Před šedesáti lety zabušil na dveře mého dědečka lékárníka pán s flintou, sebral mu klíče od osobního vozu s tím, že je zabaven ve prospěch revoluce. Byla to jen předzvěst, neboť lékárnu i s rozsáhlým domem na náměstí zabavili v zápětí a otec mé matky s celou rodinou byl vyslán okopávat pole. Děda si sundal bílý plášť, zamkl rozlehlou laboratoř- výrobnu léků a vlezl si do postele s tím, že raději umře.
Pan poslanec David Rath souhlasil s naším návrhem, aby z dnešní prezidentské volby pořídil sérii snímků naším redakčním mobilem. Prosíme, abyste omluvili případnou nižší kvalitu záběrů a brali je jako dokument pořízený jedním z přímých aktérů dnešního dění na Pražském hradě. Ne vždy se nám je také podaří opatřit popisky. Děkujeme za pochopení.
Prezidentská volba má své úchylné kouzlo. V atmosféře výbušně přeplněné emocemi se ukazuje to, co běžně nemůžeme vidět. Probleskují skutečné charaktery tak, jako když poutník přišel o brýle mámení v Komenského Labyrintu světa. Pod úslužnou maskou ministra vnitra probleskne skutečná nemilosrdná tvář člověka bez zábran.
Na toto téma bych mohl napsat celou disertační práci, která by byla určitě rozsáhlejší než Klausova práce profesorská. Zlí jazykové tvrdí, že byla tvořena osmi články z domácího tisku a předložil ji jako předseda vlády. Na medicíně takové štěstí nemáme. Profesorem může být jen ten, kdo má řadu publikací v renomovaných zahraničních časopisech a soustavně učí.