Podle Aristotela je politika nejdůležitější vědou, neboť jde o činnost, kterou se lidé snaží zlepšit svůj život a vytvořit dobrou společnost. Myslím si, že většina našich spoluobčanů tuto tezi nesdílí a tak si jistě rádi, během letní okurkové sezóny, od politiky odpočinou. Je čas se zamyslet nad prázdninami!

Patří nám jeden z mezinárodních primátů a to v počtu lidí, kteří se během léta sbalí a vyrazí k moři. Moře má nepochybně své kouzlo, i když pro mě osobně spíše z pohodlné židle útulné přímořské hospůdky. Už jako děcko jsem nesnášel opékání na slunci, přeplněné pláže a všudypřítomné úmorné vedro. Záhy jsem zjistil, že prázdniny na krkonošské chalupě mých prarodičů jsou mnohem příjemnější, než rituální výlet rodiny k moři. Zájezd k moři začínal nervozitou a hádkami při balení, pokračoval hádkami během cesty, kdy jsme pravidelně bloudili a pokračoval vedrem bez možnosti úniku a naprostou nudou. Díky hrozbě nudy jsem se naučil na windsurfing, potápět se a přečetl téměř všechny Verneovky.

Na Krkonoších to byla jiná. Za mého dětství byly celé pokryté hlubokými lesy s prastarými chodníky a cestičkami. Nesnesitelné vedro tam nebylo skoro nikdy. Rodinné výlety k moři postupně zeslábly, neboť moji rodiče koupili část statku na Kokořínsku a ten vyžadoval značnou péči, neboť šlo o velmi zanedbané stavení. Házet lopaty s pískem do míchačky mi připadalo mnohem smysluplnější, než polehávání na břehu mořském. Tak zatímco maminka plakala, že nám cestu do Bulharska překazilo tamní zavedení přídělů na benzín, já jsem spokojeně vyměnil opalovací krém za montérky. Na konci medicíny jsem začal část prázdnit trávit na kole s partou kamarádů. Od těch dob jsem skoro nezažil hezčí dovolenou. Vlakem jsme si nechali dovést kola do Chebu a v hraničních lesích jsme dojeli třeba až do Třeboně. V každé pěkné hospůdce jsme se zastavili na pivo, nebo třeba tvarohové buchty, které bezkonkurenčně nejlepší dělali v penzionu ve Zvonkové u Lipna. Těším se, až mi povyrostou děti, abych s nimi mohl na tyto výlety navázat.

Letos už plánuji takovou malou zkoušku. V posledních zhruba šesti letech jsem našel další skvělou možnost, jak trávit dovolenou. Romanticky jsem propadl golfu. Pochodujete si po krásném anglickém trávníku, rozhlížíte se po okolní malebné krajně a každou chvíli si dokážete, jaké jste nemehlo, když netrefíte ten malinkatý míček. Po zhruba deseti kilometrech, které křížem krážem nachodíte hledajíc míček, si dáte skvěle vychlazené pivo a jste téměř v ráji, alespoň já si takto ráj představuji. Konečně u táboráku na naší chalupě mívám podobné pocity. Ale zpět k cestám k moři. Mnoho Čechů, Moravanů a Slezanů má pocit, že každoročně se musí jet k moři. Dovolená bez moře jakoby nebyla, jakoby je vyřazovala ze „slušné“ společnosti. Přitom by pro svoji duši a tělo udělali mnohem víc, kdyby vzali kolo, nebo pohorky a vyrazili do přírody. O možnosti ,za cenu běžné lyžařské výbavy a vleků, se naučit golf, ani nemluvě:). A to jsem ještě ani neotevřel „politický“ aspekt celé věci. Když své peníze utratíme v naší zemi, tak pomůžeme především sami sobě…