Rozhovor s Fabricem Martin-Plichtou z České federace potravinových bank.

Potravinové banky nemají v České republice tak dlouhou tradici jako na Západě, přesto se o tomto konceptu stále častěji mluví i u nás. Roste zájem o potravinové banky také u příjemců a dárců?

Potravinové banky fungovaly v ČR v devadesátých letech a po pauze se naplno rozjely od roku 2006. Za tu dobu je vidět, že zájem značně roste. Je to celkem pochopitelné ze strany příjemců – dostávají potraviny zdarma nebo za symbolický příspěvek. U lidí, kteří jsou na mizině, taková pomoc skutečně funguje. Co je zajímavé, je rostoucí zájem dárců. Zvláště obchodní řetězce si stále častěji uvědomují, že už není možné jen tak vyhazovat potraviny, které jsou zdravotně nezávadné, ale z nějakého důvodu se nehodí do prodeje.

Jak se vám daří získávat dárce pro potravinové banky? Musíte je sami oslovovat? A s jakými reakcemi se nejčastěji setkáváte?

Většinou je musíme oslovovat. Existují však i případy, kdy se společnost sama přihlásí a chce darovat potraviny před expirací, protože už ví, že nebude schopna všechno prodat. Jiným důvodem může být například omyl na obalu. Možné dárce není jednoduché přesvědčit. Sociální a ekologická odpovědnost stále není ve většině firem prioritou. Pokud tomu tak je, většina firem upřednostní finanční formu pomoci. Je to proto, že darovat peníze je jednodušší a finanční dar navíc není zatížen DPH jako darované potraviny.



Liší se odezva od potenciálních dárců například v Praze a v nějakém menším městě?

Lepší odezvu dostáváme v Praze u mezinárodních firem. Tyto společnosti většinou spolupracují jinde nebo na globální úrovni s potravinovými bankami, takže jim připadá normální navázat takovou spolupráci i v České republice. Musím ale říct, že máme velmi dobré vztahy s několika čistě místními společnostmi, které jsou velice štědré.

Pokud bychom porovnali situaci se zahraničím: Co vidíte jako největší překážku pro to, aby potravinové banky v ČR fungovaly lépe?

Sociální cítění zdejších manažerů a politiků je v porovnání se Západem a zvláště se Spojenými státy, kde vznikly první potravinové banky, stále na velmi nízké úrovni. Největší překážkou pro rozvoj potravinových bank v místním prostředí je ale v zatížení potravinových darů DPH. Když společnost daruje potraviny těsně před expirací, musí zaplatit DPH ve výši 15% z obvyklé ceny (popř. nákupní ceny). Evropská komise doporučila všem členským zemím, aby osvobodily tyto dary od DPH. Doufám, že česká vláda ji vyslyší.

Mezi vaše největší dárce patří potravinářské společnosti. Trendem společensky odpovědných firem je snaha snižovat při výrobě odpad a řešit vlastní logistiku tak, aby potraviny „nepřebývaly“, ale včas se zkonzumovaly. Nemáte obavy, že tento trend bude znamenat konec potravinových bank?

Z toho strach nemám. Tento vývoj může časem snížit objem disponibilních potravin pro potravinové banky, ale nevěřím, že by úplně zmizely přebytky. Naopak vidím stále velký prostor u obchodních řetězců, aby darovaly potraviny včas. Ale proto se musí změnit přístup českých konzumentů, kteří hledí především na cenu a nevadí jim krátká trvanlivost zlevněných výrobků.

Myslíte, že téma Food Waste je u české společnosti přijímáno s dostatečnou vahou? Kdo by měl podle vás být primárně odpovědný za osvětu v této oblasti?

Nemám dojem, že by toto téma českou společnost nějak pálilo. Stále je ve fázi „konzumuji, tedy jsem“. Česká společnost ještě není nasycená. Navíc si neuvědomuje, že svým chováním podkopává budoucnost nejen této země, ale celé naší planety. Střídmost je slovo, které ve zdejším diskursu naprosto schází, samozřejmě existuje pár výjimek, jako je Václav Cílek nebo Jan Keller. Aby fungující osvěta mohla působit na společnost, musí spolupracovat všichni důležití společenští aktéři, ať už jde o neziskový sektor, firmy nebo stát.

Kromě potravinové pomoci potřebují potravinové banky ke svému fungování i finance na provoz. Patří mezi vaše dárce i individuální sponzoři, nebo vaše organizace spolupracuje výhradně s firmami?

Potravinové banky zajišťují svůj provoz díky několika zdrojům. Častečně jsou to různé dotace z krajů nebo měst, ale i finanční dary firem a soukromých osob. Chceme pěstovat individuální sponzorování, ale také rozvíjet firemní dárcovství – ať už v naturáliích, formou dobrovolnictví nebo v podobě finanční.

Anna Šindelková