O lásce k moudrosti. Raný modernismus 1, Malthus, Goethe, Hegel
Po osvícenství sice dobu oslovil romantismus, hlásící se podobně jako barokní doba k lidským citům a znovu opěvující mýty, avšak poučen osvícenstvím už nestavěl hlavně na křesťanské víře. Kritickorealistické myšlení se nejen udrželo, ale dál sílilo.
Anglický duchovní a ekonom, zakladatel politické ekonomie Thomas Robert Malthus (1766 -1834), „ekonom ponuré budoucnosti“, svou teorií o růstu populace upozornil na jeden z nejzávažnějších problémů lidstva. Poukázal na to, že počet lidí na Zemi narůstá geometrickou řadou, kdežto produkce a možnost obživy pouze řadou aritmetickou. Jeho teorie, byť nepřesná, byla o to významnější, že byla též dalekosáhlou předpovědí, která se v současné době stále víc naplňuje.
Citáty:
Velké a nepředvídané objevy, k nimž došlo v posledních letech, vedly mnoho lidí k názoru, že se blížíme k období velkých změn.
Výrobám na zemi nejsou kladeny žádné meze; mohou se zvětšovat donekonečna. Síla populace je mnohem větší než síla země produkovat pro člověka obživu. Nárůst populace nelze kontrolovat, aniž by to způsobilo bídu nebo neřest.
Ve státě rovnosti a morálky, kde by převládaly čisté a prosté mravy, by tedy přírůstek lidského druhu byl zřejmě mnohem větší než jakýkoli přírůstek, který je dosud znám.
Neustálá snaha o stále větší populaci, která se vyskytuje i v těch nejzkaženějších společnostech, zvýší počet lidí dříve, než se zvýší prostředky k obživě. Spisovatel mi může říci, že si myslí, že se člověk nakonec stane pštrosem. Nemohu mu náležitě oponovat.
Německého literáta, přírodovědce, filosofa a politika Johanna Wolfganga von Goethe (1749 - 1832) lze považovat za muže mimořádného duševního formátu a velké moudrosti. Jeho dílo je sice zakotveno osvícenství, zasáhlo však už do romantismu a silně ovlivnilo tehdejší mladou generaci. Spolu s J.G. Herderem založil literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), v jehož intencích napsal román Utrpení mladého Werthera, dramata Torquato Tasso, Egmont a další. Jeho celoživotním a nejznámějším dílem je rozsáhlá epická báseň Faust.
Faustovské téma, hledání životního smyslu, inspirovalo mnoho jiných umělců a myslitelů a inspiruje je dodnes, neboť je trvalé. Goethův Faust hledal životní naplnění nejdříve ve filosofii, potom v lásce, nakonec v usilovné práci, všechno to ovšem bylo marné. Nepomohlo mu ani, že se zaprodal ďáblu. Faust-člověk je typickou nevyrovnanou osobností s pokleslou morálkou a „ďábelská cesta“ nemůže vést nikam jinam než do pekel.
Citáty:
Čemu neporozumíme, to nezískáme.
Učíme se zejména od toho, koho milujeme.
Lépe je být smutný s láskou než veselý bez ní.
Člověk si přeje mnoho a přitom potřebuje málo.
Vysoké cíle, třebaže nesplnitelné, jsou cennější než nízké, třebaže splnitelné. Moudřejší prý vždy ustoupí. Možná proto hlupáci tak rychle postupují.
Člověk žije opravdový život, je-li šťasten štěstím druhých.
Vášně a city mohou nabýt popularity, ale rozum bude vždy dán jen vynikajícím jednotlivcům.
Ke všemu, co je veliké, je prvním krokem odvaha.
Rozděl a panuj, tak zní fráze. Lepší je ale: spoj a veď.
Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají.
Sílu lásky dokazují jen konkrétní činy.
Ve světě zbaveném idejí vládnou příšery.
Talent se zdokonaluje v samotě, charakter v proudech života.
Čím je člověk v malých věcech, tím je i ve velkých.
Bylo by možné mít vychované děti, kdyby byli vychovaní jejich rodiče.
Člověk by měl číst jen to, co lze obdivovat.
Věčně jíme salát z pravdy a omylu.
Pravá ctnost se nikdy neohlíží na svůj stín, na slávu.
Nevděk je znamení slabosti.
Jaká to podívaná! Ale ach! Jen podívaná!
Být upřímný, to mohu slíbit, být nestranný ne.
Svobodu si zasluhuje pouze ten, kdo o ni každodenně bojuje.
Která vláda je nejlepší? Ta, která nás učí, jak si vládnout sami.
Zázrak je nejmilovanější dítě víry.
Když chceš dobrou ženu, buď správným mužem.
Architektura je zkamenělá hudba.
Pokud Bůh stvořil tento svět, udělal by dobře, kdyby své dílo poopravil.
Zkušenost je vždycky jen poloviční znalostí.
Člověk neztrácí vždy, když se něčeho odříká.
První a poslední, co žádáme od génia, je láska k pravdě.
Víra není počátek, ale konec všeho vědění.
Charakter člověka snadno poznáte podle toho, jak se chová k těm, kteří pro něj nemohou nic udělat.
Odvážné myšlenky jsou jako šachové figurky posunuté vpřed. Mohou být poraženy, ale mohou zahájit vítěznou partii.
Odvaha je odhodlání začít bez záruky úspěchu.
Nemusíme navštívit blázinec, abychom našli neuspořádané mysli.
Poučení udělá hodně, ale povzbuzení všechno.
Hledáním a blouděním se učíme.
Musíme se stále měnit, obnovovat, omlazovat, jinak se zatvrdíme.
Nemá cenu snít malé sny, neboť nemají sílu pohnout lidskými srdci.
Pravda se musí stále opakovat, protože také blud se kolem nás neustále hlásá,
a nehlásají ho jen jednotlivci, nýbrž i davy.
Německý filosof Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 - 1831) rozpracoval dialektiku a idealismus (ve smyslu prvotnosti ducha a jeho nadřazenosti nad hmotou). Usiloval o přesné uchopení obtížně postižitelných oblastí skutečnosti a stal tak předchůdcem fenomenologie. Zabýval se též sociální filosofií a uměním. V rámci svého boje proti mýtům silně kritizoval klerikalismus: „Vybičovat co možná nejvíc z mravenčí práce teology, snášející kritické stavivo k upevnění svého gotického chrámu, ztěžovat jim vše a vybičovat je ze všech koutů a vytáček, až již žádné nenajdou a budou muset ukázat svou nahotu v plném denním světle.“
Základní principy dialektiky (vše plyne a vždy a všude lze nacházet změny a protiklady) chápal podobně jako Herakleitos, přidal k nim však spirálovitý vývojový princip negace - triádu teze, antiteze a negace antiteze (negace negace) neboli synteze. Například zralé lidské vědomí vzniká tak, že počáteční vědomí dítěte (teze) se v dalším vývoji přiklání k vědomí jiných (antiteze) a v dospělosti, po návratu k sobě samému, se stává syntezí.
Dialektika je dnes neprávem opomíjena. Možná proto, že je nepohodlná, neboť každého, kdo se s ní obeznámí a přijme ji, téměř neustále nutí na ni myslet, a přesto mu neposkytuje takovou oporu, po jaké filosofové odedávna toužili a dodnes touží.
Citáty:
Dějiny jsou pohybem vpřed (výš) ve spirálách.
Dějiny světa, to je pokrok ve vědomí svobody.
Filosofie nemíří patrně k ničemu jinému než naučit se žít.
Co je rozumné, je skutečné.
Kdo chce dosáhnout něčeho velkého, musí se umět omezovat.
Naprostá svoboda nemůže stvořit žádné kladné dílo ani čin.
Mějte odvahu mýlit se.
Pravda ve filosofii znamená, že pojem a skutečnost jsou ve shodě.
Neodpovídají-li fakta představám, tím hůř pro fakta.
Filosofie je svou povahou něco ezoterického.
Jak vychovat syna ke skutečné mravnosti? Zajistit, aby žil v obci s dobrými zákony.
Umění se stalo prvním učitelem národů.
Nic velkého na světě nebylo dosaženo bez vášně.
Z historie se učíme, že se z ní neučíme.
Být nezávislý na veřejném mínění je první podmínkou dosažení čehokoli velkého.
Pravda se nenachází ani v tezi, ani v antitezi, ale ve vznikající syntéze, která obě teze smiřuje.
Zlo sídlí v pohledu, který vnímá zlo všude kolem sebe.
Výchova je umění učinit člověka etickým.
Když se mluví o svobodě, musíme si vždy dávat pozor, zda se tím ve skutečnosti neoznačuje prosazování soukromých zájmů.
Nevědomý člověk není svobodný.
Myšlenka je vždy zobecněním. Zobecňovat znamená myslet.
Dějiny světa jsou soudním dvorem.
Pohlédneme-li na osudy velkých historických osobností, zjistíme, že nebyly šťastné.
Umění je jedním ze způsobů, jimiž se zjevuje Bůh.
Dějiny nejsou půdou, v níž roste štěstí. Období štěstí jsou v nich prázdnými stránkami.
Anglický duchovní a ekonom, zakladatel politické ekonomie Thomas Robert Malthus (1766 -1834), „ekonom ponuré budoucnosti“, svou teorií o růstu populace upozornil na jeden z nejzávažnějších problémů lidstva. Poukázal na to, že počet lidí na Zemi narůstá geometrickou řadou, kdežto produkce a možnost obživy pouze řadou aritmetickou. Jeho teorie, byť nepřesná, byla o to významnější, že byla též dalekosáhlou předpovědí, která se v současné době stále víc naplňuje.
Citáty:
Velké a nepředvídané objevy, k nimž došlo v posledních letech, vedly mnoho lidí k názoru, že se blížíme k období velkých změn.
Výrobám na zemi nejsou kladeny žádné meze; mohou se zvětšovat donekonečna. Síla populace je mnohem větší než síla země produkovat pro člověka obživu. Nárůst populace nelze kontrolovat, aniž by to způsobilo bídu nebo neřest.
Ve státě rovnosti a morálky, kde by převládaly čisté a prosté mravy, by tedy přírůstek lidského druhu byl zřejmě mnohem větší než jakýkoli přírůstek, který je dosud znám.
Neustálá snaha o stále větší populaci, která se vyskytuje i v těch nejzkaženějších společnostech, zvýší počet lidí dříve, než se zvýší prostředky k obživě. Spisovatel mi může říci, že si myslí, že se člověk nakonec stane pštrosem. Nemohu mu náležitě oponovat.
Německého literáta, přírodovědce, filosofa a politika Johanna Wolfganga von Goethe (1749 - 1832) lze považovat za muže mimořádného duševního formátu a velké moudrosti. Jeho dílo je sice zakotveno osvícenství, zasáhlo však už do romantismu a silně ovlivnilo tehdejší mladou generaci. Spolu s J.G. Herderem založil literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), v jehož intencích napsal román Utrpení mladého Werthera, dramata Torquato Tasso, Egmont a další. Jeho celoživotním a nejznámějším dílem je rozsáhlá epická báseň Faust.
Faustovské téma, hledání životního smyslu, inspirovalo mnoho jiných umělců a myslitelů a inspiruje je dodnes, neboť je trvalé. Goethův Faust hledal životní naplnění nejdříve ve filosofii, potom v lásce, nakonec v usilovné práci, všechno to ovšem bylo marné. Nepomohlo mu ani, že se zaprodal ďáblu. Faust-člověk je typickou nevyrovnanou osobností s pokleslou morálkou a „ďábelská cesta“ nemůže vést nikam jinam než do pekel.
Citáty:
Čemu neporozumíme, to nezískáme.
Učíme se zejména od toho, koho milujeme.
Lépe je být smutný s láskou než veselý bez ní.
Člověk si přeje mnoho a přitom potřebuje málo.
Vysoké cíle, třebaže nesplnitelné, jsou cennější než nízké, třebaže splnitelné. Moudřejší prý vždy ustoupí. Možná proto hlupáci tak rychle postupují.
Člověk žije opravdový život, je-li šťasten štěstím druhých.
Vášně a city mohou nabýt popularity, ale rozum bude vždy dán jen vynikajícím jednotlivcům.
Ke všemu, co je veliké, je prvním krokem odvaha.
Rozděl a panuj, tak zní fráze. Lepší je ale: spoj a veď.
Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají.
Sílu lásky dokazují jen konkrétní činy.
Ve světě zbaveném idejí vládnou příšery.
Talent se zdokonaluje v samotě, charakter v proudech života.
Čím je člověk v malých věcech, tím je i ve velkých.
Bylo by možné mít vychované děti, kdyby byli vychovaní jejich rodiče.
Člověk by měl číst jen to, co lze obdivovat.
Věčně jíme salát z pravdy a omylu.
Pravá ctnost se nikdy neohlíží na svůj stín, na slávu.
Nevděk je znamení slabosti.
Jaká to podívaná! Ale ach! Jen podívaná!
Být upřímný, to mohu slíbit, být nestranný ne.
Svobodu si zasluhuje pouze ten, kdo o ni každodenně bojuje.
Která vláda je nejlepší? Ta, která nás učí, jak si vládnout sami.
Zázrak je nejmilovanější dítě víry.
Když chceš dobrou ženu, buď správným mužem.
Architektura je zkamenělá hudba.
Pokud Bůh stvořil tento svět, udělal by dobře, kdyby své dílo poopravil.
Zkušenost je vždycky jen poloviční znalostí.
Člověk neztrácí vždy, když se něčeho odříká.
První a poslední, co žádáme od génia, je láska k pravdě.
Víra není počátek, ale konec všeho vědění.
Charakter člověka snadno poznáte podle toho, jak se chová k těm, kteří pro něj nemohou nic udělat.
Odvážné myšlenky jsou jako šachové figurky posunuté vpřed. Mohou být poraženy, ale mohou zahájit vítěznou partii.
Odvaha je odhodlání začít bez záruky úspěchu.
Nemusíme navštívit blázinec, abychom našli neuspořádané mysli.
Poučení udělá hodně, ale povzbuzení všechno.
Hledáním a blouděním se učíme.
Musíme se stále měnit, obnovovat, omlazovat, jinak se zatvrdíme.
Nemá cenu snít malé sny, neboť nemají sílu pohnout lidskými srdci.
Pravda se musí stále opakovat, protože také blud se kolem nás neustále hlásá,
a nehlásají ho jen jednotlivci, nýbrž i davy.
Německý filosof Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 - 1831) rozpracoval dialektiku a idealismus (ve smyslu prvotnosti ducha a jeho nadřazenosti nad hmotou). Usiloval o přesné uchopení obtížně postižitelných oblastí skutečnosti a stal tak předchůdcem fenomenologie. Zabýval se též sociální filosofií a uměním. V rámci svého boje proti mýtům silně kritizoval klerikalismus: „Vybičovat co možná nejvíc z mravenčí práce teology, snášející kritické stavivo k upevnění svého gotického chrámu, ztěžovat jim vše a vybičovat je ze všech koutů a vytáček, až již žádné nenajdou a budou muset ukázat svou nahotu v plném denním světle.“
Základní principy dialektiky (vše plyne a vždy a všude lze nacházet změny a protiklady) chápal podobně jako Herakleitos, přidal k nim však spirálovitý vývojový princip negace - triádu teze, antiteze a negace antiteze (negace negace) neboli synteze. Například zralé lidské vědomí vzniká tak, že počáteční vědomí dítěte (teze) se v dalším vývoji přiklání k vědomí jiných (antiteze) a v dospělosti, po návratu k sobě samému, se stává syntezí.
Dialektika je dnes neprávem opomíjena. Možná proto, že je nepohodlná, neboť každého, kdo se s ní obeznámí a přijme ji, téměř neustále nutí na ni myslet, a přesto mu neposkytuje takovou oporu, po jaké filosofové odedávna toužili a dodnes touží.
Citáty:
Dějiny jsou pohybem vpřed (výš) ve spirálách.
Dějiny světa, to je pokrok ve vědomí svobody.
Filosofie nemíří patrně k ničemu jinému než naučit se žít.
Co je rozumné, je skutečné.
Kdo chce dosáhnout něčeho velkého, musí se umět omezovat.
Naprostá svoboda nemůže stvořit žádné kladné dílo ani čin.
Mějte odvahu mýlit se.
Pravda ve filosofii znamená, že pojem a skutečnost jsou ve shodě.
Neodpovídají-li fakta představám, tím hůř pro fakta.
Filosofie je svou povahou něco ezoterického.
Jak vychovat syna ke skutečné mravnosti? Zajistit, aby žil v obci s dobrými zákony.
Umění se stalo prvním učitelem národů.
Nic velkého na světě nebylo dosaženo bez vášně.
Z historie se učíme, že se z ní neučíme.
Být nezávislý na veřejném mínění je první podmínkou dosažení čehokoli velkého.
Pravda se nenachází ani v tezi, ani v antitezi, ale ve vznikající syntéze, která obě teze smiřuje.
Zlo sídlí v pohledu, který vnímá zlo všude kolem sebe.
Výchova je umění učinit člověka etickým.
Když se mluví o svobodě, musíme si vždy dávat pozor, zda se tím ve skutečnosti neoznačuje prosazování soukromých zájmů.
Nevědomý člověk není svobodný.
Myšlenka je vždy zobecněním. Zobecňovat znamená myslet.
Dějiny světa jsou soudním dvorem.
Pohlédneme-li na osudy velkých historických osobností, zjistíme, že nebyly šťastné.
Umění je jedním ze způsobů, jimiž se zjevuje Bůh.
Dějiny nejsou půdou, v níž roste štěstí. Období štěstí jsou v nich prázdnými stránkami.