Vladimír Laštůvka zemřel. Bude nám chybět. Ještě před několika týdny jsme se domlouvali, že se musíme opět potkat. (Znovu si uvědomuji, že každé setkání může být poslední.)

Byl zajímavý člověk. Byl politikem s názorem. To by nebylo tak vzácné, ale on svůj názor veřejně vyjadřoval, i když věděl, že si nejen neprospěje, ale že si uškodí. Tím byl mnohem vzácnější. Proto se ve svém veřejném životě utkával s odpůrci nebo lidmi bez názoru, a někdy musel za svůj postoj platit. Znal cenu lidské svobody. Přál ji sobě i druhým.

V politice usiloval o prospěch obecný. Často jsme se lišili v pohledu na obecný prospěch, každý jsme ho vnímali jinak. Není divu, že se naše pohledy na mezinárodní politiku nemohly ve všem shodovat, ale zažívali jsme vzdalování a přibližování našich názorů, a to dávalo našim debatám hlubší rozměr. Musel jsem přemýšlet nad svými argumenty, protože Vladimíru Laštůvkovi byly ideologie a ploché názory cizí.

Kdykoliv jsme se potkali, usmíval se. Naše setkání jsme pravidelně začali pozdravem v cizím jazyce, to už byl náš zavedený obyčej. Pak jsme hned řešili globální problémy lidstva, nic přízemního, protože Vladimír Laštůvka přízemní nebyl.

Vydal dobré svědectví poctivého života. A tak Vladimírovi přeji, aby ho Stvořitel milosrdně přijal mezi vyvolené.