Na páteční teror v Paříži reagoval kardinál Dominik Duka. Ve své krátké glose mezi jiným uvádí:

"Snad by stála za připomínku situace, kdy na Londýn za druhé světové války padaly bomby a královna matka vyrazila do ulic s faktickou pomocí postiženým. Připomenu i obdobnou situaci Říma, kdy papež Pius XII. se také vydal mezi obyvatele Říma s pomocí poté, co byl Řím bombardován. Dnešní politici při podobném útoku zamíří rychle do krytu, odkud všechno řídí. Možná se začas projdou 50 metrů ulicí střeženou tisícovkami policistů. Mezi lidmi je ale tak nějak málo vidíme."

Chápu-li tento odstavec správně, pak pan kardinál po vzoru královny matky a Pia XII plánuje bez ohledu na nebezpečí či popularitu brzy vyrazit "do ulic" mezi opravdu potřebné - mezi ty, kdo jsou nejvíce postiženi řáděním Islámského státu: tedy za rodinami uprchlíků bez domova, budoucnosti a jistoty. Jsem rád, že jim jako důležitá duchovní autorita naší země hodlá alespoň na chvíli přinést to, co během svého vysídlení tolik potřebují a co jistě patří mezi nejdůležitější křesťanské hodnoty - naději, soucit a sounáležitost; konkrétní činy útěchy a solidarity místo prázdných proklamací.

Je dobré, že po vzoru papeže Františka, který předloni umyl nohy dvanácti delikventům, půjde také on podpořit ty nejnuznější, vyděděné, nepatřící nikam. Ty, kterými mainstreamová společnost pohrdá nebo se jich dokonce štítí. Vnímám to jako velmi odvážné gesto vůči těm křesťanům, kteří preferují opatrné pohodlí a nechtějí se trápit nepohodou svého souseda, protože tento soused nepatří k té správné konfesi. Jsem mu vděčný, že nám tak připomeneme, v čem je skutečné jádro evangelijní zvěsti.

Stejně jako je častým návštěvníkem vídeňských uprchlických center jeho rakouský kolega kardinál Schönborn, také kardinál Duka půjde příkladem, jejž budou jistě následovat i další čeští biskupové. Jsem rád, že si uvědomuje, že jako součást duchovní a intelektuální elity je vzorem pro mnohé spoluobčany a především že se jako důležitý politický opinion-maker nehodlá schovávat v bezpečných krytech opatrných prohlášení a plytkých tezí.

Doufám, že jsem vaši glosu správně pochopil, pane kardinále. Děkuji vám za to, že odvaha jít proti ustrašenému názoru většiny, byť to mohlo znamenat komunistické vězení či dvacet let u lopaty, která vám dříve byla vlastní, vás neopustila ani dnes.