V posledních dnech se rozproudila živá debata na téma optimalizace současného bezpečnostního systému České republiky.

Pro ústavní, právní a bezpečnostní systém České republiky existuje zásadní problém, že neexistuje náhradní výkon některých pravomocí Parlamentu v případě, že by nebyl funkční.

Vyhlášení nouzového stavu se týká důvodů ohrožení nezávislého na lidské vůli (povodně, ekologické havárie, pandemie….) a stav ohrožení státu při ohrožení z lidské nepřátelské vůle (útok).

Stav ohrožení státu podmiňuje aktivaci řad dalších opatření, bez nichž nelze zajišťovat obranu proti závažnému útoku. K vyhlášení stavu ohrožení státu je třeba usnesení obou komor Parlamentu (nejméně 101 poslance a 41 senátora). V případě, kdy by se v krizové situaci nemohl Parlament sejít, nebo nebyl schopen jednat, nelze v rámci stávajících pravidel činit celou řadu zásadních opatření pro obranu státu.

V dnešním nejistém světě musíme být připraveni účinně reagovat na jakýkoliv možný útok teroristický, kybernetický a podobně. Organizace NATO vypracovala manuál pro strategické rozhodování, který předpokládá, že členské státy budou reagovat také v řádu hodin, ne dnů nebo týdnů. Zájem NATO je, aby ve všech členských státech bylo možné reagovat ihned, aby měly obdobné scénáře postupu.

I kdyby žádný alianční manuál neexistoval, náš stát musí začít s krizovými opatřeními od první chvíle útoku, nebo ještě lépe těsně před ním. Krizová opatření ve věci naší obrany začínají vyhlášením stavu ohrožení státu. Nikdo si nepřejeme takovou zkušeností projít. Vyloučit ji nemůžeme.

Je tedy odpovědné přistoupit ke změně právní úpravy, která v případě, že nebudou fakticky možné zaběhlé a tradiční procedury rozhodování, nahradit je novými, účinnými.

Musíme být flexibilní, jako jsou flexibilní ti, kdo nás ohrožují. Nestátní zločinní aktéři jsou velmi pružní. Není veřejně zjevné, kdo a jak nás hodlá napadnout. To musejí vědět zpravodajské služby.

Projevem flexibility z naší strany je přenést odpovědnost na vládu, případně jejího předsedu. Musejí rozhodnout hned, vyhlásit stav ohrožení státu a vyhlásit krizová opatření. I pro ně by bylo mnohem pohodlnější, kdyby se mohli opřít o rozhodnutí většiny Parlamentu. Komu se chce do rozhodnutí, které bude stát životy, zdraví a majetek. Každý konflikt skončí, a pak se účtuje. Všichni najednou vědí, jak se mělo rozhodovat a kdo nese za selhání odpovědnost.

Podle materiálu ministerstva obrany má sice rozhodnout vláda, případně její předseda, ale jako krajní, mezní řešení. I tak Parlament bude nadále mít právo výkonné moci stav ohrožení státu kdykoliv zrušit, třeba ihned po jeho vyhlášení.

Naši občané budou mít jistotu, že krizová opatření na obranu země, životů a zdraví jedinců, majetkových hodnot budou vyhlášena včas, bez prodlení.

Žádný předseda vlády, ani Andrej Babiš, nemá takový vliv, aby kontroloval většinu obou komor Parlamentu. Nemůže tedy dojít k tomu, aby si předseda vlády začal vládnout nějakými dekrety. Touto změnou nemůže dojít k deformaci naší parlamentní demokracie, lez jím zvýšit zajištění naší bezpečnosti.

Podobná úprava platí jinde. Ve Francii takový stav vyhlásí vláda a parlament ho schvaluje až po dvanácti dnech, a mohl bych mluvit o Německu a dalších zemích.