Do vlhké Havany jsem přijel s pocitem nejistoty. Přeci jenom kubánská tajná policie je všemocná a já přiletěl jen s turistickými vízy. Místo na známou pláž Varradero, ale mé první kroky míří za představiteli místní opozice. Doprovází mne řidič Esteban, kterého mi zprostředkovala organizace Člověk v Tísni. Cíl je jasný, podpořit naše kubánské demokratické přátele nejen morálně, ale dodat jim také potřebné léky a peníze.

Život na Kubě v poslední době je opravdu krušný. Dřívější heslo „socialismus nebo zemřít“, nahradilo „šetřit nebo zemřít“. Socialismem způsobená ekonomická devastace hospodářství, zde dosáhla apokalyptických rozměrů. Elektřina jde pouze někdy. Lidé dostávají na příděl pouze boby a rýži, zbytek si musí nějak opatřit, ale ve státních obchodech vyjma těchto dvou produktů nic není.

Už jsme s Estebanem v temné chodbě kdysi asi krásného paláce, dnes ale ponuré rozvaliny. Dveře se otevírají a už mne vítá Oswaldo Payá u sebe doma. Předávám dárky, léky, peníze, flashdisk. Oswaldo je velmi vřelý člověk, probíráme politickou situaci a možný vývoj. Dle jeho svědectví, je opozice na Kubě stále krutě pronásledována, je zklamaný pragmatickým přístupem EU, ke kterému se bohužel během předsednictví připojila i ČR. Potvrdil mi moji domněnku, že v těžkých kubánských podmínkách, je jakákoliv morální a materiální pomoc nezbytná. Shodli jsme se, že dialog s kubánskou vládou je možný, ale v žádném případě nesmí být veden na úkor pronásledovaných a trpících lidí, kteří s touto vládou vedou nerovný zápas.

Potkal jsem se ještě s Laurou Pollan a René Gómezem Manzanem. Disidenti v Havaně přiznávají pocit zrady ze strany EU a opuštěnosti ve svém zápase. Ze všech členských zemí, pouze zastupitelské úřady České republiky, Polska a Nizozemí předávají léky nemocným vězňům nebo jejich rodinným příslušníkům. Některé další země možná používají k této aktivitě nevládní organizace, ale jsou evropské země, které i takovou pomoc odmítají. Je to cynismus.

Jsem bytostně přesvědčen, že je naší svatou povinností s ohledem na naši dějinnou zkušenost, Kubáncům pomoci. Naše zkušenosti jsou pro ně cenné, protože jsme si prošli podobným peklem jako oni. Nesmíme na ně v jejich boji proti komunismu zapomenout. Každý by měl pomoci, jak může. Já budu vždy podporovat takovou politiku, která povede k porážce Castrova režimu a nastolení svobody a demokracie.


P.S. Na Kubu jsem cestoval na běžný pas - na turistická víza. Pokud bych použil pas diplomatický, nebyl bych kvůli své podpoře místní opozice do země vůbec vpuštěn. A výdaje na cestu jsem si samozřejmě hradil já sám.