Za hospodářské krize ve třicátých letech jsme měli Gajdu, teď máme Okamuru. Jak je dobře známo, extremisté vždy těží z nespokojenosti lidí, a čím jsou lidé nespokojenější, tím jsou extremisté úspěšnější a tím víc si mohou dovolit – extrémní extremista Hitler těžil z extrémní nespokojenosti Němců. Všichni vycházejí „zdola“, od řadových lidí, neboť jen ti jsou dostatečně početnou voličskou základnou. Pravicoví extremisté pak, za vydatné a obratné propagandy, využívající demagogií, lží a plejády nesplnitelných slibů postupně otočí – i Hitler začínal jako socialista.

Cesta Tomia Okamury je přinejmenším analogická. Začínal benigně, krásně. Mimo jiné se odvolával na Masaryka, na morálku a na lidskou solidaritu. V letech 2011 a 2012 přišel se dvěma novoročními projevy, které sice podezřele zaváněly velikášstvím a příliš silnými slovy, proti jejich obsahu se však dalo namítnout jen málo:

„Největší sílu právě v době krizí nečerpáme z bankovního účtu, ale z přátel a z rodiny. Ze svého okolí – z knih, z našich vzorů, z osobností a z hrdinů našich dějin. Kvalita života závisí hlavně na hodnotách daného člověka nebo společnosti… Ekonomika není nedůležitá – jen nesmí vítězit nad morálkou a společnými hodnotami… Žijeme v čase, kdy média uchvacují gorily ze ZOO, jejichž ‚příjem‘ překračuje platy většiny smrtelníků. Firmy sponzorují anakondy, křečky či další zvířata, které mají dotace, granty a dary od státu, města a občanů v řádu stamiliónů. Školní třídy se skládají na veverky namísto toho, aby pomohly třebas jen jediné stařence v nejbližším okolí. Žijeme v mediálně odporné a děsivé době, kdy jedna gorila je větší a důležitější celebrita než desetitisíce potřebných stařečků nebo invalidů… Ničivá je i nespravedlnost… Nesouhlasím a protestuji proti tvrzení vykladačů práva, že spravedlnost není právo. Selský rozum mi říká, že právo tu je od toho, aby spravedlnost nastolovalo… Nic není černobílé… Každý naštvaný občan znamená menší toleranci pro chyby či zločiny těch, kdo odpovídají za chod naší republiky v kterémkoli oboru… Buď práci čest. Toto heslo by se mělo do kamene znovu tesat, protože za poslední léta poctivá a čestná práce mizí a mizí. Jen dobrou prací můžeme být dlouho úspěšně všichni živi… Obětovat se, bojovat a pracovat pro druhé.”

Dnešní Okamura je “jiná káva”. Od poukazovnání na oprávněné potřeby a pocity řadových lidí přešel na hrubý populismus, na útočení na jejich nejprimitivnější sklony a pudy. A těží z krize, do které jsme se, a nejen my, dostali pětadvacet let od roku 1989. Tehdy jsme ještě věřili, že ‚bude líp‘. Sice bylo, avšak jen ekonomicky. V řadě jiných a možná ještě důležitějších ohledů jsme dál upadali, dosvědčují to mimo jiné statistiky negativních jevů. Vzhlíželi jsme k Západu, ten však, aniž jsme to tušili, upadal již od sedmdesátých let a podobně jako my po roce 1989 upadal dál. Celkově je na tom sice stále lépe než my, avšak jak je možné, že v Americe dnes vládne amatér a poloblázen Trump, že se Angličané přiklonili k brexitu, a přestože se stále jasněji ukazuje, že to byl omyl, dál na něm trvají? A jak se Merkelová mohla tak “seknout” a bez kontroly pustit do Německa statisíce imigrantů, včetně ekonomických? (Ty potřebné, uprchlíky, bych jí na rozdíl od našich pokleslých politiků nevyčítal.) My jsme po Listopadu podlehli demagogům a lhářům v čele s Klausem a Zemanem, kteří nás ohlupovali a v případě Zemana, Babiše, Okamury a dalších ohlupují dál. Slováci byli moudřejší, avšak jen zdánlivě: svého ‚zloděje revoluce‘ Mečiara se sice zbavili už před dvaceti lety, ale pak opakovaně naletěli jiným gaunerům.

Jak je to všechno možné? Filosofové, historici, sociologové ani politologové to nevysvětlí, protože primární problém je v samotném člověku. Jak je možné, že kulturně i celkově nejvyspělejší národ světa, Němci, mohli podlehnout Hitlerovi a dopustili se zvěrstev, která se v takové míře nedála ani ve středověku? To nevysvětlili dokonce ani psychologové a antropologové; museli s tím přijít až hlubinně psychologicky orientovaní psychiatři Freud a Jung. Freud tvrdil, že pudové složky lidské osobnosti, které nazval Ono (Ono mimo jiné proto, že se k němu příliš nehlásíme), jsou silnější než vyšší a korigující složky, Já a Nadjá. Jung upozornil na sílu kolektivního nevědomí, v konkrétnějších podobách reprezentovaného primitivními archetypy. Freudem a Jungem poučený Masaryk polevil ve svém osvícensko-modernistickém optimismu a tvrdil, že rozum člověku dodnes nevládne. Jinými slovy, člověk je součástí živočišné říše a své dávné historie. Je v něm dodnes kus zvířete.

Ale proč se člověk páchání zla dodnes nezbavil? Proč nás Čechy dál ohlupují ODS a Klaus ml., jablko, které spadlo přímo pod strom? Proč nás ohlupuje poloskrytý zemanovec Chovanec? Proč nás dnes už téměř odkrytě ohlupuje Okamura? Jung na to odpovídá (slovy hodnými literáta): ‚Lidský duch, jenž zdánlivě triumfoval nad démoničností přírody, do sebe tuto démoničnost nepozorovaně pohltil a stal se tak loutkou v rukou ďábla. Mohlo k tomu dojít jen proto, že se věřilo, že démony zlikvidujeme, když je vysvětlíme jako pověru. Přitom se přehlédlo, že toto jsou v podstatě projekce, tedy produkty určitých faktorů v lidské duši. Když jsme jejich výtvory uznali za nepravé a iluzorní, nezničili jsme tím jejich zdroje ani jsme je nezbavili jejich účinnosti. Naopak – když už se démoni nemohou usídlit ve skalách, v lesích, horách a řekách, využijí člověka, a to je mnohem nebezpečnější obydlí.‘”

Hitler totálně odmítal Židy, Okamura totálně odmítá muslimy. Co by asi při své mentalitě dělal, kdyby byl Němcem v Hitlerově době?