Už je to skoro dva měsíce, co se na stránkách českých novin denně objevovaly palcové titulky, ve kterých jsem byl osočován z vyjadřování obdivu k Adolfu Hitlerovi. Důvodem tohoto mediálního šílenství byl jeden jediný rozhovor, který jsem poskytl redaktorce Renatě Kalenské z Lidových novin.

Paní redaktorka se, snad kvůli svým antipatiím k ČSSD, při psaní rozhovoru dopustila hned několika chyb, které jen dokládají její novinářskou „nezávislost“ a, promiňte, že to musím takto napsat, „inteligenci“. Kdo si dal tu práci a porovnal část nahrávky rozhovoru, který byl zveřejněn na serveru Lidových novin, a rozhovor ve výsledné podobě, který vyšel na stránkách tohoto deníku, mohl lehce zjistit, jak paní redaktorka Kalenská při psaní tohoto rozhovoru postupovala. Několik mých vět zcela zamlčela, některé záměrně akcentovala a některá má slova dokonce zcela překroutila.

Abych byl konkrétní. Mimo pasáže o řešení krize v nacistickém Německu, jsem paní redaktorce totiž dal několik dalších přirovnání, jak se v minulých dobách tehdejší politici s podobným fenoménem, jako je dnešní finanční krize, vypořádávali. Od Hladové zdi Karla IV. po tzv. New deal amerického prezidenta Roosevelta. Tyto pasáže, které by dokazovaly, že jsem při rozhovoru použil jen obyčejný historický exkurz, však paní redaktorka doslova odbyla. Jen proto, aby mohla i v titulku svého rozhovoru vypíchnout právě pasáž, která se na dalších několik dní stala doslova mediálním tažením proti Davidu Rathovi. A co víc, paní redaktorka zřejmě nemá ani páru o tom, co vlastně píše. Zatímco já se ve svém rozhovoru vyjadřoval o NEOliberálních ekonomech, paní redaktorka Kalenská mi však v rozhovoru vložila do úst „pouze“ liberální ekonomy. Asi nemá cenu, abych paní redaktorce vysvětloval, kdo je neoliberální ekonom a kdo naopak liberální. Nicméně myslím, že jakožto novinářka by mohla znát význam předložky „neo“…

Ostatně, srovnejte si celou věc sami:

Doslovný přepis toho, co jsem paní redaktorce Kalenské doopravdy řekl:

LN: No tak mi zkuste tedy říci, protože pan Jiří Havel, který vypracoval těch svých 52 bodů, tak řekl, že nestihl spočítat, na kolik by to přišlo, což teda mi při představování takového plánu přijde….

DR: Určitě na řadu miliard, ale…(redaktorka skáče do řeči)…já vám hned vysvětlím tu logiku…

LN: Co je řada miliard? Ještě to furt nevíte?

DR: Já jsem to nepsal, takže…(redaktorka skáče do řeči)… David Rath to nepočítal. Ale řeknu vám to takto. Do značné míry, do určitého množství - čím víc, tím lépe. Z jednoho důvodu. Co vy potřebujete nastartovat? Spotřebu. Já jsem to tady nastínil na rozpočtu kraje. Co my potřebujeme? Investovat, aby lidé měli práci. Co dělal Karel IV., když byla krize? Stavěl hladovou zeď, aby lidem dal práci, peníze a oni se mohli najíst. Co dělali američtí prezidenti? Co byl New deal. Investice, které rozhýbaly ekonomiku. Ale pozor, tehdy se dávalo třeba do důchodů. Prudce se zvedly důchody a výplaty nezaměstnanosti, aby ti lidi mohli začít nakupovat, aby roztočili tu ekonomiku. Tohle je v podstatě ze stejné kuchyně. Jak chcete roztočit ekonomiku, když lidem nedáte peníze?

LN: A jak vy chcete roztočit ekonomiku, když si ani nespočítáte, na kolik to příjde tu ekonomiku?

DR: Chcete ode mě, abych tady řekl nějaké číslo. …(redaktorka skáče do řeči)… To není můj materiál, abych tady teď žongloval čísly. Ale jednoznačně se k tomu vracím…

LN: Ale hájíte ho…

DR: Protože má jednoznačnou logiku a je to jediný recept – zvýšit lidem příjmy, dotlačit je, aby začali utrácet. To znamená…to je to, co potřebujete. Aby lidé, jak jsem říkal, aby …(redaktorka skáče do řeči)… chtěli vyměnit starou 120 za novou škodovku. Chtěli, já nevím, jak jsem říkal, přestěhovat se z garsonky do většího bytu, chtěli větší byt vyměnit za dům. To je v podstatě to…

LN: Prostě tahle společnost v tuhle chvíli nemá na to, aby se lidé z větších bytů stěhovali do domů…

DR: To je relativní. Proč myslíte, že na to ta společnost nemá? …(redaktorka skáče do řeči)… Víte, jak vyřešila? Dobře, vraťme se zpátky. Největší krize. Jak ji řešil Adolf Hitler v Německu? …(redaktorka skáče do řeči „Neděste mě.“)…To byly dva různé přístupy. Vy se smějete, ale vytáhněte si to, nemá cenu se těmto věcem smát, těmto věcem je třeba se věnovat. On ji řešil způsobem, že začal zbrojit, tím dal lidem práci, a tím takzvaně nastartoval ekonomiku. Proč tak vyhrál volby? Tímhle mechanismem. Pak to vyústilo samozřejmě ve válku, protože to zbrojení nějakým způsobem někde musí ústit. Jak šly v tu dobu Spojené státy bojovat s krizí? Tím, že začaly zvyšovat ten New deal. Prudce přidali důchodcům a zavedli důchody, aby ti lidi dostali peníze. Dali lidem podpory v nezaměstnanosti, které do té doby neměly, nebo minimální. …(redaktorka skáče do řeči)… Ano, daly jim peníze, aby šli utrácet, tím nastartovaly ekonomiku. Vy se usmíváte, ale zkuste si o tom něco přečíst. Mně to totiž připadá, že i ti neoliberální ekonomové někdy zapomněly tuhle část historie, relativně nedávnou, a přicházejí s nějakými svými fantasmagoriemi…


A nyní výsledná podoba rozhovoru, který byl otištěn v Lidových novinách:

LN: Zato Jiří Havel přišel se zmíněným receptem ČSSD, a ani nespočítal, na kolik by to přišlo.

DR: Přijde to na řadu miliard, ale…

LN: Co je řada miliard?

DR: Já to nepočítal. Ale my musíme nastartovat spotřebu! Co dělal Karel IV. za krize? Stavěl hladovou zeď, aby lidem dal práci a ti se mohli najíst! Co dělali američtí prezidenti? Prudce zvedli důchody a dávky v nezaměstnanosti, aby lidi ekonomiku roztočili! A tohle je ze stejné kuchyně. Jak chcete roztočit ekonomiku, když lidem nedáte peníze?

LN: A jak vy chcete roztočit ekonomiku, kdy se ani nenamáháte spočítat, na kolik vás to přijde?

DR: Já jsem ten materiál nepsal, abych tady teď žongloval čísly.

LN: Ale ten materiál obhajujete.

DR: Protože to má logiku – zvýšit lidem příjmy, dotlačit je, aby začali utrácet. Jak řešil krizi Adolf Hitler?

LN: Pane hejtmane, neděste mě.

DR: No ne. Vy se smějete, ale to jsou vážné věci. Hitler řešil krizi tak, že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a nastartoval ekonomiku! On s tím vyhrál volby! Pak to tedy vyústilo ve válku… Liberální ekonomové na tohle zapomněli. A místo toho přicházejí se svými fantasmagoriemi.

Rozdíl v těchto dvou „rozhovorech“ je tedy více než patrný.

Mediálních útoků, jsem za dobu svého působení v politice zažil hodně. Tentokrát ale musím říci, že toto byla pro mě velice zajímavá zkušenost s novinářskou propagandou…