Dnes v Praze začala pravidelná třídenní porada velvyslanců. Na začátku ji tradičně ji oslovil předseda vlády. Měl informovat přítomné velvyslance o české zahraniční politice. Letošní projev Petra Nečase přenášela televize a tak ho mohl slyšet každý.

Můj dojem z vystoupení předsedy vlády je smutný. Obávám se, že Česká republika nemá lídra a naše vládní reprezentace nemá vizi jak dál. Z vystoupení předsedy vlády se divák dověděl pouze, že je potřeba podporovat proexportní politiku země a kolik dokumentů vláda schválila. Na závěr premiér obhajoval politiku naší země v Evropské unii přesně v duchu Václava Klause. Konečně tedy máme jednotnou zahraniční politiku.

Zítra budou velvyslanci přijati Václavem Klausem. Jde o jejich poslední setkání s prezidentem republiky v jeho funkci. Vše pravděpodobně proběhne v atmosféře loučení, někdo bude jménem diplomatů hlavě státu děkovat... Bude zajímavé sledovat, jak se hlava státu i mluvčí diplomatů zhostí svého úkolu.

Projevy hlavy státu, premiéra a ministrů nečtou a neposlouchají jen naši diplomaté, ale i zástupci jiných zemí v České republice. Jde o příležitost sdělit zásadní postoje ke klíčovým otázkám.

Abych byl konstruktivní, nastíním, co bych já osobně považoval za správné, aby velvyslanci mimo jiné slyšeli z úst českého ministra zahraničních věcí nebo předsedy vlády:

1. Válka v Sýrii musí skončit. Je ostuda, jak demokratický svět přešlapuje. Česká republika usiluje o přijetí rezoluce Rady bezpečnosti k řešení občanské války. Kritizuje Rusko a Čínu za dosavadní odmítání dohody. Volá po silné pozici spojenců v NATO a EU. Apeluje na stálé členy Rady bezpečnosti, aby měly odvahu stejně jako v době Jugoslávské krize, nebo krize v Afganistánu. Jen společná odhodlanost k angažovanosti přímo v Sýrii samé přiměje Moskvu a Peking zasednout k jednacímu stolu. Válka v Sýrii pokračuje díky nerozhodnosti Západu.
2. Česká vláda uvolňuje mimořádnou humanitární pomoc trpícímu obyvatelstvu v Sýrii, vyzývá ke svolání mezinárodní konferenci o humanitární pomoci a obnově Sýrie.
3. Irán s jadernými zbraněmi je hrozba pro západní civilizaci. Česká republika podporuje sankce uvalené Radou Bezpečnosti OSN na Irán. V duchu rozhodnutí Rady bezpečnosti vyzývá Irán, aby zasedl k jednacímu stolu.
4. Česká vláda posiluje své zastupitelské úřady v zemích, ve kterých probíhá revoluce, obecně nazývaná Arabské jaro. Je prioritou naší země rozvinout maximálně vztahy s novými politickými reprezentacemi zejména v Libyi a Egyptě.
5. Česká republika udělala chybu, když požadovala výjimku z Lisabonské smlouvy. Žádala, aby tato výjimka byla zahrnuta do přístupové smlouvy s Chorvatskem. Prezident České republiky nakonec se souhlasem parlamentu ratifikoval přístupovou smlouvu s Chorvatskem, aniž by obsahovala onu výjimku. Česká republika proto již na výjimce netrvá a stahuje ji.
6. Vláda došla k závěru, že nepřistoupit ke smlouvě o rozpočtové kázni byla chyba. Vláda si uvědomuje naléhavost soudržnosti Unie a chce, aby Česká republika zlepšila své postavení v EU. Proto navrhuje Parlamentu, aby vyslovil souhlas s přistoupením ke smlouvě, a strany vládní koalice tento návrh podpoří.
7. Česká republika podporuje důsledné dodržování fiskální a rozpočtové odpovědnosti. Sama bude příkladem disciplíny. Je pro zachování eurozóny. Její rozbití by přišlo velmi draho ve všech ohledech, nejen finančních.
8. Vláda sestavuje expertní skupinu složenou ze zástupců parlamentních stran (obou komor) k definici české pozice k příštímu rozpočtu Evropské unie - Finančnímu rámci na léta 2014-2020. Na postoji naší země k rozpočtu a především kohezním fondům by se měla dohodnout celá politická reprezentace. Jde o rozhodnutí, které bude mít dopady po příštích parlamentních volbách.
9. Česká republika usiluje o silné zastoupení našich diplomatů ve službě vnějších vztahů Evropské unie. Navrhuje zkušené kandidáty a usiluje o jejich podporu u dalších zemí EU.
10. Česká republika je v duchu své bezpečností koncepce připravena i k preventivní angažovanosti proti novým hrozbám, bude-li na tom shoda v rámci Aliance. O nalezení shody bude usilovat.