Slavnostní uložení ostatků patera Toufara v Čihošti, jeho návrat domů, do farnosti, v níž působil, je příležitostí k zamyšlení. Když byly za velmi zvláštních, netroufám si říci zázračných okolností nalezeny ve společném hrobě ďáblického hřbitova, vyvolalo to řadu diskusí. Mimořádným způsobem se dochoval nákres šachty, kde jeho ostatky měly ležet a nakonec byly nalezeny o něco dále a to přesně na svátek svaté Anežky České. Odpor k vyzvednutí ostatků dala najevo naše levice s pokryteckým poukazem na to, že neidentifikovatelné ostatky ostatních obětí budou mít narušen svůj klid. Za naprostou nehoráznost pak považuji výtky komunistických pohrobků, kteří kritizují církev, že chce blahořečit člověka, který přece nebyl žádným vůdcem opozice vůči tehdejšímu režimu. Nějak jim uniklo, že blahořečíme oběť komunistické zvůle, tehdejšího systému státní moci, která si dělala monopol i na myšlení a duše obyvatel.
Před několika týdny jsme se setkali v Týnském chrámu, který se nazývá druhým pražským kostelem. To nám připomíná skutečnost téměř 150-ti let, kdy tam sídlila utrakvistická konzistoř pod obojí. Horní konzistoř, zvaná pod jednou, byla při katedrále sv. Víta, neboť jak píše Dr. Z.V.David z Wilsonova ústavu ve Washingtonu ve své studii, církev zůstává jedna. Dobu oněch 6 století od tragické události, kterou bylo upálení Mistra Jana Husa, můžeme charakterizovat jako dobu, která rozdělovala a kladla otázky.