Americká justice předvedla ukázku rychlosti a důslednosti, princip padni komu padni. Jde o případ Dominique Strauss-Kahna. Justice riskuje dost. Dominique Strauss-Kahn patří (patřil ) mezi nejvlivnější osoby naší planety. Byl mimořádně zdatným ministrem francouzské vlády a náleží mezi nejbystřejší francouzské politiky. Měl šanci dobýt Elysejský palác a střídat prezidenta Sarkozyho.

Představme si, že soud v USA dojde k závěru, že Dominique Strauss-Kahn je nevinný. Nebo dokonce, že se stal obětí nastražené pasti. Logicky podá žalobu na zadostiučinění, na náhradu újmy na cti a pověsti a ušlý zisk. Dominique Strauss-Kahn totiž přichází nejen o svou dobrou pověst, ale i o místo výkonného ředitele MMF, ale i o reálnou možnosti kandidovat na francouzského prezidenta. To by americké poplatníky stálo hodně peněz. Možná, že se dočkáme nějaké formy narovnání mezi pachatelem a obětí. Možná, že Dominique Strauss-Kahn stráví desítky let ve vězení.

Všechny tři možnosti jsou otevřené. V každém případě jde o případ pro fungující justici, která má rozhodnout. Všechno probíhá v řádu dnů a ne let, jak bývá českým zvykem.

Pozitivních příkladů v americké justici najdeme více. Možná, že si vzpomeneme na případy obviněných příslušníků amerických sil v Iráku nebo jinde, jak rychle přišel trest. Případ Roman Polanski je zase ukázkou, že jde-li o výkon práva, běh času nehraje roli.

Tak si člověk řekne, jak se v zásadě dobře za Atlantikem soudí. Vady jsou samozřejmě i tam. Samozřejmě cti americké justici nepřidá například stav na Guantanamo Bay, kde bez soudu je vězněno mnoho lidí.

I přes své nedostatky by měla americká justice být příkladem naší justici ve všech ohledech. Její stav je tak vážný. Dnešní důvěra v českou justici se rovná hazardu. Její proměna je stejně potřeba jako reforma zdravotnictví nebo snižování zadlužení země.

Cyril Svoboda