Když přišel Radek John jako předseda Věcí veřejných do Poslanecké sněmovny, hřímal o tom, jak je potřeba vymést staré pořádky, zbytečné funkcionáře a parazity na státním rozpočtu.

Mluvilo se o snižování počtu výborů a strany vládní koalice se tvářily, jak jsou zodpovědné, jak jim leží na srdci peníze daňových poplatníků a jak bojují proti velkému množství zbytečných funkcí. Měsíc se seběhl s měsícem, pan John přišel o funkci ministra a z nadšených bojovníků proti dinosaurům se stali čiperní dinosauři.
Trafika pro Johna.
Od té doby VV v podstatě nedělaly nic jiného, než že dumaly jakou trafiku mu vytvořit. Zkusily to hned poté, co skončil jako ministr. Jenže reakce médií byla příliš negativní. V novinách se objevovaly titulky jako: "John se stal dinosaurem", "trafika pro Johna" atd. Tak to nechaly chvilku u ledu, aby se na to zapomnělo.
Desetitisíce navíc.
Média se nyní zabývají jinými aférami vlády, takže VV usoudily, že nastal ten správný čas zřídit novou funkci pro pana Johna a to tak, že se zruší sněmovní Výbor pro obranu a bezpečnost a místo něj vzniknou dva nové – Výbor pro obranu a Výbor pro bezpečnost. Předseda klubu ODS, Zbyněk Stanjura, který s tímto návrhem přišel, argumentoval tím, že se přeci nezvýší počet členů výborů, dohromady bude jejich počet stejný jako v jednom výboru. Nicméně už zatajil veřejnosti ten podstatný fakt, že členové výboru nejsou nijak honorováni. Jediné, za co jdou peníze, a to docela zajímavé peníze, je funkce předsedy výboru - jedná se přibližně o 23 tisíc korun měsíčně. Zatím stačil jeden předseda výboru, teď budeme mít dva, čili minimálně jeden plat předsedy výboru navíc. Kromě toho není jasné, zda se nezvýší počet místopředsedů, či zda nevzniknou nové podvýbory, jejichž předsedové opět dostávají nemalé finanční odměny.
Politická korupce.
Kde jsou teď předsevzetí vládní koalice o tom, jak budou šetřit? Aby se koalice udržela při životě, musí prostě korumpovat! Jak jinak se dá nazvat to, že koalice panu Johnovi vytvoří funkci, kterou nikdo nepotřebuje, nežli politická korupce?
Plivnutí do tváře.
Česká společnost je čím dál tím naštvanější a frustrovanější. Jak by taky ne? Vláda totiž většině občanů sebrala naději. Naději v to, že když budou chtít pracovat a dělat svoji práci dobře, bude se jim dařit také dobře. Naději, že Česká republika bude čím dál tím kultivovanější, slušnější a bohatší zemí. Místo toho jim dali jinou vizi. Vizi státu, kde se má neustále škudlit, šetřit a škrtat. A za této situace přichází s takovými políčky veřejnosti, jako jsou zbytečné trafiky pro kamarády, které zaplatí právě ta veřejnost, po které chtějí, aby šetřila a utahovala si opasky. Chtějí po lidech, aby chápali, že přijdou o práci, o důchody, že budou muset platit u doktora. Aby chápali, že budou muset od nového roku platit víc za léky, za potraviny a za mnohé služby. A co jim za to nabídnou? Jen plivnutí do tváře.
Ve stopách Strany zelených.
Pamatuji, když přišla do Sněmovny Strana zelených. Seděli ve svých poslaneckých lavicích v tričkách s nápisy o tom, jak vymetou staré pořádky a jak pohrdají funkcemi. Pan Bursík, paní Jacques a další nadšením celí zářili. Za pár měsíců už pan Bursík se stejným zápalem bojoval za to, aby pro svoji partnerku získal post místopředsedkyně Sněmovny. Je otázkou, jestli právě to byl jeden z posledních hřebíčků do rakve. Zelení se totálně zdiskreditovali právě tím, že něco jiného říkali a něco úplně jiného dělali. Navenek nejprve pohrdali funkcemi a pak se mohli doslova uslintat touhou být ve vládě za každou cenu. Prostě své voliče tak naštvali, že v dalších volbách totálně propadli.
Zklamání znovu a znovu.
Místo Zelených se objevily Věci veřejné, po zkušenostech podstatně horší politická formace. Strana zelených měla alespoň jakousi vizi, prioritu - ochranu životního prostředí, tedy věc, která je zásadní a důležitá. Věci veřejné sem vstoupily pouze jako podnikatelský projekt, jakási dceřinka ABL. I to bohužel patří ke zkušenostem mladé nedospělé demokracie. Stále je v naší společnosti vysoké procento lidí s jakýmsi sentimentem vůči všemu novému. Lidi rádi uvěří tomu, že přijde nějaký spasitel a vyřeší za ně všechny problémy, vymete staré pořádky a vyžene politické dinosaury. Je zajímavé, jak je pak veřejnost vždycky zklamaná. Přesto to prožívá znovu a znovu, velké naděje a očekávání najednou vystřídá obrovské zklamání.
Politický hrob.
Je až úsměvné, když si uvědomíte, jak ochotně Věcem veřejným v jejich honbě za funkcemi ODS i TOP 09 pomáhá. Věci veřejné si možná myslí, že je to jen takový koaliční obchod. My nepoložíme koalici a vy nám za to dáte pro předsedu trafiku. Ale ono to má mnohem větší rozměr. Myslím, že ve skrytu duše se ODS i TOP 09 směje, až se za břicho popadá, protože jasně vidí, že si Věci veřejné vykopaly hrob. Pan John si teď do něj lehne a oni ho pěkně zahází. A on bude šťastný, že leží v hrobě za nějakých 23 tisíc měsíčně navíc. Bohužel, taková je realita. ODS i TOP 09 se budou tvářit vážně, budou ždímat kapesník, jak jim je moc líto, že pan John politicky zesnul. Ve skutečnosti budou mít samozřejmě radost, protože se zbavily dalšího konkurenta a budou doufat, že od Věcí veřejných utrhnou nějaké hlasy.
Plnění slibů.
Konečně i já bych mohl mít radost, že si Věci veřejné v podstatě vykopaly hrob. Jenže já se nechci podílet na tom, že budeme naše spoluobčany takto podvádět a urážet. Politické strany by neměly od svých slibů uhýbat, měly by své sliby držet a zvlášť v situaci, kdy jim v tom nic nebrání.