Pravda se musí stále opakovat, protože také blud se kolem nás neustále hlásá,
a nehlásají ho jen jednotlivci, nýbrž i davy.
Johann W. Goethe

Nové tisíciletí nastolilo nový problém v chápání budoucnosti euroamerické i celosvětové civilizace. Mnozí ji donedávna viděli jako v plném rozkvětu, avšak v posledních letech narůstají zneklidňující úvahy o vyhlídkách a budoucnosti lidstva, o jeho perspektivách, proč, čím a do jaké míry jsou ohroženy, a přibývá též hlasů o sebezničujícím chování člověka. Současný svět je obklopen nejen nepřeberným množstvím materiálních i nemateriálních hodnot, ale též dříve netušených nebezpečí. Dochází k prudkému rozvoji komunikačních technologií a množství informací ustavičně roste. Jsou pravdivé, polopravdivé i nepravdivé, a je proto stále obtížnější se v nich orientovat.

Je to především výsledek po dlouhá staletí trvajícího boje lidského kritického, resp. kritickorealistického myšlení s myšlením nekritickým - o boj soudnosti s nesoudností a dobra se zlem, neboť dobro může být vytvářeno pouze na základech pravdivého poznání

Na dějiny kritickorealistického myšlení lze pohlížet jako na cosi nezáživného, kdo však do nich jen trochu pronikne, objeví se mu fascinující svět a zažije podobné pocity jako divák sledující strhující válečný film. Nebyly-li ideové zápasy filosofů, teologů a ostatních myslitelů tak dramatické jako válečné, byly s nimi přinejmenším srovnatelné svým významem - šlo v nich o neméně, o boj za další osud lidských společenství. Mnozí myslitelé je prožívali stejně silně jako válečné boje a jejich ideje mnohdy ve válečné boje ústily.

Nepochopitelné, byť jen zdánlivě, je snad jen jedno: za dlouhá tisíciletí vývoje a přes obrovské množství dosažených pravdivých a nezvratitelných poznatků nadále existuje velké množství problémů, které lidstvo dosud nevyřešilo nebo nebylo schopno jejich řešení uvést v život. Jako příklad lze uvést biblické Desatero. V době svého vzniku mělo své klady, avšak ani za bezmála dva a půl tisíce let od jeho vzniku lidstvo v naplňování jeho kladných stránek nijak zvlášť nepokročilo.

Podobný osud sdílí ideové výdobytky starověké řecké a židovské demokracie a o nic, resp. ne o mnoho lépe na tom nejsou výdobytky renesance, reformace, osvícenství a modernismu. Přestože se již mnohokrát zdálo, že jsou trvale platné, byly opakovaně „překonány“ reakcí. Prohrává též nynější evropská a severoamerická demokracie, neboť přestává odolávat pseudodemokracii Nového světového řádu a je vystavena vnějšímu tlaku nově narůstajících autokratických sil. Dosavadní boj ideologií byl víceméně vystřídán bojem o globální mocenskou nadvládu.

Lidstvo stojí tváří v tvář důsledkům značně nerovnoměrného ekonomického růstu a vlivu geopolitických změn. Nedostatečné materiální zabezpečení postihuje jednotlivce i mnohé oblasti nedostatkem potravy, vody, zdravotní péče a dalšími nepříznivými jevy, jakými jsou znečištění životního prostředí, nadměrný populační růst a mnohé další. Tradiční politické vlády a vládní instituce se potýkají s korumpujícími vlivy mocných monopolů a mafií.

Všeobecně se zhoršuje kultura myšlení a z ní vyplývající morálka. V převažujících názorech a jednání lidí ubývá soudnosti; náboženské i nenáboženské ideologie žehnají bratrovražedným bojům. Vytratila se víra v pokrok a představa o tom, že člověk je homo sapiens přinejmenším znejistěla, mimo jiné proto, že se proti němu a kvůli němu začíná stavět i příroda.

K hrozivým perspektivám patří v neposlední řadě též světonázorové orientace postmodernismu, neoliberalismu, neokonzervativismu a neokomunismu. Postmodernismus v nejrůznějších souvislostech a v nejrůznější míře sugeruje, že pravdu a dobro lze poznat jen stěží, ne-li vůbec, a že neexistují obecné principy a závaznosti. Pod jeho heslem se šíří libovůle pravicového neoliberalistického individualismu, subjektivismu a egoismu, ústící do demagogií a lží. Nepodložené a nepravdivé informace početně převažují, a proto se současný svět označuje za postfaktický.

Klíčovou roli v dějinách lidstva vždy hrály ideologie a budou ji hrát i v budoucnu. Mají větší význam než filosofie a teologie, už třeba jen proto, že většina filosofů a teologů se nezřídka mýlila, byli řadovým lidem nesrozumitelní a své intelektové a vědomostní potenciály do značné míry vyplýtvali úsilím o řešení problémů, které nebyly pro život lidí a lidských společenství nejdůležitější. Jestliže v průběhu 18. a 19. století bylo stále víc slyšet, že „Bůh je mrtev“, od počátku 20. století se stále více ozývá, že „filosofie je mrtvá“.

V současné době lidstvo žije v údobí úpadku. Téměř všechny dosavadní ideologie a náboženství se ukazují jako přežité. Hodnoty demokracie a pokroku jsou chápány příliš různě, a je proto zapotřebí formulovat nový, široce pojatý a ucelený programový soubor idejí, hodnot a zásad, založených na prověřených poznatcích myslitelů minulosti.

(z připravované knihy Soumrak a úsvit demokracie, jako článek vyšlo v Přítomnosti)