Je to nutné, neboť nejde jen o naši prestiž a sebevědomí, ale má to i výrazné ekonomické důsledky. Potřebujeme se přiblížit k postavení, jaké jsme zaujímali a jak jsme byli vnímáni ostatními zeměmi za 1. republiky a částečně i po roce 1989.

Patříme do střední Evropy a vyjma komunistické éry jsme do ní vždy patřili. Za Rakouska-Uherska jsme byli součástí Předlitavska, tj. jeho středoevropské části; v samotném Předlitavsku jsme byli průmyslově nejvyspělejší zemí. Všechno to má dodnes nepřehlédnutelné důsledky.

Po roce 1989 jsme spolu se Slovenskem, Polskem a Maďarskem politicky včlenili do Visegrádské skupiny, což pro nás mělo důsledky pozitivní i negativní. Negativními kromě jiného bylo, že jsme přistoupili na v té době vžité dělení Evropy na západní a východní a že jsme tím uvízli v Evropě východní.

Negativní důsledky postupně narůstaly. Zatímco původním záměrem Visegrádu bylo společně se v Evropě lépe prosazovat, postupně se to měnilo na prosazovat se proti Evropě a narušovalo to její integritu. Vedle její oprávnění kritiky narůstala kritika neoprávněná a množily se tendence s ní nespolupracovat a jen z ní těžit. U nás k tomu přispěli pseudodemokraté Klaus, který nás nepokrytě od Evropy odděloval, Zeman, který nás přibližoval k Rusku a Číně, a Babiš, který se ještě víc než oni snažil o nastolení autokracie. Všichni tři tito demagogové, lháři a podvodníci nás od Evropy oddělovali též prosazováním amorálky, sobectví a pustého ekonomismu. Naštěstí nakonec došlo k obratu a jejich éra (snad) už skončila. Bylo to sice jen o vlásek, avšak naše dávné demokratické tradice se přece jen projevily.

Něco jiného byl vývoj v ostatních zemích Visegrádu, které v minulosti demokracii nikdy nezažily. Slovensko bylo sice součástí 1. republiky, avšak demokracie se tam uplatňovala jen částečně, neboť bylo celkově zaostalé, poznamenané mýty katolicismu a prorostlé korupcí a klientelismem. Slovenští teokratičtí vůdci napomohli rozpadu Československa a přiklonili se k fašistickému Německu.

Polsko a Maďarsko byly v meziválečném období nespornými autokraciemi. Hlavní rozdíly mezi nimi byly „jen“ v přístupu k Rusku a to, že Maďarsko se za války podobně jako Slovensko spojilo s nacistickým Německem.

Vývoj v zemích Visegrádu po roce 1989 byl víceméně podobný, avšak rozdíly v historických zkušenostech se nakonec prosadily. Polsko a Maďarsko jsou autokraciemi a Slovensko se zmítá v politickém marasmu.

Tyto spojence je třeba vyměnit za ty, kteří se nacházejí ve střední a západní Evropě. Je k tomu zapotřebí zejména:

1. Jednoznačně se přiklonit k Evropské unii, v naprosté většině postojů a skutků.
2. Oddělit se od Maďarska a Polska, neboť vazba na ně nás poškozuje.
3. Alespoň částečně se oddělit od Slovenska.
4. Razantně potlačovat desinformace.
5. Co nejvíc potlačit korupci a klientelismus.
6. Zavést Euro, neboť případné ekonomické nevýhody, pokud vůbec existují, jsou podružné.
7. Novým českým prezidentem zvolit bývalého předsedu vojenského výboru NATO Petra Pavla