Politik může žít v souladu se svým svědomím.
Václav Havel

Straníku buď nestranný, je to sice obtížné, ale není to nemožné.
Tomáš G. Masaryk

Skutečná hodnota člověka je v první řadě určována tím, nakolik a v jakém smyslu se dokázal osvobodit od svého Já.
Albert Einstein

Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útokem na bezpečí lidstva.
Karel Čapek

Lze předpokládat, že Andrej Babiš poté, co byl volbami odsunut do opozice, bude hledat domnělé i nedomnělé nedostatky a chyby nové vlády a že se přidrží levicové orientace, neboť tak využije prostor, který mu svým neúspěchem poskytly ČSSD a KSČM. Vstoupí tam sice nerad, avšak při jeho amébovitosti to pro něj nebude problém.

Babišovi bude třeba čelit tlakem jak nově vládnoucí pravice, tak i levicové opozice, tím, že se obě pokud možno co nejvíc přiblíží ke středu. Mementem nechť jim je spíše pravicový Havel a spíše levicový Masaryk, kteří dokázali být nadstraničtí a nesmazatelně se tím zapsali do českých dějin. Pokud se jim premiér Petr Fiala chce svým budoucím odkazem přiblížit, měl by je v tom následovat.

Naše společnost je v současné době v mnoha směrech neúnosně rozpolcená. Snad nejdůležitějšími nepříznivými vlivy jsou přetrvávající pravicová a levicová orientace (která, jak se ukázalo, mezi občany-voliči zdaleka nevymizela) a přílišná tolerance vůči amorálním politikům. Pokud nová vláda chce (jak to za ODS prohlásil Petr Fiala a o to stejné jistě půjde i KDU/ČSl, TOP 09, Starostům a Pirátům) společnost vést k většímu souladu a být pokud možno vládou všech, nezbývá jí nic jiného než se co nejvíc přiblížit ke středu.

O to stejné musí jít i levici, neboť jakákoli vyhraněnost názorové rozdíly mezi lidmi zesiluje. Pro ODS a TOP 09 to bude kromě jiného znamenat neprosazovat rovnou daň, ale daň alespoň mírně progresívní a co nejdřív obnovit superhrubou mzdu, neboť její zrušení nahrálo převážně jen bohatým. Vláda by se měla celkově přiklonit k sociálně tržní politice (kdysi pravicí upomlouvaného) předsedy lidovců Josefa Luxe a k politice severoevropských zemí.

Pravice i levice by ovšem měly velkou pozornost věnovat tomu snad ještě nepříjemnějšímu a obtížnějšímu: potlačit ve svých řadách zkorumpované i jinak pokleslé šíbry a šmejdy. Nakolik se to podaří pravici, se teprve ukáže. Pro levici to bude jednak nutné, jednak k tomu má velkou příležitost, protože se bude chtít obrodit. Podle mého názoru by nezkorumpovaná, nezemanovská část politiků ČSSD z ní měla odejít, protože tato strana je jako celek nereformovatelná, a měli by by založit (dejmu tomu) Stranu moderní levice. Tito politici by si také měli uvědomit, že zelená politika se u nás (podobně jako v Německu, Rakousku a jinde) dostane do popředí, a měli by se proto buď sloučit se Zelenými, nebo s nimi alespoň vytvořit semknutou koalici, podobně jak se to podařilo Spolu a PirStanu.

Měli by si též připomenout, jak dopadla Unie svobody, když se do ní nahrnuli příležitost cítící grázli, a měli by jim v tom nekompromisně zabránit. Určitě by mezi sebe neměli přijmout demagoga Jiřího Paroubka, pokud by se pro ně (svými slovy) chtěl „obětovat“. Měli by se naopak pokusit přesvědčit dosud nejlepšího politika ČSSD Bohuslava Sobotku a nejlepšího politika Zelených Ondřeje Lišku, aby se vrátili. Sobotka a Liška, a nejen oni, by si měli připomenout Martina Luthera Kinga a jeho „mám Sen“.

Jednou z mnoha nepravd, které Babiš v předvolební kampani ze sebe vypustil bylo, že Fiala nerozumí ekonomice. Fiala se bránil, že vedl Masarykovu univerzitu, což je velká organizace (a ekonomika v ní hraje nemalou roli), avšak mohl k tomu dodat, že politologie je interdisciplinární věda, že ekonomika v ní má velkou roli, a že jako lídr ODS je de facto ekonomistou.

To je však jeho velká slabina. Jako vědec, který musí být především nestranný, by si to měl připustit. Je například rozdíl mezi teology a religionisty, jejichž úkolem je posuzovat teologie nestranně, a neměli by proto být věřícími, ale agnostiky, protože věda jim přikazuje držet se kritického-pozitivistického „co nevím jistě, nevím“. To stejné se samozřjemě váže i na politologii.

Petr Fiala je dosud vlastně „teistou“, věřícím v boha pravicové ekonomiky. Je to výhodné, protože na ekonomiku věří naprostá většina voličů, avšak je to nevědecké, nepolitologické a nepochybně nesprávné. Aby to účinkovalo, pravicovým politikům nezbývá než lhát a řadu věcí zamlčovat, což je ovšem jen jiná forma lži. Vymývají tím mozky řadovým a zejména chudším spoluobčanům, kteří by je jinak nevolili. (To ovšem vůbec neznamená, že levicoví politici také nelžou.)

Že je to nesprávné, dokazuje kromě jiného úpadek Západu, nastolený pravicovými ekonomisty Thatcherovou a Reaganem, u nás pak Klausem a něj navazujícími, za levicové politiky se jen vydávajícími Zemanem a Babišem. Známky úpadku ve světě i u nás jsou opět nezpochybnitelné: stále narůstající rozdíl mezi bohatými a chudými, jak uvnitř jednotlivých zemí, tak i mezi nimi, se všemi neblahými důsledky které to přineslo a dál zvětšuje.

Mál-li se naše společnost zbavit rozpolcenosti a přílišné tolerance ke lžím a podvodům, musí na tom pravice i levice razantně zapracovat. Platí zde, že už jsme klesli tak hluboko, že jediná možná cesta je nahoru. Pouze pokud to obě (jistě ne bezezbytku) dokážou, staneme zemí s kohezní a tudíž ekonomicky a kulturně úspěšnou politikou. Nové vládě to umožní, aby byla úspěšná i v dalších volbách a levicové opozici to umožní, aby se skutečně obrodila.