal Jaroslav Kvapil – publicista, básník, dramatik a režisér, člen Masarykovy odbojové organizace Maffie – Manifest českých spisovatelů, který podepsala naprostá většina vůdčích osobností tehdejší české literární scény. Tímto manifestem, spontánně podpořeným veřejností, byla vyjádřena vůle k založení Československa, prvního demokratického státu ve střední Evropě.
Ideje, z nichž v roce 1918 vznikl nový československý stát, byly nosné a ušlechtilé, dnes bychom mohli dokonce říci, že byly až příliš ušlechtilé. Podle dobových svědectví i podle svědectví pamětníků však za Masarykova života žily a prosazovaly se.
My, autoři této publikace a mluvčí Charty 2012, vyjadřujeme vůli vrátit se k Masarykovu odkazu. Jsme stejně jako on přesvědčeni, že bez poctivých, kriticky myslících, široce vzdělaných a angažujících se lidí vedených nadosobními ideály nemůže být zdravé, harmonické demokracie, nemůže být silných a všestranně se rozvíjejících států ani jejich společenství.
Masarykovo učení je podle našeho názoru jedním z nejcelistvějších základů, na kterých lze stavět i dnes; je dokonce potřebnější než kdykoli v minulosti. Vychází z nejlepších evropských tradic, jak byly předurčeny antikou a Ježíšem a rozvinuty reformací, osvícenstvím a modernismem. Lze je přirovnat k universalistickým učením křesťanství, marxismu a liberalismu, zatímco však křesťanství bylo od počátku poznamenáno dobovými mýty a marxismus a liberalismus řadu dalších mýtů vytvořily, Masarykovy ideje a vize platí v základních obrysech ‚sub specie aeternitatis‘.
Ukládáme si za cíl na Masaryka navázat, na jeho formát i odvahu. Proto vyhlašujeme neomodernismus, etistní demokracii, ‚novou víru‘ a nově pojatou sociopedagogiku a socioterapii.
Bohumil Sláma, Anna Hogenová, Stanislava Kučerová