17. a 18. srpna si připomínáme dvě významné osobnosti českých dějin. Naše císaře a krále, blahoslaveného Karla Habsburského a Františka Josefa I.

Speciální oslava narozenin posledního českého krále, blahoslaveného Karla Habsburského (17. 8. 1887 - 1. 4. 1922), se 17. 8. 2020 konala v katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Při slavnostní bohoslužbě zde byly v pravé lodi chrámu uloženy ostatky blahoslaveného císaře.

Kromě českobudějovického biskupa, který liturgii vedl, se zde sešla řada duchovních, členů české komendy habsburského rytířského řádu sv. Jiří, Maltézských rytířů, Rytířů Sv. hrobu a několik stovek účastníků bohoslužby. Atmosféra byla slavnostní a důstojná. Královské město České Budějovice tak má za svými branami opět českého krále.

Po smrti svého prastrýce, císaře Františka Josefa I., který se narodil 18. srpna 1830 a zemřel 21. listopadu 1916, se Karel ujímá vlády. Nastupuje na trůn v těžké době Velké války, kterou nechtěl a snažil se ji ze všech sil zastavit. Roli panovníka chápal jako službu národům, které mu byly svěřené. Starost o mír a sociální spravedlnost učinil centrem svých povinností. Podle svých vzpomínek prožil nejšťastnější období svého života se svou manželkou Zitou v Čechách, na zámku v Brandýse nad Labem, kde je jeho památka dodnes živá.

I přes extrémně obtížnou válečnou situaci koncipoval a prosadil v naší monarchii rozsáhlé sociální zákonodárství a položil tak základy k moderní sociální politice většiny středoevropských zemí. Jeho zásadový morální postoj po skončení 1. světové války umožnil v nástupnických státech Rakouska - Uherska pokojný přechod k novému státnímu zřízení. Ačkoli se vzdal ve svých bývalých zemích účasti na vládě, nikdy se nevzdal trůnu, který chápal jako úkol svěřený mu samotným Bohem.

Císař a král Karel dokonal svůj pozemský život ve vyhnanství se svou rodinou na portugalském ostrově Madeira ve skromných poměrech. Protože neměl prostředky ani na odpovídající lékařskou péči, zemřel na zápal plic ve svých nedožitých 35 letech. Podle dochovaného svědectví těsně před smrtí řekl: "Proto musím tolik trpět, aby mé národy našly cestu k sobě".

Dne 3. října 2004 prohlásil dnes už svatý papež Jan Pavel II., Rakouského císaře, Českého krále a apoštolského krále Uherského, Karla Habsburského blahoslaveným a postavil ho tak na oltář, jako příklad mravní pevnosti, hlubokého lidství a pevné víry.

Karel Habsburský byl jedním z těch představitelů naší země, na které můžeme být právem hrdí. Když jsem byl členem české vlády, měl jsem jeho velký portrét na čestném místě ve své ministerské pracovně, jako příklad politika, který dokázal zůstat za všech okolností věrný principům, kterým věřil.