Tento týden Evropský parlament projednával klíčový Zákon o digitálních službách. Evropská unie s jeho pomocí mimo jiné směřuje k regulaci tak zvaných dezinformací na internetu. To nastoluje otázku hranice mezi ochranou jednotlivců, komunit a ochranou jejich svobody veřejně projevovat různé názory. Demokracie bytostně potřebuje obojí. V tomto blogu argumentujeme, že boj s dezinformacemi ve svém jádru není o ochraně filozoficky čisté absolutní pravdy, ale o praktickém posílení kredibility demokratických autorit. Přílišný důraz na omezení veřejné diskuse ve prospěch veřejného dobra by ale mohl mít opačný efekt.
Čím déle pandemie potrvá, tím víc bychom se měli ptát, co to může znamenat pro naši demokracii. V době, kdy kapitalistické nadšení pro růst spotřeby je ve světě střídáno post-industriální snahou co nejvíc propojit člověka s umělými technologiemi, nová vláda Petra Fialy čelí epochálním výzvám. Buď budeme hledat konsensus napříč celou společností. Nalézt a realisticky jej zasadit do mezinárodního dění bude nepochybně složité, ale úspěch by znamenal triumf pro demokracii. V opačném případě nám zbývá transformační změny ’importovat’, omezit diskusi, dehonestovat nepohodlné názory a dále tím štěpit společnost.