Neradikalizujme si Andreje Babiše
Nadšení nad objevenými nahrávkami Andreje Babiše je srovnatelné snad pouze s nadšením historiků nad objevem starověké Tróje. Bohužel na tom příliš nezměnil ani fakt, že odposlechy mohly být záměrně vyrobeným "komprem" ve hře, za jejíž nitky tahají černé eminence podnikatelsko-politického (pod)světí.
Nekritický a nerozlišující zápal odpůrců Andreje Babiše mi tak připomíná dobové nadšení národních buditelů nad nalezenými Rukopisy královedvorským a zelenohorským. Ať falza nebo nefalza, jistě poslouží dobré věci! A tak se Ivo Rittig stává novým Václavem Hankou a Andrej Babiš novým Milošem Zemanem: postavou, kterou intelektuální mainstream nenávidí a v tomto boji lze učinit cokoli, jen pokud bude vítězný.
Od trapného kompra na Zemanova ceremoniáře se některá média snažila distancovat, od kompra na Babiše - o jehož pravděpodobnosti musí podle novinářovy mluvy i způsobu kladení manipulativních otázek uvažovat i neškolený posluchač - už nikoli. Účel zde - zdá se - světí prostředky. Bohužel si neuvědomujeme, k čemu mohou vést.
ZEMANIZACE BABIŠE JE NEBEZPEČNÁ
Na rozdíl od Miloše Zemana není Andrej Babiš odcházející figurou české politiky. Je někým, kdo je před svým vrcholem. A jakkoli si o jeho motivech nebo schopnostech může každý myslet své, musíme s ním počítat.
Do vrcholné politiky vstoupil Babiš úspěšně s image protikorupčního bojovníka, deklarujícího politický agnosticismus ("nejsme politici, makáme"). To funguje v případě získání protestních hlasů. Už i krátkodobá zkušenost, kterou v politice udělal, mu však ukáže, že tato skvělá krátkodobá taktika je slabou dlouhodobou strategií. Bude se potřebovat politicky profilovat a učiní tak brzy. To, jak bude vnímat, že s ním jednají osobnosti mediálního a intelektuálního světa, ovlivní tuto profilaci více, než si myslíme.
Hlavní kritika vůči Babišovi směřuje k jeho nepolitickým kauzám - k jeho minulosti a podnikatelským aktivitám. A jakkoli jsou tato témata závažná a souvisí s jeho důvěryhodností jako politika, nejsou jeho politickým směřováním. To je rozdíl od Miloše Zemana, osobnosti dávno ostře vyprofilované.
NAJDE MÍSTO V NÁZOROVÉM STŘEDU?
Andrej Babiš se jako politik formuje teprve nyní. A mediální reakce na jeho osobu budou mít na tomto formování zásadní podíl. Dovolím si pochybovat, že budou-li probíhat v současné formě, posunou jej směrem k umírněným politickým názorovým pozicím. Nebude totiž první, kdo si uvědomí nepřijetí opinion-makery českého intelektuálního mainstreamu.
Necítí-li politik s velkým egem podporu v domácím středu, najde si ji jinde. Miloš Zeman řeší tuto konfrontaci přesunem k lidovému populismu, útěkem do náruče Moskvy a k jakémukoli dalšímu autoritářskému režimu, který dá zasvítit jeho sebevýznamu. Doma vysmívaný Klaus dnes jezdí jako čestný řečník na sjezdy německé ultrakonzervativní populistické AfD a podporuje skrytě či zjevně fašistické kandidáty napříč Evropou. Co udělá Andrej Babiš, pokud zjistí, že je v umírněném názorovém středu nenáviděn a zesměšňován? To je jednoduchá rovnice.
Hnutí ANO dnes odklání voličskou podporu antidemokratickým stranám. Je zajímavým paradoxem, že pravděpodobně právě díky němu je v prostorou visegrádské čtyřky směřování České republiky nejvíce prodemokratické a proevropské. S Orbánovým Maďarskem nebo Polskem Beaty Szydlové se srovnávat nemusíme, vzpomeňme však, že na Slovensku se dostali do parlamentu regulérní fašisté. V Česku má z extrémistů největší preference jen minoritní Okamura, nepočítáme-li méně nebezpečné komunisty a postupně populizující se ODS. Antiislamistické a krajně pravicové strany opakovaně ve volbách selhávají. Taky proto, že protestní hlasy získává Babišovo ANO.
DNES SI VYTVÁŘÍME ZÍTŘEJŠÍHO BABIŠE
Pokud Andrej Babiš nenajde cestu k názorovému středu, budou mu zbývat dvě možnosti: Buď z politiky odejde budovat svůj byznys, a v tom případě se velká část protestních hlasů jeho voličů přelije do stran typu DSSS, SPD, ODS, KSČM, ke Konvičkovcům a dalším podnikatelsko-prospěchářským protestním subjektům, které pohotově vzniknou. Nebo v politice zůstane, bude se extrémizovat a s těmito stranami se buď spojí, nebo je nahradí. Je to nejen on, kdo se nad touto cestou buď k umírněné/demokratické, nebo populistické/nedemokratické politické pozici rozhoduje. Jsme to i my (publicisté, novináři, intelektuálové...), kdo mu takovou cestu umožní nebo neumožní.
Tím nechci nabádat k tomu, abychom opustili kritické pozice, přestali pozorně interpretovat Babišovy kroky a upozorňovat na jeho přehmaty. Ale obávám se, že uchováme-li současnou podrážděnost, zesměšňování a nesnášenlivost, vykážeme ho tím na jedinou volnou cestu. Stane se z něj český Donald Trump. Tradiční média bude zcela ignorovat a pro své voliče začne vytvářet paralelní, alternativní svět. A to by bylo - slovy twitteru Donalda Trumpa - "Bad. Very bad." Nemysleme si totiž, že Babišovi současná mediální masáž nějak výrazně voličsky uškodí.
Svým dnešním postojem k Andreji Babišovi utváříme to, jaký on bude zítra. Dejme si proto pozor. Nikoli jen na něj. Ale také na sebe.
Nekritický a nerozlišující zápal odpůrců Andreje Babiše mi tak připomíná dobové nadšení národních buditelů nad nalezenými Rukopisy královedvorským a zelenohorským. Ať falza nebo nefalza, jistě poslouží dobré věci! A tak se Ivo Rittig stává novým Václavem Hankou a Andrej Babiš novým Milošem Zemanem: postavou, kterou intelektuální mainstream nenávidí a v tomto boji lze učinit cokoli, jen pokud bude vítězný.
Od trapného kompra na Zemanova ceremoniáře se některá média snažila distancovat, od kompra na Babiše - o jehož pravděpodobnosti musí podle novinářovy mluvy i způsobu kladení manipulativních otázek uvažovat i neškolený posluchač - už nikoli. Účel zde - zdá se - světí prostředky. Bohužel si neuvědomujeme, k čemu mohou vést.
ZEMANIZACE BABIŠE JE NEBEZPEČNÁ
Na rozdíl od Miloše Zemana není Andrej Babiš odcházející figurou české politiky. Je někým, kdo je před svým vrcholem. A jakkoli si o jeho motivech nebo schopnostech může každý myslet své, musíme s ním počítat.
Do vrcholné politiky vstoupil Babiš úspěšně s image protikorupčního bojovníka, deklarujícího politický agnosticismus ("nejsme politici, makáme"). To funguje v případě získání protestních hlasů. Už i krátkodobá zkušenost, kterou v politice udělal, mu však ukáže, že tato skvělá krátkodobá taktika je slabou dlouhodobou strategií. Bude se potřebovat politicky profilovat a učiní tak brzy. To, jak bude vnímat, že s ním jednají osobnosti mediálního a intelektuálního světa, ovlivní tuto profilaci více, než si myslíme.
Hlavní kritika vůči Babišovi směřuje k jeho nepolitickým kauzám - k jeho minulosti a podnikatelským aktivitám. A jakkoli jsou tato témata závažná a souvisí s jeho důvěryhodností jako politika, nejsou jeho politickým směřováním. To je rozdíl od Miloše Zemana, osobnosti dávno ostře vyprofilované.
NAJDE MÍSTO V NÁZOROVÉM STŘEDU?
Andrej Babiš se jako politik formuje teprve nyní. A mediální reakce na jeho osobu budou mít na tomto formování zásadní podíl. Dovolím si pochybovat, že budou-li probíhat v současné formě, posunou jej směrem k umírněným politickým názorovým pozicím. Nebude totiž první, kdo si uvědomí nepřijetí opinion-makery českého intelektuálního mainstreamu.
Necítí-li politik s velkým egem podporu v domácím středu, najde si ji jinde. Miloš Zeman řeší tuto konfrontaci přesunem k lidovému populismu, útěkem do náruče Moskvy a k jakémukoli dalšímu autoritářskému režimu, který dá zasvítit jeho sebevýznamu. Doma vysmívaný Klaus dnes jezdí jako čestný řečník na sjezdy německé ultrakonzervativní populistické AfD a podporuje skrytě či zjevně fašistické kandidáty napříč Evropou. Co udělá Andrej Babiš, pokud zjistí, že je v umírněném názorovém středu nenáviděn a zesměšňován? To je jednoduchá rovnice.
Hnutí ANO dnes odklání voličskou podporu antidemokratickým stranám. Je zajímavým paradoxem, že pravděpodobně právě díky němu je v prostorou visegrádské čtyřky směřování České republiky nejvíce prodemokratické a proevropské. S Orbánovým Maďarskem nebo Polskem Beaty Szydlové se srovnávat nemusíme, vzpomeňme však, že na Slovensku se dostali do parlamentu regulérní fašisté. V Česku má z extrémistů největší preference jen minoritní Okamura, nepočítáme-li méně nebezpečné komunisty a postupně populizující se ODS. Antiislamistické a krajně pravicové strany opakovaně ve volbách selhávají. Taky proto, že protestní hlasy získává Babišovo ANO.
DNES SI VYTVÁŘÍME ZÍTŘEJŠÍHO BABIŠE
Pokud Andrej Babiš nenajde cestu k názorovému středu, budou mu zbývat dvě možnosti: Buď z politiky odejde budovat svůj byznys, a v tom případě se velká část protestních hlasů jeho voličů přelije do stran typu DSSS, SPD, ODS, KSČM, ke Konvičkovcům a dalším podnikatelsko-prospěchářským protestním subjektům, které pohotově vzniknou. Nebo v politice zůstane, bude se extrémizovat a s těmito stranami se buď spojí, nebo je nahradí. Je to nejen on, kdo se nad touto cestou buď k umírněné/demokratické, nebo populistické/nedemokratické politické pozici rozhoduje. Jsme to i my (publicisté, novináři, intelektuálové...), kdo mu takovou cestu umožní nebo neumožní.
Tím nechci nabádat k tomu, abychom opustili kritické pozice, přestali pozorně interpretovat Babišovy kroky a upozorňovat na jeho přehmaty. Ale obávám se, že uchováme-li současnou podrážděnost, zesměšňování a nesnášenlivost, vykážeme ho tím na jedinou volnou cestu. Stane se z něj český Donald Trump. Tradiční média bude zcela ignorovat a pro své voliče začne vytvářet paralelní, alternativní svět. A to by bylo - slovy twitteru Donalda Trumpa - "Bad. Very bad." Nemysleme si totiž, že Babišovi současná mediální masáž nějak výrazně voličsky uškodí.
Svým dnešním postojem k Andreji Babišovi utváříme to, jaký on bude zítra. Dejme si proto pozor. Nikoli jen na něj. Ale také na sebe.