Němec Immanuel Kant (1724 - 1804) byl typickým příkladem introvertního až podivínského filosofa. Také opět toho, jak jeden filosof popírá druhého: zatímco Hume svým empirismem popřel racionalistu Descarta, Kant je popřel oba, tím, že empirismus a racionalismus sjednotil.

Zabýval se praktickým rozumem a lidskou soudností; zkoumal, co je apriorní a co aposteriorní a co je jev a co je „věc o sobě“, která není poznatelná. Podobně jako řada jiných, zejména německých filosofů ovšem podlehl svodu oslňovat mimořádně složitým vyjadřováním, takže s jeho pochopením měli potíže i mnozí jiní filosofové. „Řešili“ to tak, že Kanta interpretoval každý po svém a každý z nich věřil, že právě jeho interpretace je správná.
Přestože Kant byl mnohými současníky označován za největšího filosofa všech dob a měl na své následovníky značný vliv, z jeho učení toho ke dnešku příliš mnoho nezbylo. Dodnes známý je především jeho kategorický imperativ: „Jednej tak, jako by se pravidlo tvého jednání mělo tvou vůlí stát všeobecným pravidlem.“ Znamenalo to, že pouze takové jednání, které je správné a čestné, odpovídá všeobecnému „racionálnímu morálnímu kánonu“.

Citáty:
Veškeré naše poznání začíná smysly, pokračuje rozumem a končí rozumem. Není nic vyššího než rozum.
Správně pochopená morálka není učení o tom, jak se můžeme učinit šťastnými, ale jak se můžeme učinit hodnými štěstí.
Jednej tak, abys používal lidství jak vůči sobě, tak i vůči všem jiným lidem vždy současně jako účel a nikdy pouze jako prostředek.
Pokud zanikne spravedlnost, není žádný důvod, aby na Zemi lidé žili.
Nedospělost je neschopnost užívat vlastního rozumu bez cizího vedení.
Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.
Metafyzika má pro vlastní účely svého zkoumání jen tři ideje: Boha, svobodu a nesmrtelnost.
Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci: naději, spánek a smích.
Čím víc v sobě máme lásky, tím lehčeji projdeme světem.
Fantazie je náš duch nebo náš démon.
Výchova je největší a nejtěžší problém, který je možno člověku uložit.
Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
Člověk musí být ukázněný, protože je od přírody surový a divoký.
Jen ten, kdo je osvícený, se nebojí stínů.
Osvícení je vystoupením člověka z jeho vlastní nezralosti.

Americká nezávislost a demokracie je sice spojena především se jmény George Washingtona a Abrahama Lincolna, jejím vůdčím myslitelemvšak byl široce vzdělaný právník, teolog-unitář a politik Thomas Jefferson (1743 - 1826), autor Deklarace nezávislosti z roku 1776, obsahující dnes již kultovní větu „všichni lidé jsou stvořeni si sobě rovni“. Jeffersonův význam spočívá též v tom, že silou své osobnosti duchovně a politicky kladně ovlivnil americkou společnost.
Americký politický systém se zakotvil v kolektivně vytvořené Ústavě Spojených států amerických z roku 1787 a k ní přidané Listině práv, všeobecně chápané jako listina svobod. Americká demokracie ovšem od počátku trpěla otrokářstvím a rasovou diskriminací. Boj za zrovnoprávnění všech obyvatel byl těžký a zdlouhavý, podobně jako boj evropského osvícenství proti církevním a feudálním mýtům a zlořádům.

Citáty:
Nikdy neodkládej na zítřek to, co můžeš udělat dnes.
Nikdy neutrácej peníze, dokud je nemáš.
Nikdy nekupuj, co nechceš jen proto, že je to levné; bude to drahé.
Pýcha nás stojí víc než hlad, žízeň a zima.
Nic není obtížné, co děláme dobrovolně.
Kolik bolesti nás stálo zlo, které se nikdy nestalo?
Když se zlobíš, počítej do deseti než promluvíš; když se hodně zlobíš, tak do sta.
Tradice obvykle spočívá na něčem, co lidé věděli; historie je často výtvorem pouhých lhářů.
Pravdivá historie tím, že lidi zpravuje o minulosti, jim umožňuje soudit přítomnost a předvídat budoucnost.
Mír je zájmem, politikou a povahou dobré vlády.
Nic není v knize osudu psáno s větší jistotou než to, že černoši mají být svobodní.
Neexistuje pravda, které bych se bál nebo kterou bych si přál ukrýt před světem.
První kapitolou knihy moudrosti je upřímnost.
Naše svoboda závisí na svobodě tisku a tu nelze omezit, aniž by se svoboda vytratila.
Neexistuje žádný čin, jakkoli ctnostný, pro který by vynalézavost nenašla nějaký špatný motiv.
Bigotnost je nemocí nevědomosti, chorobné mysli.

Jednu z nejúpornějších bariér v lidském myšlení narušila anglická spisovatelka a aktivistka Mary Wollstonecraftová (1759 - 1797). Její publikaci Obhajoba ženských práv je možno považovat za obdobu či větev americké Listině (lidských) práv. Dodnes citované tvrzení této předchůdkyně feminismu „mysl nemá pohlaví“ bylo sice do jisté míry nesprávné, neboť ženská mentalita se od mužské částečně liší, ale nebyl problém je správně pochopit. Její ostatní argumenty už ovšem byly nevývratné: když liberalismus pro všechny, tak i pro ženy, když práva pro všechny, tak i pro ženy.
Muži ji tehdy nechápali a ženy ještě neměly dostatečné vzdělání a postavení, aby svá práva mohly prosadit. Jelikož Wollstonecraftová v Anglii narazila na odpor a přezírání, přestěhovala se do Francie. Přestože to bylo v době vrcholícího osvícenství, narazila i tam. Zahájil se tak mnohdy nelítostný a dodnes neukončený boj podobný boji levice s pravicí, antirasismu s rasismem a filantropismu s misantropismem, vesměs de facto boji zdravého rozumem s nerozumem.
Pokud dnešní muži ženám vytýkají některé charakterové nedostatky, zdaleka ne vždy si uvědomují, že jsou nutným a logickým výsledkem jejich od nepaměti trvajícího útlaku.
Ženy si svá práva - zejména v Evropě a v Americe - nakonec vydobyly, na jedné straně sice neúplně, na druhé straně ovšem pronikly i do sfér které jim nepřísluší: přistoupily na uspěchaný způsob života a mnohé z nich oslabily a dál oslabují své přirozené, zejména mateřské vlastnosti a sklony.

Citáty:
Je načase provést revoluci v ženských mravech, je načase vrátit jim ztracenou důstojnost.
Nastává čas oddělit obecně platnou morálku od místních mravů.
Ženy mají málokdy dostatečné zaměstnání, aby utišily své city; kolotoč drobných starostí nebo marnivých zálib, které rozmělňují všechny síly mysli a těla, z nich přirozeně činí pouze objekty smyslů.
Posilujte ženskou mysl tím, že ji rozšíříte, a bude konec slepé poslušnosti. Od dětství se učí, že krása je žezlem ženy, přizpůsobuje se tělu, bloudí ve své pozlacené kleci a snaží se ji jen zdobit.
Ženy jsou degradovány sklonem užívat si přítomného okamžiku a nakonec pohrdají svobodou, k jejímuž dosažení nemají dost síly a ctnosti, aby o ni bojovaly.
Je fraškou nazývat ctnostnou jakoukoli bytost, jejíž ctnosti nevyplývají z uplatňování vlastního rozumu.
Ctnost může vzkvétat pouze mezi sobě rovnými.
Učiňte ženy svobodnými a rychle se stanou moudrými a ctnostnými, jako se jimi stávají muži.
Snad nejtěžším úkolem při výchově obou pohlaví je upravit výuku tak, aby nezužovala rozum, zatímco srdce je zahříváno štědrými dary jara.
Je načase provést revoluci v ženských mravech, je načase vrátit jim ztracenou důstojnost a přimět je, aby jako součást lidského druhu pracovaly na reformě světa tím, že budou reformovat samy sebe.
Pokud jsou ženy vychovávány k závislosti, tedy k tomu, aby jednaly podle vůle jiné omylné bytosti a podřizovaly se jí, ať už správně nebo nesprávně, kde se máme zastavit?
Nepřeji si, aby ženy měly moc nad muži, ale nad sebou.