S velkým zaujetím, ale i pobavením sleduji urputnou snahu řady novinářů, především z Lidových novin a Mladé fronty, o uštvání vybrané osoby. Má to vždy zcela identický scénář. Novináři vytrhnou málo významnou větu (skutek) z kontextu, případně kontext vhodně upraví vypuštěním slov či celých vět, čímž zcela změní celý význam vyřčeného. Nad novým významem se pak začnou vehementně pohoršovat.

Aby svému pohoršení dali zdání veřejného zájmu, tak obvolávají předem vytipované lidi o kterých vědí, že výrok řádně zkritizují. Pokud je kritika vlažná, tak ji buď vůbec neuvedou, nebo se snaží v rozhovoru dotázaného rozdráždit větami typu: „S tím vy snad nesouhlasíte….je to přeci neomluvitelné a skandální, co říkáte?…“. Tázaný často jen ze slušnosti přitaká, neboť není zvyklý na hyeny z novin a pak se sám diví, že „ostře odsoudil…“.

Navíc o svém zmanipulovaném výroku novináři nechtějí psát jen jeden den, ale připraví rovnou celý seriál. První den se nad svým výmyslem, jehož autorství přisoudí někomu jinému, sami spravedlivě rozhořčují a dumají o tom, že snad lidé to tak nenechají. Druhý den si připraví vyjádření či rozhovor údajného autora, samozřejmě s cílem národu ukázat buď jak se vykrucuje – prostě slizoun, nebo jak se snaží věc vysvětlit – hájí neobhajitelné – prostě morální zrůda. Druhý den je také dobré místo k vyjádření rozhořčených občanů či dobře vybraných autorit. Třetí den pokračují rozhořčení občané, dobíhají mudrlantské komentáře novinářských propagandistů a téma se začne diskutovat z dalších úhlů a pohledů, ale nikdy se neopomene konstatovat, jaký je autor výroků syčák.

Prostě některé noviny neinformují o dění, ale snaží se řídit běh událostí ve společnosti. Cítí se být vybranou elitou, která nemá za cíl předávat co nejobjektivnější informace, ale cítí se býti současně soudci a vládci v jedné osobě. Přes své často mizerné vzdělání a nulové zkušenosti se snaží lidem nařizovat co se smí a nesmí říkat, co se smí a nesmí dělat. Když je neposloucháš, či jsi jim prostě nesympatický, tak ti a celému národu ukážou co jsi vlastně zač.

I když je takových novinářů jen malá skupina, nikdo je nezvolil, nikomu se za své absolutní soudy nemusí zodpovídat, tak žijí pocitem, že hovoří jménem všeho slušného lidu na této planetě. Oni jsou vyvoleni rozhodovat co si lid má myslet, oni jediní to myslí s lidmi dobře. Typickým příkladem dnešních dnů je štvanice na MUDr. Kubka. Na rozdíl od novinářů MF Dnes jsem na jednání výboru sněmovny byl přítomen. Dr. Kubek na precizních statistických datech prezentoval poslancům narůstající nedostatek lékařů v naší zemi. Pani Petrášovou (MF Dnes) to nezajímalo, nebyla vůbec přítomna, ale o to zasvěceněji a rozhořčeněji dnes píše co Kubek na výboru řekl o ženách lékařkách. Nic, o čem včera a dnes píší noviny na výboru nezaznělo. Dr. Kubek jen konstatoval, že lékařky chodí na mateřskou a více na nich leží povinnost starat se o nezletilé děti a tak v práci chybí a tudíž jsou dalším faktorem nedostatku lékařů.

Nedostatek lékařů je pro novináře MF Dnes a Lidových novin nezajímavý fakt, ale udělat z Kubka sexistu je určitě společensky významnější téma, než skutečnost personální krize ve zdravotnictví. Ubohost a morální zchátralost části novinářské obce mě už neudivuje, mám s ní své dlouholeté zkušenosti. Novináři často kritizují politiky, že diskreditují dobré jméno veřejného života, ale zapomínají, že za to mohou především sami. Oni totiž nenastavují realitě rovné zrcadlo, ale vyrábí si své vlastní propagandistické spoty, které prezentují veřejnosti jako nefalšovanou realitu. Lidové noviny, MF Dnes, Reflex už dávno nejsou seriózními médii. Jsou tou nejubožejší propagandistickou stokou, mnohem horší než bulvár, neboť ten si alespoň nehraje na to čím není a být nechce.