Česká televize je poloskrytě pravicová. Potřebuje nestranného ředitele
Většina našich novinářů inklinuje k pravici a prosakuje to i do České televize. Je to velký problém, protože Čt a ČRo jsou jedněmi z mála našich zdrojů věrohodných a na úrovni podávaných informací. Jsou proto nezastupitelné a jejich význam je nedocenitelný.
Čt je ovšem na jedné straně příliš liberální, na druhé straně nedostatečně. Jejím nedostatkem je kromě jiných „vyváženost“ informací, jimiž dává velký prostor nesoudným lidem. V diskuzních pořadech proti sobě typicky staví zastáncie vyhraněných názorů, a střízlivých názorů se pak divák nedobere a nepoučí se z nich, neboť sleduje cosi jako tenisový zápas, v němž nelze dojít ke smíru. Je to sice jako všechny jiné zápasy přitažlivé a budí to emoce, avšak u veřejnoprávního média to namístě není, protože místo toho, aby společnost spojovalo, ji rozděluje.
Ne druhé straně, jak to řekl Karel Čapek, demokracie je sice krásná věc, ale některé věci by se měly zakazovat. Je sice velmi obtížné najít hranici mezi opodstatněnými zákazy a nepřípustnou cenzurou, avšak Čt by to měla zvládat. (Okamurovci, rajchlovci a babišovci a jim podobní pak budou řvát, ale ti budou řvát tak jak tak.)
Dalším nedostatkem Čt je zásada pouštět do politických diskuzí téměř výhradně jen strany zastoupené v parlamentu. Oslabuje se tím její schopnost přinášet všechny relevantní informace. V parlamentu nezastoupené strany, regionální politici, aktivisté a ostatní lidé usilující o prospěšné věci nezřídka chybějí. Zelení, usilující o omezení změny klimatu, jednoho z nejzávažnějších problémů dneška, chybějí úplně.
Čt také příliš podporuje církve, tj. nositele mýtů a lží. Pozoruhodné je, že u nás (i kvůli ní) je nejsilnější církev katolická, po ní následuje církev pravoslavná, pak sestupně následují ostatní, přičemž na „dně“ je církev unitářská, prostoupená mýty minimálně a v jejichž řadách jsou i agnostici. Přitom zakladatel našeho státu Masaryk („stát se udržuje idejemi, z nichž vznikl“) byl sice formálně protestant, avšak přesvědčením unitář a po celý život proti mýtům a lžím bojoval. Díky němu a našim dalším buditelům jsme dnes jedním z nejateističtějších národů na světě a je to naše plus.
Jednou z Masarykových mála chyb bylo, že prosazoval odluku církví od státu. Naopak jedním z velmi mála kladných kroků komunistů bylo, že církevní majetky znárodnili a z jejich majitelů udělali státní zaměstnance. Proč by ani dnes neměli být - stejně jako soudci, státní zastupitelé, učitelé a další - placení státem a oproštěni tak od podnikání, které je jen dál kazí?
Musím zde (znovu) připomenout, že demokracie je politický systém, který slouží nebo by měl sloužit všem lidem. Její skutečný pravolevý střed se proto nachází od běžně chápaného středu poněkud vlevo. Pravicové strany a příznačně autokratické církve si na demokratické de facto pouze hrají.
Dosavadní ředitel Čt Petr Dvořák je sice skvělý manažer, avšak je to merkantilista inklinující k pravici a na jeho podřízené se to nemůže nepřenášet. Pod jeho vedením ubylo kvalitních a kulturně a politicky užitečných pořadů. Je též ve funkci příliš dlouho, a i pro něj by tedy mělo platit Masarykovo, že v demokracii vůdci (nejen politici) přicházejí a odcházejí.
Snad se nad tím vším volitelé nového ředitele Čt aspoň trochu zamyslí.
Čt je ovšem na jedné straně příliš liberální, na druhé straně nedostatečně. Jejím nedostatkem je kromě jiných „vyváženost“ informací, jimiž dává velký prostor nesoudným lidem. V diskuzních pořadech proti sobě typicky staví zastáncie vyhraněných názorů, a střízlivých názorů se pak divák nedobere a nepoučí se z nich, neboť sleduje cosi jako tenisový zápas, v němž nelze dojít ke smíru. Je to sice jako všechny jiné zápasy přitažlivé a budí to emoce, avšak u veřejnoprávního média to namístě není, protože místo toho, aby společnost spojovalo, ji rozděluje.
Ne druhé straně, jak to řekl Karel Čapek, demokracie je sice krásná věc, ale některé věci by se měly zakazovat. Je sice velmi obtížné najít hranici mezi opodstatněnými zákazy a nepřípustnou cenzurou, avšak Čt by to měla zvládat. (Okamurovci, rajchlovci a babišovci a jim podobní pak budou řvát, ale ti budou řvát tak jak tak.)
Dalším nedostatkem Čt je zásada pouštět do politických diskuzí téměř výhradně jen strany zastoupené v parlamentu. Oslabuje se tím její schopnost přinášet všechny relevantní informace. V parlamentu nezastoupené strany, regionální politici, aktivisté a ostatní lidé usilující o prospěšné věci nezřídka chybějí. Zelení, usilující o omezení změny klimatu, jednoho z nejzávažnějších problémů dneška, chybějí úplně.
Čt také příliš podporuje církve, tj. nositele mýtů a lží. Pozoruhodné je, že u nás (i kvůli ní) je nejsilnější církev katolická, po ní následuje církev pravoslavná, pak sestupně následují ostatní, přičemž na „dně“ je církev unitářská, prostoupená mýty minimálně a v jejichž řadách jsou i agnostici. Přitom zakladatel našeho státu Masaryk („stát se udržuje idejemi, z nichž vznikl“) byl sice formálně protestant, avšak přesvědčením unitář a po celý život proti mýtům a lžím bojoval. Díky němu a našim dalším buditelům jsme dnes jedním z nejateističtějších národů na světě a je to naše plus.
Jednou z Masarykových mála chyb bylo, že prosazoval odluku církví od státu. Naopak jedním z velmi mála kladných kroků komunistů bylo, že církevní majetky znárodnili a z jejich majitelů udělali státní zaměstnance. Proč by ani dnes neměli být - stejně jako soudci, státní zastupitelé, učitelé a další - placení státem a oproštěni tak od podnikání, které je jen dál kazí?
Musím zde (znovu) připomenout, že demokracie je politický systém, který slouží nebo by měl sloužit všem lidem. Její skutečný pravolevý střed se proto nachází od běžně chápaného středu poněkud vlevo. Pravicové strany a příznačně autokratické církve si na demokratické de facto pouze hrají.
Dosavadní ředitel Čt Petr Dvořák je sice skvělý manažer, avšak je to merkantilista inklinující k pravici a na jeho podřízené se to nemůže nepřenášet. Pod jeho vedením ubylo kvalitních a kulturně a politicky užitečných pořadů. Je též ve funkci příliš dlouho, a i pro něj by tedy mělo platit Masarykovo, že v demokracii vůdci (nejen politici) přicházejí a odcházejí.
Snad se nad tím vším volitelé nového ředitele Čt aspoň trochu zamyslí.