O včerejším vystoupení Andreje Babiše ve sněmovně se už pochvalně vyjádřil nejeden dadaistický kroužek. Proto se pojďme věnovat důležitějším aspektům projektu "politik Babiš":

Babišovi voliči fandí příliš jednoduché, a proto lákavé vizi: Politici jsou špatní. Kradou a nemakají. My to proto změníme. Jako manažeři jsme se osvědčili. Budeme řídit stát jako firmu.

Jenže ukazuje se, co selský rozum dávno ví: že fotbal nejlépe hraje fotbalista, léčí nejlépe doktor a politiku nejlépe dělá politik. Ukazuje se, že nepochybně skvělý manažer Babiš není dobrý politik.

NEJLEPŠÍ POLITIK JE DOBRÝ ÚŘEDNÍK?

V českých luzích se mimořádně fandí představě politika jako jakéhosi superúředníka nebo supermanažera. Nejlepší je ten, kdo "moc nekecá", ale nejvíce toho vyřídí nebo rozhodne. A to je zásadní, tragický omyl. Odsud pramení česká oblíbenost "úřednických vlád", které nekecají, a makají. Vzpomeňme na popularitu premiéra Fischera, který si nic nemyslel a nic nezměnil, a proto ho dav miloval. Že nejsou úřednické vlády nikomu a nijak politicky odpovědné - tedy že volič nemůže dát najevo svůj nesouhlas tím, že je příště nezvolí, to občanům uniká.

A nyní ta překvapivá zpráva: Skutečný politik je ten, kdo kecá a musí kecat. Ve vrcholné politice se nejedná o konkrétní dílčí rozhodnutí nebo implementace pravidel. To zvládnou úředníci a další složky státního aparátu - policie, soudy, zastupitelství, samospráva... Politik je člověk, který má na starosti správu polis - tedy celé naší "obce", věcí veřejných. Proto musí neustále vést diskuzi, hledat kompromisy, vážit odlišné názorové postoje a zájmy. Musí se umět zamýšlet nad širšími etickými, globálními a kulturními důsledky nabízejících se řešení. A to lze pouze kecáním, nikoli efektivním výkonem vrcholového manažera.

NEJLEPŠÍ POLITIK JE DOBRÝ MANAŽER?

Dobrý manažer je někdo, kdo úspěšně provádí rozhodnutí v rámci činnosti firmy a nastavených pravidel. Dobrý politik je někdo, kdo kdo se ptá, jaká pravidla potřebujeme, zda jsou správná či spravedlivá a k čemu nás dovedou. A to zastáncům "politiky jako firmy" zásadně uniká.

Protože pravidla vycházejí z hodnot. Jakou chceme společnost? Chceme společnost tolerantní, vzdělanou, sociálně spravedlivou? Chceme více, nebo méně regulovaný trh v oblasti XY? Chceme prostupnější, nebo méně prostupné hranice - pro obchod, pro peníze, pro lidi? Chceme se izolovat, nebo více spolupracovat? Žádná z podobných otázek nemůže být zodpovězena manažersko-úřednickým rozhodnutím. Může být zodpovězena pouze na základě fundamentálních hodnot, které zastáváme. Politik bez hodnot není hodnotný politik. Jaké fundamentální hodnoty zastává pan Babiš a jeho politický projekt ANO? Ví to někdo? Zná je on sám?

Jsou pro Andreje Babiše vůbec takové hodnoty důležité? Nebo je "hlásání názorů" pouze efektním marketingovým nástrojem k oslovení voličů a získání jejich politické podpory? Říká to, co on sám považuje za podstatné, nebo to, co "chtějí slyšet"? Jeden čerstvý příklad za všechny: Stupidní tisková konference ANO po úterních útocích v Bruselu, na které jakási poslankyně ANO opět spojila teroristické útoky s migranty (tedy těmi, kteří před terorismem prchají; teror v Evropě páchají jak známo Evropané). To si dokonce netroufli ani mnohem ostřílenější matadoři politického extrémismu ve sněmovně. Tato prostá lež - ovšem příslušným voličem jistě oceňovaná - opět ukázala, že společným pojítkem mnoha účastníků Babišova politického projektu je prostá nevzdělanost, neznalost nebo ignorance historických, kulturních a geopolitických souvislostí. Ale ty jsou pro politika zásadní. Protože vrcholný politik není jen ten, kdo "nastaví sazbu DPH a vyhodí zkorumpované úředníky". Je tím, kdo tyto historické, kulturní a geopolitické vlivy zásadním způsobem formuje. Mají-li je formovat lidé s takovým intelektovým výkonem, jako zmíněná paní poslankyně, pak se obávám, že nám dnes v Česku nehrozí reálný, ale především mentální teror, který budeme muset z úst takovýchto "politiků" poslouchat.

BEZ HODNOT NENÍ HODNOTNÉHO POLITIKA

Pan Babiš a jeho věrní šíří myšlenku, že stát bude dobře fungovat, když se dobře vyplní tabulky rozpočtu a pohlídají se daně. Nikoli. Stát bude dobře fungovat, když se bude opírat o dobré hodnoty. Teprve ty se mohou projevit v dobrých zákonech a dobrých rozhodnutích. Naopak to nejde. Máte-li špatné maso, neuvaříte dobrý guláš. Babišovo ANO je ochotno nekonečně diskutovat o receptech a kvalitě kuchařů, ale není ochotno vnímat kvalitu surovin, se kterými pracuje. Považuje je za nepodstatné. "Hlavně, že se vaří a ať to lidé kupují", je jejich heslo.

V kontextu pragmatického Babišova pojetí politika jako šikovného marketéra a pilného technokrata moci, nás neudivuje rostoucí spojenectví s prezidentem Zemanem. V tomto jsou podobní, rozumějí si, větří prospěch. Hlavně mít moc, potom se uvidí. Nový politický holding Babiš-Zeman. To budou výsledky. To budou bezva spotřebitelské produkty a prodejní akce. Zákazník to koupí. Průzkumy veřejného mínění tomu napovídají.

BABIŠ SE OCHOTNĚ VEZE VLAKEM, KTERÝ VYPRAVILI TI, KTERÉ KRITIZUJE

Jak je možné, že se v takové situaci nacházíme? Nevznikla zde přes noc a nesmíme se jí divit. Po letech dělby moci mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem (s příležitostnými postavami přičinlivých obdivovatelů), tedy dvou osob, kterým není nic vzdálenějšího než havlovské pravdoláskařské přemýšlení o etických a filozofických východiscích našich politických rozhodnutí; a po vládách Nečase a Grosse musí pochopit i největší Babišův kritik, že rozhodnutí nevolit strany, které do svého čela staví takové figury, není neracionální ani příliš snadno kritizovatelné.

Babiš jako symbol bez-hodnotového (hodnotově apatického) a globálně neuvažujícího politického technokrata není produktem náhody. Je synem těch zkorumpovaných a myšlenkově zlenivělých politiků, které tak rád kritizuje. Právě ti mu umetli cestu. Ti jej symbolicky počali. Vyprázdnili vrcholovou politiku, která se namísto diskuzního prostoru pro artikulování, odhalování, promýšlení a aplikování důležitých hodnot, společenských principů a etických zásad, stala přerozdělovnou financí, platformou pro osobní zviditelnění, příležitostí pro výhodné kamarádšofty a zdrojem pro malou domů. Právě tito politici vytvořili politický styl (a naše politické očekávání, díky kterém jim takový styl prochází), kterého se Babiš umně zhostil a pokračuje v něm - jen v jiných kulisách a s jinými převleky.

Etický agnostik Babiš elegantně nastoupil do vlaku, který pro něj vypravila vlaková četa, kterou nesmlouvavě kritizoval, díky čemuž mu voliči koupili lístek. Teď se veze a je mu jedno, proč a kam vlak jede. Své voliče (a možná i sebe) přesvědčuje, že to nejdůležitější je nastavit správnou cenu jízdenek, chytat černé pasažéry a pravidelně mýt podlahu. Jaké asi bude rozčarování Babišových voličů (i nás ostatních, kteří tímto vlakem musíme cestovat), až zjistíme, že s perfektně umytým a naceněným vagonem... dojedeme v lepším případě jen kamsi do polí a v horším případě do bezútěšných ruských stepí...