jak to kdysi efektně, avšak v podstatě mylně vyjádřil rétor (pozor na ně vždy a všude!) Churchill. Je řešením nejlepším a vada není v ní, ale v nemoudrém člověku, resp. v nemoudrých lidech, kteří ji uvádějí v život.

Demokracie proto nikdy není dokonalá. Jsou demokracie lepší a horší, zdravější a nezdravější, jsou i polodemokracie a pseudodemokracie, v přímé závislosti na tom, k d o v nich má rozhodující vliv. Problém demokracie je v politicích (novinářích atd.), kterým nejde první řadě o věc, ale o jejich ega. Mezi politiky takových je a vždy bylo. „až to hezké nebylo“. Proto demokracie byly vždy zranitelné, a proto tak často selhávaly.

Velká francouzská revoluce, hlásající volnost, rovnost a bratrství, selhala hlavně proto, že byla vedena nemoudrými lidmi. Korunu jí nasadil Napoleon, když ze sebe udělal císaře. Liberalismus neboli svobodomyslnost americké revoluce, hlásající, že lidé jsou zrození si rovni, vedl k tvrdému útlaku černochů, indiánů i bělochů, protože znamenal svobodu jen pro bohaté a mocné. Byl v podstatě klamem, neboť řadové lidi znesvobodňoval, a byl klamem velmi účinným a nakažlivým. Proto mohl francouzský politolog Tockqueville již v první polovině 19. století předpovědět, že „amerikanizace“ se dříve nebo později rozšíří do celého světa.

Dnes ji v celém světě máme v podobě neoliberalismu. Je stejně mylný jako původní liberalismus, jen se prezentuje v mnohem sofistikovanější podobě.

Liberální demokracie je nesmysl.