Dodnes trpce vzpomínám, jak se v devadesátých letech přeli tehdejší předseda KDU/ČSL Josef Lux a Václav Klaus o další vývoj naší politiky, de facto o další vývoj naší společnosti. Zatímco Lux chtěl hlásáním sociálně tržní ekonomiky směřovat ke skandinávským zemím (a myslím, že po revoluci si to přála většina našich občanů), Klaus, tehdy na vrcholu moci a vlivu, využil v dějinách neustále se opakujícího jevu z (u nás komunistického) bláta do (pravicové) louže, tj. od jednoho zla k opačnému.

Přeli se velmi tvrdě, Klaus byt ovšem silnější a zvítězil. Tím jsme se nasměrovali k hayekovskému „trh vše vyřeší“ a vše ostatní není důležité. Nevím, který gauner to vymyslel, možná samotný Klaus, když v komunistické tradici Luxe onálepkoval, na „Hada na tři“, přestože to byl slušný člověk a nemyslel to s naší politikou nijak jinak než dobře. Pak přišla další rána, v podobě Luxovy předčasné smrti. Tak se stalo, že pravice, přes různé levicové peripetie, u nás vítězí i dnes.

Napomohlo tomu také to, že KDU/ČSL po Luxově odchodu podlehla nové politické módě a posunula se do prava. Přestala navazovat na ideje raného křesťanství a posunula se nejen k mnohokrát vyvrácenému mýtu protestanta Adama Smithe, že liberální kapitalismus přinese prospěch všem, ale ještě kamsi dál do středověku, kdy byl katolický teokratismus nedílnou součástí feudalismu. „Pánům“ Kalouskovi a Schwarzenbergovi však nestačilo ani to, a založili proto ještě pravicovější a konzervativnější TOP 09. Důsledky obojího také trvají dodnes.

V nynějším sporu předsedy KDU/ČSL Mariana Jurečka s ODS a TOP o daně a důchodovou reformu opět ožívá, v poněkud jiné a naštěstí mírnější podobě, dřívější spor Luxe s Klausem.

Dodávám, že progresívní daň je ve vyspělých západních zemích běžnou věcí. V Anglii se pohybuje od 20% do 40%, v Japonsku od 5% do 40%, o skandinávských zemích nemluvě. U nás donedávna platila mírná tzv. solidární daň, avšak Fialova vláda ji zrušila (!).

Přeji panu Jurečkovi, aby se v žádném případě a za žádnou cenu nevzdal. Čekalo by nás něco velmi podobného tomu, co nás potkalo v devadesátých letech. Na jeho straně je závažný argument, že celá vláda by se měla posunout ke středu, neboť je v neoblibě, a pokud s tím něco neudělá, její vyhlídky do budoucna jsou nevalné.

Moje maličkost by ovšem na jeho místě šla ještě dál a alespoň KDU/ČSL by posunula k levici. Využil bych velkého prázdného prostoru, který na levici nyní je (ČSSD hibernuje, pseudolevicové ANO kvůli Babišově Agrofertu takové není). Stranu by to posílilo a vrátilo by ji to tam, kam správně patří: k souznění s řadovými lidmi.