Milost pro pana Kajínka strhla ohromnou mediální pozornost a vzbudila emoce s vášnivými diskusemi. Jde o jasný úkaz zvrácenosti mediální doby, kdy se pozornost událostem nevěnuje podle jejich závažnosti, ale podle potenciálu vzbudit vlny emocí.

Proč jen on?

Panu Kajínkovi milost přeji, 24 let kriminálu je skutečně hodně a návrat do života nebude taky nic jednoduchého. Pokud kdysi vraždil, štěstí bude nejspíš nalézat velice těžko. Problém v jeho propuštění nevidím, naopak problém vidím v tom, že prezident Zeman milost udělil jen jemu. Pan Kajínek zdaleka není jediný, který ji měl dostat.

Stovky podobných osudů

V našich věznicích jsou totiž stovky lidí, kteří by ji měli dostat stejně oprávněně, možná i mnohem oprávněněji než pan Kajínek, ale jejich osudy Miloše Zemana nezajímají. Nešlo totiž ani o akt milosti, ale ani o snahu opravit justiční omyl. Pokud byl motivován tímto, nemohl by zůstat jen u izolované milosti pro pana Kajínka.

Zavíráme staré i invalidy

V našich věznicích najdete i lidi staré, vážně nemocné, invalidní, kteří neznamenají pro společnost žádné nebo mizivé nebezpečí a lze je levněji a účinněji potrestat jinak - domácím vězením, peněžitým trestem, aktivitou ve prospěch poškozených trestnou činností a podobně. Vypadá až neskutečně, když vidíte jak dozorci vlečnou ochrnutého na invalidním vozíku do sprch, který se provinil třeba tím, že přes internet napálil řadu důvěřivých lidí.

Zavření dlužníci

Věznice přeplňují neplatiči výživného, kteří nesehnali práci, neměli z čeho platit a mysleli si, že tak je stát trestat za dluhy nemůže. Velký omyl, u nás vězení pro dlužníky existuje, i když se tvrdí, že je to nepřípustné. Tak jejich bývalé manželky a děti nedostanou ani korunu, žijí v bídě a navíc daňové poplatníky jejich pobyt stojí třicet tisíc měsíčně - náklady jejich věznění. To není příběh z „hlupákova“ ale z České republiky.

Při pochybnostech raději zavřít

Stovky lidí byly odsouzeny bez důkazů nebo na základě chabých důkazů a měli tu smůlu, že v obludné byrokratické mašinerii represivních orgánů nenarazily na zmenšující se skupinu těch, co si stále nemoderně myslí, že se má soudit podle zákona a spravedlivě. Občanům se sice tvrdí, že je zásadní pravidlo - v pochybnostech ve prospěch obviněného, ale realita je naprosto jiná - sice pochybnosti jsou, ale raději ho zavřeme... bude to jistější.

Milosrdenství nebo vypočítavost

Prezident by měl mít komisi sestavenou z bývalých soudců, advokátů a vzdělaných osobností, která by systematicky posuzovala žádosti o milost a poměřovala by je optikou milosrdenství a zdravého rozumu. Miloš Zeman o nic takového nestojí. Proč pomáhat stovkám lidí více či méně nespravedlivě či nesmyslně - nehumánně vězněným. Jde o anonymní masu, která prezidenta nezajímá...