Donaldu Trumpovi je sedmdesát let a má celým svým dosavadním životem vybudované stereotypy chování podnikatele, které nezmění ani ve výkonu své politické funkce.

Se svou podnikatelskou zkušeností přistupuje ke svým partnerům a posuzuje, jaký pro něho mají význam a jak plní své závazky. Do politiky vstoupil s tím, že mezi podnikateli se smlouvy uzavírají, aby byly výhodné pro všechny strany a že se smluvní závazky dodržují. Donald Trump přitom není zvyklý handrkovat se o drobné na orientálním bazaru, kde se smlouvá, a báchorky jsou součástí obchodní komunikace. Není divu, že se americký prezident bude u každé smlouvy ptát, jestli je v zájmu Spojených států a jak smluvní strany plní své závazky. A jsem si téměř jistý, že nebude váhat i jakoukoliv smlouvu s Evropany označit za „hloupou“, když ji ze svého úhlu pohledu za nevýhodnou bude považovat.

Jeho vystupování na mě zatím dělá dojem, že necítí odpovědnost za celý euro-atlantický prostor, jak to bylo u amerických prezidentů v minulosti. Kdykoliv v minulém století Evropa sama sebe vehnala do politické krize, případně do válečného konfliktu, byly to Spojené státy, které demokratickým silám evropských států pomohly k návratu k míru a právnímu státu a výrazně ovlivnily poválečné evropské uspořádání.

Prezident Wilson v roce 1916 kandidoval po druhé na úřad prezidenta USA se slibem, že svou zemi do evropské války nezatáhne, a nakonec poslal vojenské síly do Evropy. Podobně se zachoval prezident Roosevelt během druhé světové války. I on poslal americkou armádu do Evropy, aby tehdejším demokratům pomohla. Oba představovali politický proud, který cítil povinnost chránit celý euro-atlantický prostor.

Opakuji, že tento dojem z Donalda Trumpa zatím nemám. Rád bych se mýlil, ale je lépe počítat s horší variantou. Pokud by se Evropa dostala do hluboké krize, pokud by na jejím území vypukl ozbrojený konflikt, nejsem si jist, zda by se nová americká administrativa zachovala podobně, jak tomu bylo v minulém století. To je první lekce z politiky Donalda Trumpa.

Naším bytostným českým i evropským zájmem je, aby taková situace nenastala. Řešení je a bude v naších rukách, ne v amerických. Výše připomenutou změnu je třeba pochopit a začít konat dnes. Z první lekce politiky Donalda Trumpa máme my Češi, resp. Evropané čtyři domácí úkoly.

Za prvé je povinností ihned – ne až někdy – plnit své závazky vůči NATO, tedy přispívat 2% HDP na společnou obranu. Myslím, že novou americkou administrativu v čele s Donaldem Trumpem nebudou zajímat české báchorky o tom, že se opravdu snažíme, ale že to nejsme schopní v tomto roce zvládnout. To je přístup mimo postojové stereotypy nového amerického prezidenta. Pouze pokud od nich Česká republika ustoupí, ukáže ostatním členským státům NATO, že nové americké politice rozumí.

Za druhé je nutné domáhat se vojenské operace EU-NATO k ochraně vnější hranice Evropské unie na hranici výsostných vod zemí, odkud migranti připlouvají do Evropy. Nesmíme dovolit mafii, která migraci organizuje, dostat migranty na otevřené moře, nebo až na území Evropy. Musíme vybudovat hotspoty na území pobřežních států a tam vybírat legální migranty, kteří mohou dále do Evropy. Tuto vojensko-administrativní operaci bychom měli realizovat podle článku 3 Washingtonské smlouvy, podle kterého máme závazek „jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku“. Operace EU NATO navíc udrží ve společné odpovědnosti za ochranu vnějších hranic Evropy i z EU odcházející Velkou Británii. Součinnost sousedních zemí si můžeme vymoci např. tím, že veškerá evropská ekonomická, humanitární a rozvojová pomoc bude podmíněna jejich souhlasem s tímto řešením.

Za třetí bychom měli najít na evropské úrovni kompromis s Ruskou federací a tím i s Čínou na zastavení války v Sýrii uvalením embarga na vývoz zbraní do Sýrie rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN. A dále ze všech špatných politických řešení vzít to, které má největší šanci na úspěch. Tím zřejmě bude podpora stávající vlády v Sýrii v čele s prezidentem Asadem. Jinou reálnou alternativu, na které by mohla vzniknout všeobecná shoda, nevidím. Poválečné uspořádání v Sýrii nechme na poválečnou dobu.

Čtvrtý úkol, který před námi Evropany stojí, je usilovat o sevření vlastních řad. Postavit se tedy všem silám, které chtějí rozklad Unie. To znamená mj. přijmout solidární odpovědnost za řešení problému s legální i nelegální migrací. Bez toho totiž cíle nedosáhneme.

Jen tak bude nová americká administrativa brát Evropu vážně. Pouze když předvedeme svou schopnost společné akce, se Spojené státy zachovají jako spojenec. Dokud bude Evropa sjednocená a díky tomu připravená ke skutečné společné obraně, bude ji brát vážně i Donald Trump.

Netřeba dodávat, že to vše je zájem i České republiky. Jinak nás totiž nezachrání ani přímluva paní Ivany Trumpové.