Ve čtvrtek 9. 1. se na půdě Poslanecké sněmovny uskutečnila debata s názvem Je manželství pro všechny skutečně pro všechny?. Pořádal ji Institut pro politiku a společnost a v panelu zasedli poslanec a poslankyně za hnutí ANO Patrik Nacher a Barbora Kořanová, místopředseda Aliance pro rodinu Jan Gregor a právnička z iniciativy Jsme fér Adéla Horáková.


Osobně jsem přišel s cílem diskutovat s lidmi, kteří mají třeba na některé věci ohledně manželství pro všechny jiný názor, vyměnit si s nimi argumenty, pokusit se je třeba přesvědčit. Celá akce, se ale nakonec stočila v nevkusné útoky protistrany, ze kterých mi bylo často až špatně. Zástupci iniciativy Jsme fér od začátku projevovali ochotu vnímat argumenty odpůrců. Škoda, že se jim nedostalo stejného přístupu i od druhé strany. Dočkali jsme se jenom invektiv a urážek.

Provozovatel hotelu nám například oznámil, že „člověka nemocného homosexualitou by ve svém penzionu neubytoval“, „v případě, že se schválí manželství pro všechny, otevře to možnost uzákonění polygamie“, „důsledkem homosexuálních požadavků bude zoofilie“, „homosexuálové schvalují pedofilii“ a další nechutnosti. Když Adéla Horáková ze Jsme fér upozornila, že malé romské chlapce z ústavů nechce nikdo adoptovat, ozvalo se z publika otevřeně rasistické „no bodejť“, následované projevy souhlasu.

Je otázkou, jak podobné debaty ukočírovat. Samozřejmě že pořadatelé nemohli ovlivnit, kdo se debaty zúčastní a kdo si uzurpuje slovo. Upřímně se ani nedivím, že zastánci manželství pro všechny se o slovo nedrali. Byli zastrašováni. Nicméně pořadatelé měli k dispozici otázky účastníků, které jsme posílali při registraci, a mohli je tedy využít, aby debatu vrátili do důstojných kolejí. Takhle jsme si vlastně akorát přišli pro nechutné nadávky, jako na nějakém internetovém diskusním fóru bez správce.

Více než dvě třetiny Čechů a Češek dnes podporují manželství pro všechny. I z poslední debaty v Poslanecké sněmovny je patrné, jaké jsou převážně motivy jeho odpůrců: nulové argumenty, jen nenávist, konspirační teorie a nepodložené nesmysly. Ač jsem zastánce diskuzí a debat, jsem přesvědčený, že více než osmnáct měsíců by mohlo všem nerozhodnutým přeci jen stačit. Myslím že nastal čas diskuzi pomalu ukončit a přejít k hlasování o příslušné novele. Po hlasování v prvním čtení ostatně nastane čas na další, odbornou diskuzi ve výborech a v třetím čtení. Není tedy na co čekat.