Za skutečný či vyspělý modernismus by sice bylo možno označit až modernismus 20. století, avšak jednak byl vystaven enormnímu tlaku scestných ideologií, jakými byly pangermanismus, bolševismus, fašismus, nacismus a maoismus, jednak ochabla víra v lepší budoucnost lidstva, a to přesto, že narůstalo jeho materiální bohatství.

Jestliže v osvícenství a v raném modernismu postupně přibývalo hlasů volajících že „Bůh je mrtvý“, koncem 19. století se stále víc ozývalo, že „(vysoká) filosofie je mrtvá“.

Jak na to jako jeden z prvních poukázal Tomáš. G. Masaryk v knize Sebevražda hromadným jevem společenské osvěty, v západních společnostech se zvětšoval neklid a spolu s ním narůstaly i psychopatologické jevy, což bylo podle jeho názoru dáno zejména tím, že poklesla autorita křesťanských církví a že lidstvo za křesťanství nenašlo lepší ideovou náhradu.
O své se začala hlásit i příroda, například znečištěnými řekami a ovzduším; nikdo to však dlouho nebral vážně.

Francouzský sociolog, antropolog a lékař Gustave Le Bon (1841 - 1931) se stal průkopníkem psychologizujícího proudu v sociální filosofii. Do dějin humanitních věd se zapsal zejména knihou Psychologie davu, ve které analyzoval skupinové chování lidí a v níž dospěl k závěru, že v davu se nacházející člověk je výrazně ovlivňován sugestivními silami, které na něj působí zvenčí. Zejména za vypjatých situací, jakými jsou demonstrace a sociální nepokoje, kdy na povrch vystupují nižší složky lidské psychiky nejviditelněji a kdy se nejvíc probouzejí lidské instinkty a podvědomé vnitřní síly včetně agresivity, to má u naprosté většiny lidí za následek oslabení až ztrátu soudnosti a sebeovládání a vzniká to, čemu se říká davová psychóza.

Citáty:
Většina našich každodenních činů je výsledkem skrytých motivů, které nám unikají.
Masy nikdy netoužily po pravdě. Kdo jim dokáže dodat iluze, je snadno jejich pánem. Kdo se pokouší jejich iluze zničit, je vždy jejich obětí.
Vědomý život mysli má malý význam ve srovnání s jejím nevědomým životem.
Jednou z nejstálejších charakteristik přesvědčení je jejich nesnášenlivost. Čím silnější je přesvědčení, tím větší je jeho nesnášenlivost. Lidé ovládaní jistotou nemohou tolerovat ty, kteří ji nepřijímají.
Jsou nejhoršími nepřáteli společnosti ti, kdo na ni útočí, nebo ti, kdo si nedají ani tu práci ji bránit?
Vidíme, že zánik vědomé osobnosti, převaha nevědomé osobnosti, obracení pomocí sugesce a nákazy pocitů a myšlenek stejným směrem, tendence okamžitě proměňovat vsugerované myšlenky v činy; to jsou, jak vidíme, hlavní charakteristiky jedince tvořícího součást davu. Už není sám sebou, ale stal se automatem, který se přestal řídit svou vůlí.
Vliv vůdců je ve velmi malé míře dán argumenty, které používají, ale ve velké míře jejich prestiží. Nejlepším důkazem toho je, že pokud vlivem jakýchkoli okolností ztratí svou prestiž, jejich vliv zmizí.
Umění těch, kdo vládnou, spočívá především ve vědě o používání slov.
Demokracie se nebuduje sestupováním elit na úroveň davu, ale povznášením davu na úroveň elit.

Francouzského sociologa, filosofa a pedagoga Émila Durkheima (1858 - 1917) je možno považovat za spoluzakladatele moderní sociologie. Podobně jako Comte kladl důraz na empirická, vědecky ověřená data, odpovídající v jeho terminologii „sociálním faktům“, nelze však vycházet pouze z nich. Jeho sociologie sledovala zejména dění v lidských kolektivech, jak ovlivňuje až podmiňuje myšlení a city jednotlivých lidí. Za základ společenských vztahů v moderní době považoval dělbu práce, která způsobuje, že lidé se stávají rozdílnější a individualističtější a že spolupracují hlavně proto, že se navzájem potřebují. Narůstá jejich sklon oddělovat se od společenských regulací, což vede k oslabení až nerespektování dříve vžitých pravidel a norem, včetně křesťanských a obecně etických.

Citáty:
Neexistuje sociologie hodná toho jména, která by neměla historickou povahu.
V kořenech všech našich soudů je určité množství podstatných myšlenek, které dominují celému našemu myšlenkovému životu. Jsou jako pevný rám, který obklopuje všechny naše myšlenky.
Kde jsou dostatečné mravy, zákony jsou zbytečné. Kde jsou mravy nedostatečné, zákony jsou nevymahatelné.
Je to společnost, která nás utváří ve svém obrazu, naplňuje nás náboženskými, politickými a morálními vírami, které řídí naše činy.
Jak může někdo být současně individuální i solidární? Zdá se, že to, co tuto zjevnou antinomii řeší, je transformace sociální solidarity v důsledku neustále rostoucího vývoje dělby práce.
Pokud společnost postrádá jednotu založenou na vůli lidí ke společnému cíli, pak
není víc než hromadou písku.
Darwinovy hypotézy přehlížejí základní prvek morálního života, tj. umírňující vliv, který společnost uplatňuje na své členy a který temperuje a neutralizuje brutální akce boje o existenci a výběr. Kdekoli existují společnosti, existuje altruismus, protože existuje solidarita.
Kategorický imperativ morálního svědomí má tuto podobu: udělejte se užitečným plněním určité funkce.

Také široce vzdělaný německý sociolog, historik a ekonom Max Weber (1854 - 1920) je považován za spoluzakladatele moderní sociologie. Zasáhl též do filosofie, religionistiky a práva. Tím, že vytvořil střízlivou, interdisciplinární a komplexní „chápající sociologii“, překonal nejen empirismus a pozitivismus, ale ještě víc romantický a dekadentní iracionalismus. Podal též pronikavou kritiku marxismu. Společenské dění považoval za nepřetržitě se měnící a neuspořádané, postupně však dochází k „odčarovávání světa“. Podle toho, do jaké míry se v lidském sociálním jednání uplatňuje racionalita, rozlišoval jeho čtyři základní typy: afektivní, tradiční, hodnotově racionální a účelně racionální. Euroamerika předběhla ostatní svět díky protestantské etice, jak se uplatnila zejména v souladu s pracovitosti se sebeodříkáním.

Citáty:
Osud naší doby je charakterizován racionalizací, intelektualizací a především rozčarováním světa.
Ducha kapitalismu lze nejlépe chápat jako součást vývoje racionalismu jako celku.
Politický vůdce je politický kapitalistický podnikatel, který si na svůj účet a na vlastní nebezpečí opatřuje volební hlasy.
Socialismus je pokus nahradit anarchii trhu a dosáhnout větší rovnosti pomocí společenského plánování. To by však vedlo k nesmírnému nárůstu byrokracie moci, jehož následkem by byla nesvoboda a ekonomická stagnace.
Šťastný člověk je zřídkakdy spokojen s tím, že má štěstí. Kromě toho potřebuje vědět, že má právo na své štěstí. Chce být přesvědčen, že si to zaslouží, a především, že si to zasluhuje ve srovnání s ostatními.
Musím říci, že nejsem ani protináboženský, ani bezbožný. V tomto ohledu se považuji za mrzáka, zakrnělého muže, jehož osudem je upřímně přiznat, že se musí vyrovnat s tímto stavem.
Specialisté bez ducha, senzualisté bez srdce; tato nulita si představuje, že dosáhla úrovně civilizace, jaké dosud nebylo dosaženo.
Raní křesťané kromě jiného dobře věděli, že svět je řízen démony a že ten, kdo se uváže politice, to znamená pro moc a sílu jako prostředek, se uváže smlouvě s ďábelskými silami.
Racionalismus je historický koncept, který v sobě obsahuje svět rozporů.
Plně neomezené nutkání získávat zboží nelze chápat jako synonymum kapitalismu, a ještě méně jako jeho „ducha“. Naopak, kapitalismus může být totožný s ochočením této iracionální motivace.
Vláda je instituce, která má monopol na legitimní použití násilí.
Jak je vidět, veškeré poznání kulturní reality je vždy poznáním z určitého úhlu pohledu.
Veškerá historická zkušenost jistě potvrzuje pravdu, že člověk by nedosáhl možného, kdyby znovu a znovu nesahal po nemožném.
Buď člověk žije pro politiku, nebo žije z politiky.
Ne každý si uvědomuje, že napsat opravdu dobrou novinářskou práci je intelektuálně přinejmenším stejně náročné jako výkon jakéhokoli vědce.
Ty nejvyšší a nejvznešenější hodnoty ustoupily z veřejného života buď do transcendentální oblasti mystického života, nebo do bratrství přímých a osobních lidských vztahů.