Tento týden probíhá v Praze již desátý ročník festivalu Prague Pride. Noční můra se řady odpůrců stále drží, a je k jejich nelibosti rok od roku silnější. Ale ani pandemie nezpřetrhala tradici. Festival se koná s více než 120 akcemi, a nejen v Praze.

Letos to díky pandemii COVID-19 na chvíli vypadalo s festivalem všelijak. Nakonec jsme si řekli, že musíme festival udělat. Cítili jsme silnou potřebu opět vytvořit bezpečné prostředí, kde můžeme alespoň na chvíli být sami sebou. Zejména poté, co se na LGBT+ lidi vylil hnůj nenávisti z Polska, Maďarska a bohužel také i ze sousedního Slovenska. Pandemie nás nakopla natolik, že letošní ročník lze s klidem nazvat Czech Pride. Pět hodin denně vysíláme program festivalu online na Pride Stream, každý si tak může pustit pestrý festivalový program na svém mobilu od Aše až po Jablunkov. Navíc, lidé z celé země mohou nově podepsat online petici za manželství pro všechny na www.jsmefer.cz. Mohou tak vyjádřit podporu novele zákona a poukázat na to, že poslanci a poslankyně již 784 dní nehlasovali o manželství pro všechny – za první den co jsme petici spustili jsme nasbírali neuvěřitelných 10 000 podpisů!

Letošní pride bude trochu jiný i tím, že jeho součástí nebude tradiční vyvrcholení, duhový průvod městem, ani koncert na Letné. To, na co se těší desítky tisíc lidí z Prahy i celého Česka, protože se jednou ročně mohou projít městem se svým milým či milou a neskrývat sama sebe, se bohužel z důvodu pandemie konat nebude. Nicméně jsem přesvědčený, že těch 120+ úžasných akcí, které se celý týden budou konat online nebo formou osobních setkávání, jsou dostatečným lákadlem. Jejich cílem je vytvořit stejný pocit sounáležitosti, sdílení a propojování. Festival Prague Pride totiž nikdy nebyl jen o průvodu městem.

Do včerejšího odpoledne jsem si říkal, že nekonání průvodu rozhodí i naše zaryté odpůrce – kde budou teď protestovat? Tedy svobodně vyjadřovat svůj názor, že jsme zvrhlíci, které bůh pošle do pekla? Překvapení! Přišli hned v pondělí na zahájení festivalu na Střelecký ostrov. A já si pomyslel, kolik v těch lidech musí být nenávisti? Že jim stojí za to přijít a narušit s transparenty pohodové odpoledne plné lásky a radosti? Kdybychom my přišli s transparenty nebo obrázky dvou líbajících se kluků na Dny dobré vůle na Velehrad, byla by z toho národní tryzna, a nikoliv vyjádření svobodného názoru. Ale my tu potřebu v sobě nemáme. To je také jeden z rozdílů mezi námi a těmi co gaye lesby, trans a bi osoby nesnášejí – a projevují tak “svobodný názor”. Sršet nenávistí nás neuvidíte. My neválčíme s někým nebo proti někomu, ale za sebe. Proto nechceme a nikdy nebudeme nikoho v právech a ve svobodě omezovat. Rádi bychom s dovolením chtěli mít jen stejnou! svobodu a práva jako mají ostatní.

Pridy mají, a vždycky měly smysl. Jsou jakýmsi urputnějším poukázáním na to, že naše země není vůči LGBT+ lidem respektující nebo tolerantní. Je lhostejná. LGBT+ lidé jsou bratry či sestrami, sousedy nebo spolupracovníky, maminkami nebo tatínky. V každodenním životě je máte rádi, jsou vašimi přáteli, důvěrníky a často si vůbec neuvědomujete, že jejich život je o dost horší jen proto, že stát jim staví zbytečné překážky pod nohy. Překážky zakořeněné hluboko …. ve středověku a v hlavách zástupců katolické církve. Pride jen poukazuje na to, že je čas se posunout do 21. století a být skutečně zemí budoucnosti.