V naší zemi neexistuje konsensuální názor, jak dlouhodobě vést hospodářství v zemi, abychom bohatli. Máme štěstí na politiky, kteří rádi hrají roli pedantických účetních.

Studují tabulky se sloupci má dáti a dal a jejich politickým programem je, aby se napsaná číslíčka lišila o sumu vždy zápornou, kterou slíbili národu. Je však vlastně jedno, jak to nakonec ve skutečnosti dopadne.
Vydělávejme více.
Všichni dramaticky debatují o tom, co ještě lze škrtnout a nikdo neřeší, zda by se nemělo také více vydělat. Škrtání je snadné, navíc politici škrtají u druhých. Vydělávat víc už znamená mnohem těžší přemýšlení a hlavně vytrvalou, důslednou a intenzivní práci. Vypadá to jakoby všichni přijali tezi, že vydělávat víc má jen soukromý sektor a dosáhne toho tím, že mu stát sníží daně.
Je stát příživník?
Korunu tomu pak nasazuje premiér Nečas, který tvrdí, že hodnoty tvoří jen soukromý sektor
a stát pak takto vytvořené hodnoty jen přerozděluje. Stát tedy vnímá jen jako příživníka. Jakoby všichni tito mudrci zapomněli, že bez služeb moderního státu nelze očekávat dobré prostředí k podnikání a k životu vůbec. Bez státních subvencí se neobejde základní výzkum, bez kterého nelze očekávat i následný rozvoj aplikovaného výzkumu, jenž si už na sebe je schopen vydělat. Bez peněz státu nelze očekávat kvalitní školství pro většinu obyvatel, což zase „podnikatelům“ zajišťuje trvalou zásobu lidí připravených a ochotných pracovat. Bez vyvinuté infrastruktury nelze dnes úspěšně vyrábět a prodávat. Břemeno výstavby a údržby dopravní infrastruktury nese na sobě veřejný sektor.
Plaťte tržní ceny.
Pokud by měl každý podnikatel platit tržní cenu třeba za používání dálnic a silnic, pak by platil tisícinásobky dnešních cen. Zjednodušeně shrnuto a podtrženo, každému podnikateli stát vlastně bezplatně připraví kvalifikovanou pracovní sílu, postará se o ní v nemoci a vrátí ji zpět zdravou zaměstnavateli, dále mu umožní aby se ke svému podniku vůbec dostal a své zboží mohl odvézt. Navíc mu připraví podmínky k tomu, aby měl vůbec co vyrábět, neboť většina věcí má základ v tom, co desetiletí vymýšlel státem placený výzkum.
Prosperita všech.
Stavět podnikatele proti státu by ale bylo naprosto krátkozraké. Právě podnikatelé ke své dlouhodobé prosperitě potřebují i bohatý a prosperující stát. Navíc stát je jedním z největších investorů vůbec a jeho investice v návaznosti dávají práci a výdělek statisícům lidí v soukromé sféře. Ze státního rozpočtu se staví nemocnice, školy, silnice, kulturní a vědecké instituce. Nečasova vláda se dnes snaží o experiment, kdy chce většinu těchto aktivit v zájmu šetření škrtnout.
Škrti v bankách.
Navíc stejný princip si u nás zvolily i soukromé banky. Oproti okolním starým zemím EU zdražily peníze tak, že klesá objem úvěrů, a to jak v podnikatelské, tak i individuální sféře. Dnes si vzít hypotéku na nový byt či dům nebo na rozšíření podniku, je takřka nemožné. K tomu i extrémně vysoké ceny za bankovní služby činí z tohoto sektoru skutečnou pijavici na těle českého hospodářství. Všichni skomírají a banky u nás bohatnou.
Banku neobejdeš.
Stát jim navíc zaručuje super prostředí. Dnes nemáte vlastně ani právo mít peníze uložené mimo tyto ústavy, neboť pod záminkou boje s korupcí je takřka výhradně musíte mít v bance, samozřejmě za to „sakra“ zaplatíte. Narozdíl od řady zemí staré EU u nás neexistuje konkurenční veřejný bankovní sektor, který by třeba jako zemské banky v Německu či Švýcarsku mohl pomáhat státu přes konkurenční prostředí tlačit na soukromé banky.
Co tak nějakou „ Landesbank?“
Vláda by měla přemýšlet co s tím. Zda nenastal čas zřídit aktivní státní banku, která by půjčovala za západoevropské úroky, tedy asi dvakrát levněji. Dále by své služby prodávala za evropské ceny a ne zhruba dvakrát tak draho. A také by na jejích účtech ležely stovky miliard státního rozpočtu, rozpočtů krajů a měst a zdravotní pojištění. Rázem by to byla banka operující největší finanční hotovostí v zemi.
Tlustá Růženka.
Taková konkurence by okamžitě rozhýbala i soukromé banky, které dnes spí jako přežraná, líná a pěkně tlusťoučká Šípková Růženka a vůbec je nezajímá, že se české hospodářství propadá do bahna hlubší krize. Oni na ní vydělají a po malém zdanění pošlou zisky svým matkám v cizině, které za nízké úroky pomáhají oživovat západoevropské hospodářství přes levné úvěry. Bohatší budou zase jen bohatší a my se rádi uskromníme na své cestě k chudobě