Mikuláš Minář dostal zpětnou vazbu a přijal ji
Existují lidé, kterým můžete říkat co chcete, ale je to marné, je to jako házení hrachu na zeď. Takovou zeď před sebou bohužel mívají zejména politici, přičemž by ji měli mít z nás nejméně.
Když se na naší politické scéně objevil Mikuláš Minář, v mnohém se od stávajících politiků odlišoval, a vesměs v dobrém. S malou nadsázkou lze říci, že kdyby se odlišoval jen absencí oné zdi, nebylo by to málo.
Jako mladý člověk však podlehl pocitu větších možností, než jaké se mu z mnoha příčin nabízely. Špatně je odhadl, zejména stran laťky pěti set tisíc podpisů pro svou stranu. Dal si sice pojistku, že pokud jich tolik nezíská, do politiky nevstoupí, jistě tam ale vstoupit chtěl. Přišla však sprcha, podpisů získal pramálo.
Takovými a podobnými sprchami člověk zraje. Samozřejmě ovšem jen pokud se z nich dostatečně poučí.
Nemohu zde nepřipomenout Masaryka, který se již jako široce vzdělaný a docela i politicky zkušený člověk své politické činnosti na čas vzdal. Věnoval se potom dalšímu studiu a napsal několik velmi cenných knižních publikací. Pak se teprve stal „vždy vítězným Masarykem“, tedy takovým, jak ho dodnes známe.
Když se na naší politické scéně objevil Mikuláš Minář, v mnohém se od stávajících politiků odlišoval, a vesměs v dobrém. S malou nadsázkou lze říci, že kdyby se odlišoval jen absencí oné zdi, nebylo by to málo.
Jako mladý člověk však podlehl pocitu větších možností, než jaké se mu z mnoha příčin nabízely. Špatně je odhadl, zejména stran laťky pěti set tisíc podpisů pro svou stranu. Dal si sice pojistku, že pokud jich tolik nezíská, do politiky nevstoupí, jistě tam ale vstoupit chtěl. Přišla však sprcha, podpisů získal pramálo.
Takovými a podobnými sprchami člověk zraje. Samozřejmě ovšem jen pokud se z nich dostatečně poučí.
Nemohu zde nepřipomenout Masaryka, který se již jako široce vzdělaný a docela i politicky zkušený člověk své politické činnosti na čas vzdal. Věnoval se potom dalšímu studiu a napsal několik velmi cenných knižních publikací. Pak se teprve stal „vždy vítězným Masarykem“, tedy takovým, jak ho dodnes známe.