Velké zločiny nepřicházejí znenadání a také jejich následky v historii nemizí. Jedním z takových ke „Křišťálová noc“ (Kristallnacht), což byl organizovaný útok na Židy v nacistickém Německu, který proběhl v noci z 9. na 10. listopadu 1938. Své jméno získal podle střepů z rozbitého skla, které zůstalo na ulicích po vytlučení oken židovských příbytků a synagog a výloh židovských obchodů. Ničeny byly i školy a nemocnice. Poničeno bylo sedm a půl tisíce obchodů a dvě stovky synagog. Došlo k rabování a pálení knih.

Proč došlo ke zločinu a tragédii "Křišťálové noci"? Je třeba zde rozlišit mezi záminkou a příčinou. Pogrom byl vydáván za odplatu po vraždě německého diplomata Ernsta von Ratha v Paříži, kterou 7. listopadu 1838 spáchal polský Žid Herschel Grynszpan. Diplomat pak na následky atentátu 9. listopadu zemřel. Bylo to v den, kdy nacisté oslavovali výročí takzvaného „pivního puče“ z roku 1923, kdy se Hitler poprvé pokusil chopit moci v Mnichově. Motiv Grynszpanova činu byl zřejmě pokus o odplatu za pronásledování Židů v Německu. Grynszpan sám pak po předání z Francie do Německa zmizel a pravděpodobně byl popraven.

Vedení nacistické strany zaujalo postoj, že násilnosti se prý nemají stranou organizovat, ale kdyby vypukly „spontánně“, nemá se jim bránit. To bylo jasné sdělení, že útok má vypuknout a nikdo za něj nebude postižen.

Akce takového druhu se pochopitelně neobjevila bez přípravy. Židé byli už předtím v nacistickém Německu objektem pronásledování a antisemitismus byl nedílnou součástí nacistické propagandy. Během pogromu přišlo o život přes devadesát lidí a 30 tisíc jich pak bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Tam přišlo o život na následky zacházení přes tisíc Židů, ostatní pak byli na nějakou dobu propuštěni. Hlavní katastrofa měla ještě přijít. Ministr Goebbels pak událost označil 11. listopadu za „zdravý instinkt“ německého národa. Je nicméně popsáno, že Němci, kteří nebyli Židé, byli často zděšení tím, co se děje. Mnoho z nich se k NSDAP připojilo z prospěchářských důvodů a ačkoliv byli antisemité, takový pogrom v nich vyvolával nechuť. Protože takové mínění mělo hodně Němců, zaměřila se pak propaganda na to, že odpůrce pogromu označovala za „neloajální“.

Přes sto tisíc Židů pak během následujících deseti měsíců opustilo Německo a odešli do zahraničí. Světová veřejnost tehdy dostala možnost prohlédnout a vidět, jaké povahy tento zločinný režim je. Nacisté si ale dávali pozor, aby třeba Adolf Hitler nebyl s útoky osobně spojován. Křišťálová noc znamenala přechod pronásledování, které bylo předtím převážně ekonomické a politické povahy, k další fázi a tou měla být fyzická likvidace. Den po Křišťálové noci Hermann Göring vyhlásil, že „židovský problém bude vyřešen“.

Tato noc byla předznamenáním dalších zločinů, která pak vyvrcholily v masovém vraždění Židů známém pod označením holokaust nebo Šoa. O život přišlo šest milionů Židů a k nim přibyli i další oběti na základě svého rasového původu, náboženství, politické příslušnosti, sexuální orientace, zdravotního stavu a podobně. Holokaust jako spojení rasové nenávisti se snahou zničit celý jeden národ a to za pomoci nelidsky přesné organizace neměl v historii obdoby. Mohl ovšem navázat na staletí protižidovské nenávisti v Evropě.

Nejde jen o historickou událost. Vidíme, že antisemitismus ožívá souběžně s tím, jak se vede tažení proti svobodě a lidským právům a zažíváme to i dnes. Bylo by příznakem duševní slepoty, kdybychom neviděli, že jakmile jsou pošlapávána lidská práva jedné skupiny lidí, dojde časem i na ostatní. Proto musíme tento pogrom považovat za útok na všechny lidi, kteří chtějí žít svobodně a zabránit opakování něčeho podobného, ať už pod jakoukoli záminkou.