Chvíli to vypadalo, že si anonymní skupina Šuman, která jde po Andreji Babišovi, už vystřílela všechny své náboje. Není tomu tak. Nyní údajně Šuman dostal od uvědomělého člověka blízkého bance HSBC sadu interních dokumentů, podle kterých se v bance vždy vedlo financování Čapího hnízda s Babišovým ručením a jako projekt spjatý s Agrofertem.

Jedna otázka samozřejmě zní, zda to jsou pravdivé dokumenty. To se možná ještě do voleb dozvíme.
Ale pak je tu druhá otázka: Co když dva dny před volbami Šuman vypustí do éteru své vrcholné antibabišovské dílo a než se rozkoukáme (a třeba i zjistíme, že to byla lež), bude už po volbách?

Mediální hvězda Šuman

Šuman je něco, co tu ještě nebylo. A to jednak co se týče zdrojů této skupiny. A pak hlavně kvůli tomu, co dělá s veřejnou debatou a médii. Pokud by se ukázalo, že i poslední únik je pravdivý (což by tedy znamenalo Babišovo totální čapí Waterloo), pak tu tedy máme anonyma, který je schopen odposlouchávat vicepremiéra vlády, zároveň má přístup ke spoustě utajovaných dokumentů a nyní se ukazuje, že i dokáže prolamovat bankovní tajemství.
Všichni, kdo si nyní libují, jak Šuman zatápí Babišovi, by si měli uvědomit, že to nemusí být poslední cíl Šumanovy diskreditace.

Žádný ze šíbrů, který tu čachruje s informacemi, tu neměl a nemá při zachování anonymity tak velký vliv na veřejnou debatu jako právě Šuman. Vždyť co o něm víme: Je to anonym, který se připojil k Twitteru tento červenec. Ale to nebyl rozhodně začátek této skupiny. Když si nyní stáhnete profilovou fotku Šumana, v detailech už správně je, že je z 11. července tohoto roku. Pokud jste to ale stihli dříve, tak u staré fotky jste ještě našli, že je z 13. února. Anonymní akce se tedy připravovala už hodně dlouho dopředu.

Jinak nevíme o skupině, jejích motivacích a cílech vůbec nic. Přesto se její vliv stal pozoruhodným.

Podle Thomasova teorému

Vrcholem byl únik nahrávky, na které důvěrně debatuje s novinářem svého deníku, což spustilo okamžitě vyšetřování a poslanci kvůli tomu zřídili i vyšetřovací komisi.
Ale publicitě se Šumanovi už dostane prakticky za cokoliv: za sestřih sprosťáren, za odfláknutou studii o firmě Imoba, prostě za cokoliv. Dokonce si můžete už i zahrát Šumanovy karty. Šuman je prostě všude.

To by možná ještě tak nevadilo, pokud bychom si neustále uvědomovali, že jeho anonymní a pečlivě režírované svědectví je značně nedůvěryhodné (ani nyní snad nikdo nevěří, že skupině snaživý zaměstnanec banky HSBC poslal sadu výbušných dokumentů jen tak náhodou dva týdny před volbami).

Tančíme tedy, jak Šuman píská a naplňujeme k jeho potěše Thomasův teorém: „Jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích.“

Pozor na poslední salvu

Co se s tím dá dělat? Nic moc. Pokud policie a tajné služby neodhalí tvůrce, Šuman může tweetovat vesele dál. Přesto tu dvě poučky jsou.

Jedna pro média: než se Šumanovy spisky uveřejní, měla by média udělat maximum pro ověření a nabídnout čtenáři kontext, co je to za podezřelý zdroj informací.

A druhá je pro voliče. Šuman zjevně pointuje své křižácké tažení proti Babišovi k volbám. Můžeme se obávat, že během volebního týdne vypustí to nejhorší, co na Babiše má. Možná to bude pravda, možná ale také ne. A mnohé z voličů to může ovlivnit a těžko říct jak.

Pokud ale toto vše budeme mít na paměti, mělo by nás to v následujících dvou týdnech od všech předvolebních panik a hysterií snad alespoň trochu uchránit.