V roli zastupitele města Hostivice jsem absolvoval jedno z dalších jednání tohoto orgánu. Město, spíše městečko Hostivice leží těsně na západním okraji Prahy. Jako každý satelit bez dokončeného objezdu, trpí nadměrnou dopravou. Trpí i boomem výstavby skladišť, která se stávají čím dál častěji novodobou dominantou české krajiny. Ne hrady, ne věže kostelů, už ne komunistická sila či paneláky, ale skladiště jsou symbolem nové doby. Někdy mě napadá, že jaké symboly, taková je i doba. Prostě hromadíme věci a potřebujeme je uskladnit.

Naše doba je takovou „skladovací“ dobou. Moje babička také celý život hromadila věci. Bylo jí líto cokoliv vyhodit a tak je skladovala u sebe v rozlehlém pokoji starého domu. Říkala mu „makacín“. Byly tam naftalínem páchnoucí kožichy s naftalínem načichlými moly a pštrosí peří vedle balíků provázky svázaných starých dámských časopisů. Bylo tam vše co babička někdy uskladnila. Nyní to vypadá, že se naše zem stává plíživě takovým jedním velkým „magacínem“. Když pak zemřela, tak jsme to asi tak měsíc velmi intenzivně vynášeli do popelnic. Doufám, že tak nějak podobně nedopadnou symboly nové doby. Nicméně zpět k zasedání zastupitelstva.

Prakticky celé bylo věnováno smlouvě o prodeji rozlehlého pozemku města v centru, kde bylo dříve rozhodnuto vybudovat park, třeba i s dětskými hřišti. Park by naléhal na ulice nových obytných bytových domů. Nepochopil jsem, proč by město mělo pozemek prodat, navíc překupníkům, kteří tam zamýšlí postavit – předprodat na parkoviště a nějaké blíže neurčené obchody. Nyní má Hostivice jeden diskontní obchod Lidl, další se zde bude stavět, dál máme klasickou „samoobsluhu“ ze sedmdesátých let a v dosahu 10 minut vozem i další asi 4 obrovské hypermarkety. Potenciální kupec byl přítomen a vlastně ani pořádně neuměl vysvětlit co tam chce postavit.

Trval jsem na tom, aby město pozemek neprodávalo, neboť z prodeje utržené peníze nejsou pro město zase tak zajímavé a životně je nepotřebujeme. Trval jsem na tom, aby tam město v souladu s původním záměrem vybudovalo park a dětská hřiště. Možná by tam mohla být v parku i menší zahradní restaurace. Zastupitelstvo nakonec mé stanovisko podpořilo, i když jsem i tam v opozici. Vládne jednobarevně ODS, která zavázala své zastupitele, aby hlasovali pro prodej. Jedna jejich členka se tomuto usnesení vzepřela a také chce mít raději park. Tak budu sledovat, zda ji do příště nějak nepřesvědčí, že další diskont s parkovištěm je to pravé co v centru města nepochybně chybí. Možná, že by se tam hodilo nějaké pěkné skladiště:)