Druhá cesta do zahraničí nového prezidenta Petra Pavla vedla do Varšavy, tedy do sousedního Polska. Mnozí se ptají, co se v Polsku odehrává? Ano, můžeme říci, že boj politicko-mediální pod praporem války proti papeži Wojtylovi, tedy proti sv. Janu Pavlu II., velkému papeži, který symbolizuje návrat svobody a suverenity po hrůzách 20. století.


Začnu slovy šéfredaktora Gazety Wyborczej Adama Michnika, velkého přítele Charty 77 a výrazné postavy odporu proti komunistické diktatuře: „Jan Pavel II. je jednou z nejvýraznějších postav veřejného života v polských dějinách 20. století… Dlužím mu příliš mnoho a jsem toho názoru, že Polsko mu dluží příliš mnoho…“

Samotné Polsko žije přípravou na podzimní senátní volby a průzkumy veřejného mínění predikují opětné vítězství strany Právo a spravedlnost (PiS). Současné mezinárodní postavení Polska budí nejenom rozpaky, ale v mnohých politických a ideologických kruzích je těžko přijatelný zájem USA (D. Trump, který řekl, že „Polsko je duší Evropy“, návštěva prezidenta Bidena v nedávné době, skutečnost, že Polsko se stává mostem pomoci a podpory Ukrajiny) a budí také i reakce. Součástí této ideologické války je tedy pokus dehonestovat Jana Pavla II., ale současně dehonestovat celou politiku katolické církve v dobách nadvlády SSSR.

Můj hlas je rezonancí prohlášení České biskupské konference, ale je také odpovědí na výkřik krakovského emeritního arcibiskupa kardinála Stanisława Dziwisze, osobního tajemníka Jana Pavla II. Obviňování papeže Jana Pavla II. ze „zametání pod koberec“ kauzy zneužívání, bylo vyvráceno jak historiky, tak i čestnými žurnalisty i studiem archivních dokumentů. Články časopisu "Nie", jehož zakladatelem je známá postava polského režimu J. Urbana, mluvčího tehdejší vlády, bojovníka proti solidaritě a katolické církvi, téměř celé dvě desetiletí po pádu komunismu, jsou dostatečným svědectvím, komu slouží tato aktivita. Citování z dokumentů z komunistické polské tajné policie je dostatečně výmluvným diskvalifikačním argumentem proti autorovi knihy "Maxima Culpa" Overbeckovi. Reportáž v televizi TVN24 (financované z USA) nám připomíná tedy postoje vládní administrativy z doby Clintona a prezidenta Obamy (redaktor Gutowski).

Zmíněné tři případy vůbec nepotvrzují pokus o retušování, ale vycházejí ze skutečnosti, že tyto případy byly řešeny podle tehdejších, jak civilních, tak církevních zákonů. Mohu se ptát, komu slouží tato skandalizace? Doporučuji zájemcům, aby si sami ověřili celou mediální válku v současném Polsku, která vyvrcholí v neděli protestní manifestací v Nowym Targu, kdy podhalané chtějí vyjádřit svoje znechucení nad takovýmto jednáním polských médií a současně je projevem oddanosti velkému synu polského národa.

Jsou zde slova kardinála Dziwise: nejedná se jen o poplivání a zneuctění papeže sv. Jana Pavla II., ale je to poplivání a pošlapání samotné identity polského národa. Dovolím si přidat, je to urážka všech, kteří bránili svobodu, povzbuzeni příkladem tohoto muže, který se stal hrdinským symbolem zápasu proti totalitám (hnědé i rudé) od svého mládí.

Atentát z 13. května 1981 je jasným svědectvím, komu záleželo na jeho likvidaci! Ptám se, komu záleží na pošlapání, poplivání a odstranění svaté paměti Jana Pavla II.? Můj text je ale i odpovědí na jeden článek českého žurnalisty…

Končím slovy, mohu říci - přítele Adama Michnika: „jednu věc vím na 100 procent. Nevěřím tomu, i kdybyste ze mě stáhli kůži, že papež vědomě kryl zločince. A je mrtvý!, a nemůže se bránit.“