Tak jsem se v bulváru Lidové noviny a Blesku dočetl, že vyháním děti z dětského domova, čímž je připravím o střechu nad hlavou. Snad jen biblický Herodes se choval hůř. Doposud jsem si asi naivně myslel, že pokud někomu nabídnete přestěhování ze zanedbaných prostor do mnohem lepších, tak vás za to nemůže nikdo kritizovat. Velký omyl. To snad platí v normální společnosti a ne ve virtuálním světě, který řada novinářů tak ráda vytváří. Nikdo z těch co články napsali, se neobtěžovali si oba objekty osobně prohlédnout, i když od nás takovou nabídku dostali.

Je přece úplně jedno, jak vypadá realita, důležité je, jak chci, aby vypadala. Snad proto je více než sto let starý a dlouhodobě zanedbaný objekt dětského domova v Pyšelích líčen jako idylický domov pro opuštěné sirotky, zatímco nedaleká a nově zrekonstruovaná dětská léčebna v Choceradech je líčena jako místo odpovídající bydlení pod mostem. Prošel jsem si obě budovy a srovnával.
V Pyšelích mají starou kuchyni s opotřebovanou jídelnou a je tak trochu zázrak, že ji hygienik již před lety nezavřel. V Choceradech je úplně nová, snad ani nepoužitá kuchyně celá v nerezu, s úplně novou jídelnou. V Choceradech mají moderní tělocvičnu se zrcadly a saunou, na zahradě je bazén, kterému bude stačit oprava.
V Pyšelích mají neútulnou improvizovanou tělocvičnu v bývalé kapli, saunu ani bazén nemají, namísto toho mají zanedbaný skleník, který roky hrozí těžkým úrazem či smrtí zaviněnou pádem skel. Děti žijí v Pyšelích v místnostech se stropy čtyřmetrové výšky, v Choceradech jde o normální místnosti. V Pyšelích mají děti dílnu a hernu ve sklepě (bez oken), který v době mé návštěvy neuvěřitelně zapáchal. Paní ředitelka mi řekla, že je to běžné a souvisí to s umístěním odpadní jímky. Zajímal jsem se, co tomu říká hygienik, ale asi ho sem nezavedli. Já bych pobyt v takovém smradu považoval za jistou formu trápení dětí, ne tak novináři a další, kteří to berou jako normální věc. V Choceradech je řada heren a společenských místností s pěkným výhledem do parku a bez jakéhokoli zápachu. Pro objektivnost musím uznat, že i Chocerady nejsou stoprocentní, je třeba provést úpravy pokojů tak, aby odpovídaly rodinnému způsobu pobytu dětí, ale s tím kraj počítá.
Nicméně můj osobní dojem z obou domů je nesrovnatelný. Chocerady jsou moderním a pěkným zařízením, Pyšely jsou historickým objektem o jehož technický stav se roky nikdo příliš nezajímal. Zvláštní je, že to nikomu v minulosti nevadilo. Bývalé vedení spravovalo tento dům 8 let a až ke konci svého vládnutí začali připravovat projekty na rekonstrukci. Rekonstrukce však z této budovy novou neudělá a navíc bude dražší než postavit domov úplně nový. Současně ze stoletého sirotčince moderní dětský domov nikdo neudělá.
Za Bendla pobyt dětí v zanedbané budově nikomu nevadil. Petice se nepsaly, odborníci neprotestovali, všichni byli spokojeni. Když nové vedení kraje v čele s Rathem dává domovu nový a mnohem lepší objekt k využití, tak hysteričtí novináři bombardují veřejnost tím, že se děti vystěhovávají na mráz. Logiku v tom nehledejte, pomluvy logiku nemají, mají jen cíl – uškodit. Kdo skutečně chce v brzké době zajistit pro děti z domova v Pyšelích lepší podmínky pro jejich život, tak musí stát za námi. Nejvíc mě mrzí, že se někteří novináři chovají skoro jako hyeny a jen proto, aby mě pomluvili, klidně riskují odsouzení dětí z domova v Pyšelích k dalšímu životu v mizerném baráku, přestože by jednoduše mohly být v lepším. Děti jsou zde pouhým rukojmím na Ratha a ČSSD. Nikoho z dnešních „protichoceradských“ bojovníků nezajímaly v minulosti a nebudou je zajímat, až tato kauza vyšumí.