V srpnu nejen končí prázdniny
Opět se přibližujeme k závěru prázdnin, které bývají někdy nazývány „okurkovou sezónou“. Tento výraz znamená, že se pracovní tempo poněkud zklidní a hlavní události, které hýbou životem společnosti, vypuknou opět na začátku nového pracovního a školního roku. Samozřejmě, že tomu tak vždycky ani zdaleka není.
Vzpomeňme jen na ostudný pakt spolupráce mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, podepsaný ministry zahraničí obou zemí v Moskvě 23. 8. 1939 (Pakt Molotov - Ribbentrop). Srpen 1968 se také zapsal nesmazatelným černým písmem do novodobých dějin naší země. Pamětníci si jistě dobře vzpomínají na osudnou noc z 20. na 21. srpna, kdy tehdejší Československo obsadily jednotky armád dnes již naštěstí neexistujícího Varšavského paktu, který po dlouhá desetiletí znamenal ohrožení míru v Evropě i ve světě. Období, které pak u nás následovalo, vstoupilo do historické paměti jako doba tzv. "normalizace". Rozpuk života občanské společnosti opět zamrzl a nastala doba nového pronásledování, šikanování a masového exilu do svobodného světa přes západní hranici socialismu, který se tehdy zdál tak neporazitelný. Ale, Bohu díky, všechny tyto události jsou už historií, na kterou bychom však rozhodně neměli zapomínat. Jedno známé úsloví říká, že historie je učitelkou života. A nesporně tomu tak je.
Události, jako jsou ty ze srpna devětatřicátého či osmašedesátého roku, nám staví před oči jednu z nejpalčivějších otázek současnosti. Totiž způsob, jakým máme čelit zlu. Už si totiž pomalu zvykáme na zprávy sdělovacích prostředků, které tak často přinášejí informace o stále nových výhružkách či činech teroristů, kteří chtějí zasáhnout tu či onu světovou metropoli. Zažíváme dynamický vývoj světa a naší země. Již 15 let máme to štěstí, že jsme členy širokého společenství evropských národů – Evropské unie. Poprvé v dějinách máme za svými hranicemi pouze spojence sdružené ve stejné vojenské alianci NATO a neutrální Rakousko, které má s touto aliancí přátelské vztahy. To jsou skutečnosti, které dávají oprávněnou naději do budoucnosti.
V souvislosti s Evropskou unií se hovoří o tzv. zóně stability. Jistě si uvědomujeme, jak důležitá je taková zóna v době, kdy mnohé části světa jsou zmítány značnou nestabilitou, sociálními i hospodářskými problémy a stále rostoucí eskalací nového a nového násilí, které vytváří spirálu zla, jejíhož konce zatím nelze dohlédnout. Přední světoví politici se ve svých projevech velmi často vyjadřují právě k akutnímu problému násilí, které v posledních letech stále častěji na sebe bere podobu hrůzných teroristických činů, které propukají v nejrůznějších částech světa.
Nezapomenutelný papež přelomu století, Jan Pavel II., např. kdysi na adresu nábožensky motivovaných teroristických činů řekl, že "dělat si nárok na násilné vnucování toho, co je považováno za pravdu, znamená porušovat lidskou důstojnost, a v důsledku toho urážet Boha, jehož obrazem je každý člověk. Prohlásit se za teroristu ve jménu Božím, páchat ve jménu Božím násilí na člověku je profanací náboženství.“ To jsou silná a jasná slova, která hovoří sama za sebe.
I na konci srpna lze tedy přemýšlet o událostech, které se v minulosti staly a do nového pracovního roku vstoupit s odhodláním poučit se a chyby minulosti neopakovat.
Vzpomeňme jen na ostudný pakt spolupráce mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, podepsaný ministry zahraničí obou zemí v Moskvě 23. 8. 1939 (Pakt Molotov - Ribbentrop). Srpen 1968 se také zapsal nesmazatelným černým písmem do novodobých dějin naší země. Pamětníci si jistě dobře vzpomínají na osudnou noc z 20. na 21. srpna, kdy tehdejší Československo obsadily jednotky armád dnes již naštěstí neexistujícího Varšavského paktu, který po dlouhá desetiletí znamenal ohrožení míru v Evropě i ve světě. Období, které pak u nás následovalo, vstoupilo do historické paměti jako doba tzv. "normalizace". Rozpuk života občanské společnosti opět zamrzl a nastala doba nového pronásledování, šikanování a masového exilu do svobodného světa přes západní hranici socialismu, který se tehdy zdál tak neporazitelný. Ale, Bohu díky, všechny tyto události jsou už historií, na kterou bychom však rozhodně neměli zapomínat. Jedno známé úsloví říká, že historie je učitelkou života. A nesporně tomu tak je.
Události, jako jsou ty ze srpna devětatřicátého či osmašedesátého roku, nám staví před oči jednu z nejpalčivějších otázek současnosti. Totiž způsob, jakým máme čelit zlu. Už si totiž pomalu zvykáme na zprávy sdělovacích prostředků, které tak často přinášejí informace o stále nových výhružkách či činech teroristů, kteří chtějí zasáhnout tu či onu světovou metropoli. Zažíváme dynamický vývoj světa a naší země. Již 15 let máme to štěstí, že jsme členy širokého společenství evropských národů – Evropské unie. Poprvé v dějinách máme za svými hranicemi pouze spojence sdružené ve stejné vojenské alianci NATO a neutrální Rakousko, které má s touto aliancí přátelské vztahy. To jsou skutečnosti, které dávají oprávněnou naději do budoucnosti.
V souvislosti s Evropskou unií se hovoří o tzv. zóně stability. Jistě si uvědomujeme, jak důležitá je taková zóna v době, kdy mnohé části světa jsou zmítány značnou nestabilitou, sociálními i hospodářskými problémy a stále rostoucí eskalací nového a nového násilí, které vytváří spirálu zla, jejíhož konce zatím nelze dohlédnout. Přední světoví politici se ve svých projevech velmi často vyjadřují právě k akutnímu problému násilí, které v posledních letech stále častěji na sebe bere podobu hrůzných teroristických činů, které propukají v nejrůznějších částech světa.
Nezapomenutelný papež přelomu století, Jan Pavel II., např. kdysi na adresu nábožensky motivovaných teroristických činů řekl, že "dělat si nárok na násilné vnucování toho, co je považováno za pravdu, znamená porušovat lidskou důstojnost, a v důsledku toho urážet Boha, jehož obrazem je každý člověk. Prohlásit se za teroristu ve jménu Božím, páchat ve jménu Božím násilí na člověku je profanací náboženství.“ To jsou silná a jasná slova, která hovoří sama za sebe.
I na konci srpna lze tedy přemýšlet o událostech, které se v minulosti staly a do nového pracovního roku vstoupit s odhodláním poučit se a chyby minulosti neopakovat.