Polyhistora a politika Tomáše Garrigua Masaryka (1850 - 1937) lze přirovnat k Aristotelovi, neboť také on vytvořil dílo zasahující do naprosté většiny v jeho době známých odvětví filosofie. Navázal na téměř všechny předchozí významné myslitele, z českých hlavně na Komenského a Havlíčka. Vytvořil vnitřně konzistentní ideový systém, vyjádřil ho rozsáhlým písemným dílem a doložil ho celoživotním osvětovým a politickým působením.

Lze jej oprávněně považovat za nejen největšího filosofa, ale též za největšího politika novověku. Nad ostatní myslitele vynikl kromě jiného soudností a sebenáhledem, což mu umožnilo, aby se vyhnul omylům svých předchůdců, a jako kdyby mu přála Prozřetelnost, byl téměř neomylný i v politice. Vedle filosofie a politologie zasáhl do teologie, historie, sociologie, psychologie, umění, pedagogiky a socioterapie, částečně též do matematiky, práva a vojenství. Na rozdíl od Aristotela se ovšem mezi jeho žáky, snad vyjma filosofa a spisovatele Karla Čapka a filosofa a religionisty Josefa L. Hromádky, nenašel bohužel nikdo, kdo by jeho dílo v plné hloubce a šíři pochopil, utřídil, zpřehlednil a jasně syntetizoval; hlavně proto, že nikdo z nich neměl tak velký rozhled, aby je pochopil jako celek. Sám takovou potřebu vyjadřovat neměl a jako neustále zaměstnaný každodenními aktivitami na to jednak neměl dostatek času, jednak mu víc než o filosofii šlo o politiku. Pro své „foro interno“ však hluboce promyšlený, propojený a nerozporný systém měl.

Ve věcech víry byl unitář sympatizující s ostatními protestantskými církvemi. Náboženství považoval za ryze soukromou věc, uznával však, že lidé stejného přesvědčení mají přirozenou potřebu se sdružovat.

Jako politik působil v rakousko-uherském sněmu a založil politickou stranu, které vtiskl krédo „naší metodou je realismus prováděný důsledně také v politice – osvědčené heslo vědeckého a literárního realismu: pravda se musí stát vůdčím pravidlem všeho našeho veřejného konání, doma, uvnitř mezi sebou i navenek“. Za 1. světové války vystoupil proti Rakousku-Uhersku a působil v Evropě, v Rusku a ve Spojených státech. (V knize Duch a čin, rozmluvy s Masarykem se ho německošvýcarský spisovatel Emil Ludwig zeptal: „Existovalo by Rakousko-Uhersko nebýt Vás?“ Masaryk odpověděl: „Snad ne… Totiž Rakousko-Uhersko by bylo bývalo zachováno se zárukami, které vyhlásil císař Karel. Dosáhl jsem u Wilsona, že to už neuznal. Wilson mně věřil a odvolal svůj plán, podle kterého měly být národy v Rakousku-Uhersku jen autonomní.“) Podařilo se mu založit samostatné Československo, ostrov demokracie uprostřed Evropy. Podle českého filosofa a pedagoga Bohumíra Blížkovského „dal národu a světu to, co dnes chybí nejvíc: spolehlivou hodnotovou orientaci, potřebné a jisté ideály a reálný program“.

Citáty:

Filosofie
Pravda je to, co bezpečně a kriticky víme.
Pravda je soud, který obstál ve zkušebním ohni kritiky.
Kritika slouží pravdě a pravda slouží životu.
Věčnost je již teď, v tomto, v každém okamžiku.
Poznat pravdu znamená pravdu vyznávat.
Poznávat není o mnoho důležitější než jednat.
V poznávání je obsažen celý člověk. Každá noetická teorie, která přijímá jen jednu stránku na úkor druhých, je chybná.
Víme, že empirie je mýlivá, mýlí se smysly i rozum, a proto kriticky myslící, člověk upadá ve zvláštní neklid: ví, že se může mýlit.
Konkretismus uznává nejen rozum, nýbrž i smysly, city a vůli a všechnu zkušenost našeho vědomí.
Konkretismus uznává v přírodě, společnosti a v celém světě jednotliviny a ty se snaží poznávat. Je si dobře vědom, že k poznání jednotlivin dospívá abstraktními poznatky.

Politika
Pravda vítězí!
Musíme milovat pravdu, musíme být statečně celými lidmi.
Potřebujeme ideje, živé a velké ideje, a nebudeme malí. Musíme mít ideje světové, ideje nejen pro sebe, ale pro všechny.
Politiku, tak jako všechen život jednotlivce i společnosti, nemohu pojímat jinak než z hlediska věčnosti.
I nejlepší právo musí hájit lidé činní, nemá-li zůstat na papíře.
Kdo se chce zachovat a udržet, musí myslet, cítit a pracovat pro všechny.
Není správné dělat rozdíl mezi velkou a malou mravností.
Chudý člověk nechce almužnu, nýbrž spravedlnost.
Humanitou můžeme kráčet v čele lidského pokroku.
Nedělejme rozdílu mezi politikou a mravností.
Tyran a lhář má strach; otrokem je i ten, kdo znásilňuje.
Nevěřím, že nutná reforma se dá provést jen hospodářsky.
Pochybuji, že nový názor na svět, pojetí světa, etika a mravnost mohou být vytvořeny politickým hnutím.
Strana bez pevného a rozumného programu se nevyvíjí, ale potácí se od pokusu k pokusu.
Nic není velké, co není spravedlivé.
Žádný kompromis nesmí porušit zásady.
Ne zlatá střední cesta, nýbrž jasný cíl a jeho promyšlené a stálé dosahování.
Demokracie není jen státní formou, není jen tím, co je napsáno v ústavách; demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství.
Demokracie potřebuje vůdce, ne pány.

Teologie
Cit ani vůle nejsou argument, chybí-li rozum.
Teologie je jen zdokonalená mytologie.
Metodou mýtickosti je analogie.
Pro vědu je teismus jen hypotézou.
Kdo nevěří na zjevení, postaví se na vlastní rozum.
Účelnost poznání i mravního úsilí mě vede k uznání stvořitele a ředitele všeho, duchovní a nekonečně dokonalé osobní bytosti.
Ježíšovo přikázání zahrnuje a předpisuje také lásku k sobě: ne egoismus, ale uvědomělou starost o sebe, o spásu své duše.
Jen živé náboženství dovede nahradit neživé a živořící náboženství a církevnictví.
Velkým úkole přítomné doby je, abychom vytvořili náboženství a náboženskou organizaci společnosti vyhovující kritickému rozumu.

Historie
Otázky jsou staré a odpovědi k nim jsou také staré. A mnohé ty odpovědi jsou dobré a správné.
Mně nestačí jen ukazovat, jak mysleli a žili ti a oni, já chci mít konstatováno, jak mám žít já, jak mám myslet, jak jednat, jinak všechno to konstatování pro mne nemá smysl.
Konflikt kritického vědění a mýtické víry se v celých dějinách jeví jako konflikt jedinců a minorit s majoritou.
Vývoj lidstva se jeví jako vývoj vzájemnosti, kulturního, jazykového a populačního synkretismu.
Můžeme mluvit o přitahování a odpuzování v přírodovědném smyslu, můžeme mluvit o lásce a nenávisti, o míru a boji v lidské společnosti, avšak moderní názor na svět je podstatně nedialektický.
V dějinách nic „se“ nestane, nestane se samo. (Každý by si měl říct:) já to musím udělat, já se musím rozhodnout svou vůlí a svým vědomím. Já jsem taky historie.

Sociologie
Poněvadž pravým historickým a společenskými činitelem je člověk, každé sociologické pravidlo musí být vyloženo zákony odvozovanými ze studia lidské přirozenosti.
Rozhodujícím a konečným kritériem veškerého lidského počínání je pravda.
Praxe bez teorie není možná.
Žena je muži plně rovná. Na samostatnost má stejné právo jako muž.
Všichni máme právo iniciativy a neseme tíhu odpovědnosti; svoboda je stejně těžká jako povinnost.
Polovičatost doby se ukazuje tam, kde se lidé stávají domněle tolerantními.
Když pozorujete současnou společnost, najdete v ní těsně vedle sebe nejrůznější stupně a druhy mýtickosti a realismu a najdete i úplný primitivismus.
Sebevražednost, skepse, dekadentní literatura, náboženská lhostejnost a polovičatost všeho druhu jsou projevem duševní slabosti.
Moderní člověk hledá příliš mnoho štěstí a již tím se cítí nešťastný.
Dobrého je v řádu světa víc, ale to zlé cítí člověk silněji.
Každý musí snést mínění druhého.

Psychologie
Rozum člověku dodnes nevládne.
Jednáním poznáváme.
Pravá a silná láska je čistá a cudná.
Nezájem a lhostejnost jsou horší než nevědomost.
Jasné myšlení bolí – bolí ztráta mýtu, často bolí poznávat nové věci.
Člověk věří svým smyslům, obrazivosti i paměti, věří svému rozumu, citům, snahám a vůli, věří nejen sobě, ale i jiným; věří slepě, dětinsky, naivně.
Láska ukazuje člověku cíl jeho života, rozum ukazuje prostředky, jak jej uskutečnit.
Žádám mravnost ve všem jednání člověka.
Pravá kázeň prýští z přesvědčení, umělá z donucení, špatná z osobních zájmů.
Člověk si může navyknout suverénnímu klidu.
(Pozn.: Psychologie ani psychoterapie dodnes nemají pro své působení ujasněný cíl. Podle Masaryka je jím humanistický a demokratický realismus. Tak je třeba vytvářet a posilovat i lidskou osobnost.)

Umění
Básníci všech národů jsou tvůrci a strážci národních a politických ideálů.
Poznání pravého, velkého umělce, protože se vztahuje k „věcem samým“, je tím nejlepším vystihnutím světa. Vědy jsou všeobecné, abstraktní a analytické: rozbíráme svět, rozkládáme ho na části a ty pak srovnáváme a opět sestavujeme.
Z lidsky subjektivního hlediska tíhneme k abstraktním vědám, nikoli k poznání věcí samých, k plnosti života a jednotlivých věcí.
Umělecké poznání na rozdíl od vědeckého abstrakční berlu nepotřebuje. Je bezprostředním postřehováním samotných věcí, je plastickou, smyslnou nazíravostí, která se nejvíc přibližuje k věci jak je sama o sobě, celá, celistvá a jednotná.
Umělec se nespokojuje se skořápkou, ale doniká k jádru věcí.
Vědecké poznání se historicky vyvíjí a navazuje na práci druhých, kdežto umělecké dílo je velký milník samo o sobě a pro sebe.
Umělec co geniálně poznal, poznal naprosto správně a pro všechny doby. Umělecké poznání je nejvyšší lidské poznání, a je to poznání velmi přesné, exaktní, nejexaktnější.
(Jak to Masaryk sám uvedl, z umění čerpal víc než z humanitních věd. Shakespearem, Goethem, Dostojevským a dalšími se zabýval po celý život. Mimo jiné díky umění dospěl ke svému konceptu konkretismu, který ovšem indukci, dedukci a abdukci neopomíjí.)

Pedagogika
Platon, po něm Aristoteles a všichni znamenití vychovatelé pokládali pedagogiku za součást politiky.
Kdo jednotlivci nebo národu brání ve vzdělání, páše smrtelný hřích.
Musíme milovat pravdu, musíme být statečně celými lidmi, zkrátka, musíme nalézt svou duši a věřit v tu duši a bude postaráno o všechno.
Nebát se a nekrást!
Lež je hloupá a zbytečně komplikuje a zdržuje jednání.
Nejde pouze o to, čemu se na školách učí, nýbrž jak se učí.
Ne všechno, co dítě ví v nižší, střední škole a na univerzitě, má později v životě zapotřebí. Ale něco mu z toho zůstává, a to je důležité: ta metoda, to směřování, aby ho uzpůsobilo řešit úkoly života.
Učitel není jen učitelem, ale je živým příkladem, a příklad dělá víc než mluvení.
Učitel neznamená jen učit, nýbrž i učit se.
Studenti zabývejte se politikou, ale zabývejte se jí tak, jak se na inteligenci sluší – věcně. Studujte historické a politické problémy, přemýšlejte a nevěřte ničemu, co se podává nazdařbůh.

Socioterapie
Podle Josefa L. Hromádky „neporozumíte Masarykově filosofii, nezapamatujete-li si, že všechno jeho myšlení bylo soustředěno jednak na poznání a na výklad moderní mravně společenské krize, jednak na hledání cest a léků, jak chorému a nešťastnému člověku dneška dopomoci k vnitřní jistotě, ke spravedlivému chlebu a ke svobodě pod vládou práva a lidskosti. Masaryk filosof je týž bojovník jako Masaryk politik. I když seděl ve své pracovně, psal knihy a přednášel na univerzitě, byl stále na stráži, pořád naslouchal výkřikům moderní lidské duše, zkoumal návrhy nejlepších myslitelů na vyléčení jejích chorob a přemýšlel o nejlepším programu na výstavbu nové společnosti.“

(Co na to říkáte, pánové Babiši, Zemane, Okamuro, Filipe a Duko?)