O víkendu se zúčastním tradičního setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Někteří pociťují nad mou přítomností v neděli v Norimberku rozpaky a kladou si otázky po jejích motivech.

Jiní si žádné otázky nekladou; poskytují médiím exaltovaná vyjádření o zradě, vyzývají mne k demisi nebo činí jiná absurdní prohlášení. Mají už jasno a žádná slova je nepřesvědčí, neboť jim nechtějí a nebudou naslouchat.

Ty první bych rád ujistil, že má účast na každoročním setkání Němců, jejichž předkové, či dokonce oni sami měli domov v příhraničních regionech Čech, Moravy a Slezska, je pokračováním mého dlouholetého angažmá v oblasti česko-německých vztahů. Jsem již v několikátém funkčním období členem Rady Česko-německého diskusního fóra a ve druhém období předsedou Sdružení Ackermannovy obce v ČR.

Na sjezd přijíždím na pozvání bavorského premiéra Horsta Seehofera, který projevil zájem, aby se některý z členů české vlády tohoto každoročního setkání zúčastnil. Mou účast sdělil do Mnichova předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka.

Pocházím z rodiny, která byla těžce postižena německým nacionálním socialismem. Řada mých příbuzných zahynula v nacistických koncentračních táborech. Jejich jména jsem ostatně před několika dny četl v Praze při každoročním Dni vzpomínání na oběti holocaustu Jom ha-šoa. Od dětství jsem tedy s otázkou vyrovnání se s totalitní minulostí konfrontován.

Avšak také díky reflexi této zkušenosti jsem dospěl k pevné jistotě, že není možné klást rovnítko - a to je jádro mého postoje - mezi etnickou a politickou příslušnost. Není možné říkat "Němci", když myslíme "nacisté", není možné říkat "Rusové", když myslíme "komunisté" nebo "bolševici" a podobně.

Zdravice, s níž na setkání v Norimberku v neděli vystoupím, bude vycházet nejen ze zkušeností mé rodiny, ale i z Česko-německé deklarace, zásadního dokumentu, který byl podepsán premiérem Klausem a spolkovým kancléřem Kohlem v lednu 1997. Přihlásit se chci rovněž ke slovům a gestům smíření prezidenta Václava Havla a premiérů Paroubka a Nečase.

Je 71 let od skončení druhé světové války, která tragicky zasáhla do osudů milionů lidí na celém světě. Jsem přesvědčen, že nazrál čas k uzdravení ran minulosti, abychom byli lépe vybaveni společně čelit výzvám budoucnosti. Nebezpečí, které nás ohrožuje dnes, leží už jinde, než za naší západní hranicí.