Maďarský parlament včera schválil zákon, jímž přestává právně uznávat trans lidi. Že se zákon přijímal v době globální pandemie asi není překvapení.

Je to součást kulturní války, kterou Orbán rozjel, aby zakryl před očima svých voličů a podporovatelů neduhy svého režimu. LGBT lidi označil za nepřítele, před kterým je nutno Maďary a Maďarky bránit. A trans lidi jsou prvními obětmi “nové kulturní éry”, jeho projektu.

Migranti už nefungují, a tak politici hledají jiné skupiny proti kterým je jednoduché vyvolat nenávist a strach mezi lidmi. Kaczyński i Orbán už si to vyzkoušeli před volbami a fungovalo to. Tak proč to nezopakovat? A je tedy nabíledni otázka, zda se přidají i naši. Zeman nebo Křeček už to delší dobu zkoušejí. Zatím s mírnou úspěšností, ale pokud se do toho opravdu opřou … následky budou pro celou společnost katastrofální. Protože podhoubí pro šíření nenávisti začíná být i v Česku ideální.

V pátek organizace ILGA Europe vydala její každoroční mapování právního postavení LGBT lidí v Evropě. Překvapivě, Česko se umístilo až na 32. pozici s 26 % - až za Slovenskem nebo Maďarskem (které mělo 33 %). Jak to je možné? Vzpomeňte si kdy se naposledy v Čechách přijal jakýkoliv zákon, který by zlepšil kvalitu života gayů, leseb bi nebo trans osob a napravil tak nerovnost mezi lidmi. Ano, psal se rok 2009 a přijímal se antidiskriminační zákon. Od té doby, už celých 11 let, naše vláda ani naši zákonodárci a zákonodárkyně pro neheterosexuální lidi neudělali zhola nic. Aby byť o píď zlepšili jejich kvalitu života. Nejde o žádné extra buřty. Jde jen o to, aby se nehetero lidem žilo u nás stejně dobře jako těm hetero.

Co víc, dle loňského Eurobarometru, až 46 % Maďarek a Maďarů nesouhlasí s tím, aby neheterosexuální lidé měli stejná práva jako mají ti heterosexuální. Mezi Češkami a Čechy je takto smýšlejících lidí 39 %. Co je ale zarážející je rozdíl mezi 2015 a 2019, kdy se tyto průzkumy opakovaly. U Maďarů se situace zhoršila jen o 1% bod, kdežto u Čechů až o 5% bodů. Paradoxně, titíž lidé, kteří nám nepřejí stejné podmínky a práva, si ale myslí, že se LGBT lidem u nás zcela nic neděje (podle průzkumu agentury Median pouze 11 % Čechů a Češek sdílí přesvědčení, že jsou LGBT lidi diskriminovány. Narozdíl od 3/4 LGBT lidí, kteří zažívají opak).

Rázem ve světle těchto čísel a zhoršující se situace představa, že při hledání obětního beránka coronavirové krize padne volba na nás, není tak úplně nereálná. Stále ale existuje naděje, že se tak nestane. Naděje sycená občasnou (ač symbolickou) podporou našich volených zástupců a zástupkyň. Třeba ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček vyvěsil 17. května na budovu Ministerstva Zahraničních věcí duhovou vlajku u příležitosti Mezinárodního dne boje proti homofobii a transfobii (IDAHOT). Abychom ale tuto hrozbu populistické viktimizace jednou provždy zatípli, je nutné víc než jen symbolické gesta. Je nutné udělat jasný krok, který zlepší kvalitu života gayů a leseb. Na bílední je přijetí změny Občanského zákoníku, umožňující manželství gay a lesbickým párům - 96 % LGBT lidí to chce, 67 % Čechů a Češek s tím souhlasí a návrh leží už 708 dní v Poslanecké sněmovně. Lze to velmi rychle projednat celým legislativním procesem. Záhy by se ze symbolické podpory stálá podpora, na kterou čekají statisíce lidí v Česku. Přitom je prokazatelné, že tento zákon nikomu neuškodí, a řadě našich občanek a občanů, jejich dětí a dalších generací znatelně zlepší kvalitu jejich života.