Je to nutné, neboť nejde jen o naši prestiž a sebevědomí, ale má to i výrazné ekonomické důsledky. Potřebujeme se přiblížit k postavení, jaké jsme zaujímali a jak jsme byli vnímáni ostatnímu zeměmi za 1. republiky a částečně i po roce 1989.

Patříme do střední Evropy a vyjma komunistické éry jsme do ní vždy patřili. Za Rakouska-Uherska jsme byli součástí Předlitavska, tj. jeho středoevropské části; v samotném Předlitavsku jsme byli průmyslově nejvyspělejší zemí. Všechno to má dodnes nepřehlédnutelné důsledky.

Po roce 1989 jsme spolu se Slovenskem, Polskem a Maďarskem politicky včlenili do Visegrádské skupiny, což pro nás mělo důsledky pozitivní i negativní. Negativními kromě jiného bylo, že jsme přistoupili na v té době vžité dělení Evropy na západní a východní a že jsme tím uvízli v Evropě východní.

Negativní důsledky postupně narůstaly. Zatímco původním záměrem Visegrádu bylo společně se v Evropě lépe prosazovat, postupně se to měnilo na prosazovat se proti Evropě a narušovalo to její integritu. Vedle její oprávnění kritiky narůstala kritika neoprávněná a množily se tendence s ní nespolupracovat a jen z ní těžit. U nás k tomu přispěli pseudodemokraté Klaus, který nás nepokrytě od Evropy odděloval, Zeman, který nás přibližoval k Rusku a Číně, a Babiš, který se ještě víc než oni snažil o nastolení autokracie. Všichni tři tito demagogové, lháři a podvodníci nás od Evropy oddělovali též prosazováním amorálky, sobectví a pustého ekonomismu. Naštěstí nakonec došlo k obratu, a jejich éra (snad) už skončila. Bylo to sice jen o vlásek, avšak naše dávné demokratické tradice se přece jen projevily.

Něco jiného byl vývoj v ostatních zemích Visegrádu, které v minulosti demokracii nikdy nezažily. Slovensko bylo sice součástí 1. republiky, avšak demokracie se tam uplatňovala jen částečně, neboť bylo celkově zaostalé, poznamenané mýty katolicismu a prorostlé korupcí a klientelismem. Slovenští teokratičtí vůdci napomohli rozpadu Československa a přiklonili se k fašistickému Německu.

Polsko a Maďarsko byly v meziválečném období nespornými autokraciemi. Hlavní rozdíly mezi nimi byly „jen“ v přístupu k Rusku a to, že Maďarsko se za války podobně jako Slovensko spojilo s nacistickým Německem.

Vývoj v zemích Visegrádu po roce 1989 byl víceméně podobný, avšak rozdíly v historických zkušenostech se nakonec prosadily. Polsko a Maďarsko jsou autokraciemi a Slovensko se zmítá v politickém marasmu.

Tyto spojence je třeba vyměnit za ty, kteří se nacházejí ve střední a západní Evropě. Je k tomu zapotřebí zejména:

1. Jednoznačně se přiklonit k Evropské unii, v naprosté většině postojů a skutků.
2. Oddělit se od Maďarska a Polska, neboť vazba na ně nás poškozuje.
3. Alespoň částečně se oddělit od Slovenska.
4. Razantně potlačovat desinformace.
5. Co nejvíc potlačit korupci a klientelismus.
6. Zavést Euro, neboť případné ekonomické nevýhody, pokud vůbec existují, jsou podružné.
7. Novým českým prezidentem zvolit bývalého předsedu vojenského výboru NATO Petra Pavla.

Zbavíme se mindráku, který si sice nepřiznáváme, ale o kterém v hloubi duše všichni dobře vime?

(napsáno pro Přítomnost)