Zkouška vyspělosti ČSSD
Pár dní opozice obstruuje „Babišovy pokladničky“ tedy elektronickou evidenci tržeb. Nechci se pouštět do debaty o prospěchu a nákladech, to konečně ukáže až čas. Za pozornost stojí spíš nápad Babišovy strany na změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny, jakýsi pokus nasadit opozici „roubík“.
Vypínač paní Němcové
Zvláště v posledních deseti letech jsme svědky salámové metody oklešťování svobody projevu v Poslanecké sněmovně. Bohužel se s tím začalo za Topolánkovy vlády a pokračovalo se za vlády Petra Nečase. Tehdejší předsedkyně Sněmovny paní Němcová zavedla vypínač pro řečníka a s chutí vypnula během projevu jak Jiřího Paroubka, tak i mně.
Místo grilování servilita
Už tehdy jsem sněmovnu upozornil, že jde o omezování svobody projevu zvolených poslanců. Tyto vládní snahy pokračovaly tím, že se k interpelacím houfně hlásili vládní poslanci, aby naředili dotazy opozice svými servilními otázkami -lichotkami. Dál třeba vládní většina odhlasovala, že se mám omluvit ministrovi Kalouskovi za to, že jsem
upozornil na jeho podnapilost během jednání, i když všichni věděli, že je „pod obraz boží“.
Cesta do pekel
Útoky některých tehdejších vládních poslanců, kteří napadali opoziční ČSSD za obstrukce, dnes připomínají i média. Už proto bych byl rád, kdyby se ČSSD postavila proti snahám ANO omezovat svobodu projevu v Poslanecké sněmovně. Cesta k nesvobodě začíná vždy takzvanými drobnostmi. Tlačítkem k umlčení nepříjemného řečníka, zastrašováním nositelů opačných názorů až k tomu jim nedat prostor žádný.
Těžká role opozice
Opozice je na tom vždy hůř, než vládní většina. Dostává své názory hůř do médií. Nemá takřka šanci cokoli ve Sněmovně prosadit. Být v opozici je frustrující. Vládní mašinerie vás válcuje, i když máte sebelepší argumenty. Že vládní zákon je nebezpečný paskvil? Máte smůlu! Tak to u nás už tradičně chodí.
Obstrukce je svobodou projevu
Jediným nástrojem opozice je svobodně projevený názor ve Sněmovně, ať je jakýkoli. Obstrukce do toho instrumentária opozice patří a ve svobodné zemi nesmí být ničím omezována. Premiér Sobotka to musí vědět, a pokud mu jde o svobodu v naší zemi, pak nedopustí, aby za jeho vlády padl další atribut svobody.
Rozum zadarmo
Ono by také stálo za to i zrušit vypínač řečníků paní Němcové a interpelace nechat jen pro poslance z řad opozice. Jiří Paroubek jednou ve sněmovně řekl, že „názory opozice jsou rozumem zadarmo“. Řekl to, když se silou schvalovaly zdravotnické poplatky a třetí důchodový pilíř. Jaká je to pravda ukázal další vývoj. Dnes je obé zrušeno. K čemu to tehdejší vládě bylo. Kdyby trochu hledala s opozicí kompromis, dnes by to nejspíš dopadlo jinak. Takto jen posilujeme směšný obraz naší země, která komíhá od jedné krajnosti ke druhé.
Nestabilita je setrou chudoby
Nejde jen o to, že je to směšné, hlavně je to nedůvěryhodné, drahé a nebezpečné. Příkladů najdeme bohužel více než dost od fotovoltaiky, přes zdravotnické poplatky až k boji s korupcí. V Česku schází cit pro míru. Tato nestabilita nás stojí neuvěřitelné peníze, mnohonásobně víc, než se vybere pomocí Babišových pokladniček. Nezvyšujme proto míru nesvobody, ta jen dopady chybných záměrů zmnohonásobí.
Vypínač paní Němcové
Zvláště v posledních deseti letech jsme svědky salámové metody oklešťování svobody projevu v Poslanecké sněmovně. Bohužel se s tím začalo za Topolánkovy vlády a pokračovalo se za vlády Petra Nečase. Tehdejší předsedkyně Sněmovny paní Němcová zavedla vypínač pro řečníka a s chutí vypnula během projevu jak Jiřího Paroubka, tak i mně.
Místo grilování servilita
Už tehdy jsem sněmovnu upozornil, že jde o omezování svobody projevu zvolených poslanců. Tyto vládní snahy pokračovaly tím, že se k interpelacím houfně hlásili vládní poslanci, aby naředili dotazy opozice svými servilními otázkami -lichotkami. Dál třeba vládní většina odhlasovala, že se mám omluvit ministrovi Kalouskovi za to, že jsem
upozornil na jeho podnapilost během jednání, i když všichni věděli, že je „pod obraz boží“.
Cesta do pekel
Útoky některých tehdejších vládních poslanců, kteří napadali opoziční ČSSD za obstrukce, dnes připomínají i média. Už proto bych byl rád, kdyby se ČSSD postavila proti snahám ANO omezovat svobodu projevu v Poslanecké sněmovně. Cesta k nesvobodě začíná vždy takzvanými drobnostmi. Tlačítkem k umlčení nepříjemného řečníka, zastrašováním nositelů opačných názorů až k tomu jim nedat prostor žádný.
Těžká role opozice
Opozice je na tom vždy hůř, než vládní většina. Dostává své názory hůř do médií. Nemá takřka šanci cokoli ve Sněmovně prosadit. Být v opozici je frustrující. Vládní mašinerie vás válcuje, i když máte sebelepší argumenty. Že vládní zákon je nebezpečný paskvil? Máte smůlu! Tak to u nás už tradičně chodí.
Obstrukce je svobodou projevu
Jediným nástrojem opozice je svobodně projevený názor ve Sněmovně, ať je jakýkoli. Obstrukce do toho instrumentária opozice patří a ve svobodné zemi nesmí být ničím omezována. Premiér Sobotka to musí vědět, a pokud mu jde o svobodu v naší zemi, pak nedopustí, aby za jeho vlády padl další atribut svobody.
Rozum zadarmo
Ono by také stálo za to i zrušit vypínač řečníků paní Němcové a interpelace nechat jen pro poslance z řad opozice. Jiří Paroubek jednou ve sněmovně řekl, že „názory opozice jsou rozumem zadarmo“. Řekl to, když se silou schvalovaly zdravotnické poplatky a třetí důchodový pilíř. Jaká je to pravda ukázal další vývoj. Dnes je obé zrušeno. K čemu to tehdejší vládě bylo. Kdyby trochu hledala s opozicí kompromis, dnes by to nejspíš dopadlo jinak. Takto jen posilujeme směšný obraz naší země, která komíhá od jedné krajnosti ke druhé.
Nestabilita je setrou chudoby
Nejde jen o to, že je to směšné, hlavně je to nedůvěryhodné, drahé a nebezpečné. Příkladů najdeme bohužel více než dost od fotovoltaiky, přes zdravotnické poplatky až k boji s korupcí. V Česku schází cit pro míru. Tato nestabilita nás stojí neuvěřitelné peníze, mnohonásobně víc, než se vybere pomocí Babišových pokladniček. Nezvyšujme proto míru nesvobody, ta jen dopady chybných záměrů zmnohonásobí.