Projev v Poslanecké sněmovně k hlasování o důvěře vládě (10.srpna 2010)

Dámy a pánové, předstupuje před nás skupina, vláda, která žádá tuto Sněmovnu o důvěru. Žádám-li někoho o důvěru, znamená to, že bych měl mít důvěru i ve své kolegy, to znamená, že jednotliví členové této vlády důvěřují sami sobě navzájem. Já jsem se podíval do tisku a vytáhl jsem si některá vyjádření jednotlivých členů této vládní koalice na jiné členy této vládní koalice a vlády. A s překvapením jsem zjistil, že to vypadá jako by si tito lidé nedůvěřovali mezi sebou. No, posuďte některé výroky a sami si udělejte názor na to, zda se takto vyjadřují mezi sebou lidé, kteří si sebe váží a kteří sami v sebe mají důvěru.
John zopakoval, že Věci veřejné neutvoří vládní koalici s politickými dinosaury. K nim nově přidal také prvního místopředsedu TOP 09 Kalouska. Ze dne 4. 5. 2010.
Takže vidíme, že dnes Věci veřejné sedí a objímají se s politickými dinosaury. Dobře. Pokračujme dál. Pan premiér za mými zády, já bych vám to sdělil, co zde říká, to považuje za roztomilé. Věc názoru. Pojďme ale dál.
Asi pana Johna nechtějí nechat nic podepisovat po zkušenostech z jeho působení ve firmě Ora Print. Zlatá slova. Nepronesl je David Rath nebo někdo jiný, pronesl je pan Miroslav Kalousek na adresu Radka Johna dne 4. 5. 2010. Takže podpisy Radka Johna pod smlouvami s Ora Printem, zdá se, byly vadné a jeho podpisy jako ministra jsou zjevně v pořádku. A pan Kalousek je plně podporuje. Zvláštní změna názoru. Budiž, mýlit se může každý.
Pojďme ale dál. Nevím, kdo to vůbec je, dokonce u komunistů vím, kdo to je. Nevím, kdo je majitelem strany Věci veřejné. Je to pan Bárta, pan Škárka, pan Hrdlička, nevím, co chtějí. John říká velmi jasný populistický program, nic proti tomu, ale když chci s někým jednat, tak chci vědět, kdo má opravdovou moc. Žádná slova opozice. Prosím slova Karla Schwarzenberga z 26. 6. 2010. (Potlesk z řad sociální demokracie.)
Rád bych se zeptal pana ministra zahraničí, zda dneska už ví, kdo je jeho koaliční partner, s kterým bude čtyři roky vládnout v této zemi, zda už ví a sdělili mu, komu patří Věci veřejné a zda o nich má alespoň tolik informací jako o komunistech. Ale pojďme dál.
TOP 09 v některých úsporných opatřeních jde až příliš po krku lidem. To řekl Radek John 26.5.2010. Zajímavé, takže sedím v koalici s někým, kdo rdousí naše občany a já mu dokonce pomáhám, to jsou vlastně slova pana kolegy Johna. Takže on bude pomáhat teď rdousit občany spolu s TOP 09. Budiž, proti gustu žádný dišputát. (Potlesk z levé části Sněmovny.) Pochopili-li Věci veřejné, že občané potřebují trochu přirdousit, jejich názor, a myslím si, proč nepodpořit TOP 09 v jejich programu.
Ale máme tady další zajímavé výroky. Věci veřejné svá stanoviska často mění. Proto o jejich stanovisku budeme informovat náš výkonný výbor až po jednání, abychom nemuseli svolávat výkonný výbor každý den - Karel Schwarzenberg 2.6.2010 (Potlesk z levé části Sněmovny.) No, nezávidím ministru zahraničí, protože zdá se, že bude svolávat výkonný výbor i několikrát denně. V té koalici to nebudete mít snadné.

Další zajímavý výrok. Ale již z toho co víme, tak si nemyslíme, že by měli nějaký morální pouvoir zrovna ze sebe dělat strážce a největší garanty boje proti korupci a klientelismu. Slova Petra Nečase o Věcech veřejných 12.6.2010. Chápu z toho snad správně, že pan premiér si myslí, že jeho člen v koalici je tedy korupčník a klientelista. Jinak si to vysvětlit nemohu. Doufám, že jste se s tím, pane premiére, buď smířil, nebo dokonce to dnes již podporujete.
A pak je tady další zajímavý výrok pana premiéra. Provázání mezi resortem vnitra a firmou podnikající ve stejném oboru je nepřijatelné. Mohl by pak vzniknout potenciální konflikt zájmů, a to je zjevné, jako když po čtvrtku následuje pátek. Petr Nečas o ABL. (Potlesk z levé části Sněmovny.)
Chápu, kdyby tady hřímala opozice a říkala, jak je možné nechat zprivatizovat vnitro, jak je možné celé ministerstvo vnitra svěřit nějaké soukromé bezpečnostní agentuře. Chápal bych to, je to opozice, je to naše povinnost. Ale že i premiér? A vzápětí toho člověka jmenuje na ministerstvo vnitra a svěří ministerstvo vnitra té firmě ABL, o které prohlásil, že je to nepřijatelné? Pane premiére, jeden den je to pro vás nepřijatelné, druhý den je to pro vás zase přijatelné. Zvláštní. Mohl byste možná této Sněmovně vysvětlit svoje názorové salto. Třeba vy víte něco, co my nevíme a bylo by dobře, aby ta Sněmovna to slyšela.
Dále pan premiér řekl, že byl jednoznačně ujištěn, že firma ABL se neúčastní žádných transakcí s vnitrem a zrovna tak, že nebude existovat přechod lidí z této firmy do resortu vnitra. Obávám se, že to už nastalo, pane premiére, takže očekávám vaši ráznou reakci. Ale vaše reakce bohužel pak nebyla tak rázná, protože, když ti lidé tam doputovali, tak už jste stáhl kalhoty a už jste jenom tiše podotkl: Je velmi neobvyklé, nebudu se tvářit, že nad tím lze pokrčit rameny. Myslím tím, nad těmi lidmi, kteří přišli do resortu vnitra. Takže od nepřijatelného až po to, že jste nepokrčil rameny. Skutečně, silné gesto hodné státníka a prvního muže této země, prostě nepokrčil jste nad tím rameny, buďme šťastni.
Zajímavé je, to je trošku z jiného soudku, ale také to stojí za úvahu, vyjádření pana ministra dopravy, který se nevyjadřoval k dopravě, ale vyjadřoval se k politice obecně, svým dopisem pro své zaměstnance firmy ABL z ledna 2010. (Smích ministra Bárty.) Pana ministra to zjevně pobavilo, snaží se mne rozesmát svým mužným smíchem. Pane ministře, to se Vám nezdaří, já se dovedu ovládat. Vy jste svým zaměstnancům firmy sdělil.... to připomíná silvestrovský pořad, pane ministře.
Prosím, co pan ministr sděloval svým zaměstnancům firmy ABL - s politikou přichází do styku každý z nás. Já tím více, že se snažím získat i státní zakázky. Abychom zajistili stabilitu naší společnosti a tím jistotu pro vás, naše zaměstnance. Já věřím, pane ministře, že se Vám to příští čtyři roky bude velmi dařit a že Vaše firma bude velmi prosperovat. (Potlesk v levé části sálu.) Myslím si, že daňoví poplatníci rádi přispějí na prosperitu Vaší firmy a že jistě nezůstanete jen u jednoho Masserati a u takových maličkostí a že po čtyřech letech budete odcházet jako nejbohatší muž České republiky. Upřímně Vám to přeji a jsem tomu rád. Myslím si, že dobrá firma má dostávat dobré státní zakázky a jejich manažer co nejlepší. Proč se zabývat nějakým lobbingem, obcházet nějaké politiky, někde čekat v nějakých kuloárech nebo předpokojích. Přece daleko lepší je tu politiku přímo řídit. Co se obtěžovat s nějakým lobbováním, když si to můžu rozhodnout sám. Já myslím, že Vaše logika je jasná, přímá a přináší docela inovativní prvek do celosvětové politiky. Já doufám, že si toho politologové všimnou, že to dají do učebnic a že spousta podnikatelů přestane ztrácet čas nějakými prostředníky, kupováním lobbistů, sami vstoupí do politiky a přihrají si ty státní zakázky rovnou. Myslím, že se ve finále ušetří, protože proč plýtvat časem a penězi na nějaké mezičlánky. Čili děkuji. Myslím si, že je to velmi inovativní přístup. Já bych Vám sám za sebe chtěl poděkovat, že nic neskrýváte a že jste to občanům řekl rovnou. Prostě, jsem v politice proto, abych své firmě dohrál státní zakázky. Děkuji.
Takže, dámy a pánové, tolik jednotlivé výroky jednotlivých členů vlády na svoji adresu. Jak, dámy a pánové, po nás můžete chtít důvěru, když vy si nevěříte jeden mezi druhým? Vy dokonce, zdá se, o sobě máte příšerné mínění. Možná teď to vládnutí a ta moc vás stmelila ale ve skutečnosti vy se vlastně mezi sebou extrémně nemáte rádi, vůbec si nedůvěřujete. Předstupujete před nás a říkáte: vy nám věřte, my si sami nevěříme, my se sami nesnášíme. To je zvláštní protimluv. Budiž. Je to zase docela novinka v České republice i ve světové politice poměrně nevšední. Ale Česká republika může být průkopníkem.
Ještě, dámy a pánové, je mojí povinností upozornit, že i tyto věci může někdo považovat za úsměvné, někdo za děsivé. Pak mám ještě povinnost říci určitě pár slov k tomu co chystáte ve zdravotnictví, protože to je taky docela zajímavé. Aspoň k těm některým zásadním bodům.
Poplatek u ambulantního specialisty z 30 na 200 Kč. Přemýšleli jste o tom, že tím segregujete spoustu lidí, že je odříznete od péče ambulantních specialistů? Tito lidé, kteří dnes mají volný pohyb po systému, když nejsou spokojeni se svým lékařem, tak mohou vyhledat jiného. Tak to budete mít problém s uchem a budete muset čekat v ordinaci praktického lékaře tři hodiny, než vás pošle ten praktický lékař k tomu ušnímu lékaři. Nebo třeba s okem. Jistě si dovedete představit, jak ten pacient se šroubovákem v oku bude sedět tři hodiny v ordinaci praktického lékaře, než ten ho prohlédne a řekne: áááá, to bude asi pro oční.
Samozřejmě toto je nadsázka, ale vyjmenujeme desítky různých případů, které mohou být velmi podobné a méně samozřejmě spektakulární. Čili není to rozumné a není dobře lidem, pro které 200 korun jsou velké peníze - a není jich málo - tak tyto lidi odsoudit k tomu, že musí čekat u praktického lékaře než na ně dojde řada a pak teprve mají právo jít k ambulantnímu specialistovi. Děláme tady medicínu pro ty, co peníze mají a pro ty, co peníze nemají.
Dále zvýšení poplatku za pobyt v nemocnici. Sto korun. Vynásobte si sto korun třiceti dny a dostanete poměrně značnou částku. Opět, rozdíl mezi rozumným příspěvkem na stravu v nemocnici a už prostě poměrně velkým poplatkem, který si mnoho lidí nebude moci dovolit. Protože 3000 pro někoho, kdo má důchod 6000, není málo. Je to mimochodem, pokud byste nevěděli, páni ministři, když vy máte třeba 120 000, jako vy kdybyste v té nemocnici zaplatili 60 000 za pobyt v nemocnici. To už by se vám asi nelíbilo! Jistě, pro vás nějaké 3000 za pobyt v nemocnici - co to je? To přece není nic! Ale kdybyste měli zaplatit 60 000? Nebo zdejší poslanci se svým příjmem, kdyby měli zaplatit 30 000 za měsíční pobyt v nemocnici, to by se vám asi nelíbilo! To už byste říkali, no 30 000 nebo 60 000 je hodně! Ale pro ty lidi, kteří mají 6000 důchodu, je to stejný poměr. Takže na to prosím nezapomínejte.
Dále debata - neplatit levné léky. Vypadá to sympaticky, přece každý to ví - proč platit Aspirin, proč platit Paralen? Dámy a pánové, možná jsme si nevšimli, že řada těchto léků už dávno placená není. Takže to je první bod. Druhý bod - ty, které jsou placené, tak to má nějaký význam. A víte jaký? Jednoduchý. Protože řada těchto levných léků mají dražší alternativy. A ty dražší alternativy, mnohonásobně dražší, jsou na předpis. Čili vy chytře vyloučíte ty laciné léky z předpisu, ale ti pacienti budou chodit za svým lékařem a budou říkat: Pane doktore, nenašel byste něco podobného ale na předpis? A pan doktor něco takového podobného najde a bude to stát ten zdravotní systém třeba třikrát čtyřikrát tolik. Takže ve finále zdravotní pojištění zaplatí daleko víc. A ti lidé, kteří neumluví svého lékaře, ti budou muset zaplatit zase víc. Takže opět, není to moc chytré, není to moc rozumné.
Poslední věc. Vláda říká - ve zdravotnictví zavedeme standardy, nadstandardy. Novináři pravicoví jásají, říkají, báječné, teď si budeme moci zaplatit novou endoprotézu, nové lepší koleno, novou lepší kyčel. Pryč s tou hnusnou nadvládou lékařů, kteří sami velkopansky rozhodují, zda dostanou endoprotézu za deset tisíc, dvacet, třicet nebo sto tisíc. Každý si přece rozhodne sám podle své peněženky.
Ono to vypadá hezky, ale skutečnost je zase trošku jiná. Víte, ono mezi těmi endoprotézami je skutečně docela rozdíl. Samozřejmě pro člověka, kterému je nějakých 70, 80 a více let, v podstatě jsou všechny typy dostačující, protože není aktivní sportovec a nepočítáme, byť takové výjimky jsou, že třeba bude žít 50 let. A je-li někomu 20 a způsobí si třeba úraz na lyžích, v autě nebo někde jinde, tak dneska lékař bez problému řekne: Je to mladý člověk, sportuje, tak jemu dáme tu endoprotézu, která stojí třeba 150 000. Ale tato endoprotéza mu umožní prakticky normální plnohodnotný život včetně třeba i vrcholového sportu. Ano, stojí 150 tisíc, ta takzvaně běžná standardní, která stačí 90, 80 procentům lidem, stojí třeba 15 nebo 20 000. Co vy s tím systémem změníte? Dneska může rozhodnout lékař a vzít v úvahu stav toho pacienta, věk toho pacienta, jeho zapojení do společnosti. Vy jenom způsobíte to, že všichni budou mít nárok na tu 20tisícovou nebo na tu 15tisícovou. Takže ten 20letý, 18letý, 15letý, který třeba bude sražen autem, bude mít smůlu! Prostě podle vás dostane jen tu 20tisícovou, tím pádem ona mu bude stačit. Dojde do školy, dojde ze školy, dojde si na záchod, ale může zapomenout třeba na to si sednout na kolo nebo si zahrát tenis nebo si zaběhat nebo si jít zalyžovat. To mu třeba neumožní.
Jistě, vy mu řeknete: Milánku, klidně si zaplať těch dalších 130 tisíc a budeš si moci zaplavat, budeš si moci zaběhat, budeš si moci zajezdit na kole. Asi vám to připadá správné, protože jistě, člověk může žít bez toho, že lyžuje, může žít bez toho, že běhá, může žít bez toho, že třeba si jde zahrát fotbal, to jistě. Ale pro toho 15letého, 20letého to není úplně asi to nejlepší. To se snad shodneme.
Takže víte, ono něčemu, čemu tleskají naši často nedovzdělaní novináři, kteří jsou nadšeni, když někdo řekne: Umožníme si zaplatit něco lepšího, tak možná v situaci, kdy oni budou v pozici toho hocha nebo té dívky, jak jsem tady říkal, tak najednou zjistí, že tleskali něčemu, co je velmi problematické.
Dámy a pánové, své vystoupení zakončím tím, že tato vláda je podivný slepenec lidí, kteří nedůvěřují sami sobě. A dokonce i ty plány, se kterými přicházíte, tak nic dobrého pro většinu občanů České republiky neskýtají. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)