Rád říkám, že klasická hudba je z osmdesáti procent nuda, ale když tě něco osloví, když tě něco chytí za srdce!...

Sám jsem měl to štěstí, že jsem v klasické hudbě vyrostl a že mi dala pro život cosi navíc, jakousi přídatnou sféru, něco, co tě nikdy nezradí. Těch, kdo takové štěstí neměli, je mi trochu líto, avšak jak se říká, nikdy není pozdě…

Před několika dny jsem na Čt vyslechl pořad českých filharmoniků, kterým chtěli přispět k rozptýlení lidí, kteří jsou nyní uzavřeni doma a ne vždy v nejlepší náladě. Záměr jsem ocenil, hudba tady může pomoci. Zklamala mne však dramaturgie, výběr skladeb, neboť řada z nich byla pro dnešního a s klasickou hudbou nepříliš obeznámeného diváka příliš dlouhá a tedy – nudná. Tak jsem si řekl, že i moje maličkost může přispět s trochou do mlýna, ale že to pojmu jinak.

Začínám podle abecedy, shodou okolnosti s velikánem nad velikány J. S. Bachem (1685-1750). A začínám po kapkách, abych pokud možno nikoho neodradil. Najděte si prosím na internetu you tube, a když vám tam naskočí Hudba, napište do okénka Bach, Gulda, piano, Dobře temperovaný klavír I No I a pusťte si to.

Možná vás to příliš nenadchne, ale prozatím vydržte a pusťte si to stejné v jiné verzi: Bach, Růžičková, cemballo, Dobře temperovaný klavír I No I

Určitě vás však nadchne první část opět toho stejného, avšak s přidanou Gounodovou kantilénou, v nádherném podání Renée Fleming: Bach, Fleming, Ave Maria
mu
Mimochodem, světoznámá americká sopranistka Flemingová si velmi vážila Václava Havla. Neváhala, a v roce 2011 přijela zazpívat na pohřbu, do Katedrály svatého Víta…

(když tak pošli dál)