Je hrozné utrpení těch, kteří jsou vydáni vojenské agresi, ale přiznejme si co se děje v srdci dítěte, které nemá oporu v otci a matce.

Dovolím si připomenout ještě jeden úkol. V korunce sochy Panny Marie Fatimské chybí kulka. Určitě jsou mezi námi myslivci, lovci, darujte jednu otci Pavlovi. To totiž připomíná, že Fatimské poselství se splnilo. Sv. Jan Pavel II. je tím papežem, který vystupuje na Kalvárii Církve moderní doby. Jemu vděčíme za svobodu. Nejenom jako Církev, ale jako Evropa. On dokázal, aby politika přestala být jenom handlem, kšeftem, ale aby se opírala o ty nejhlubší morální zásady.

Ano, válka na Ukrajině je hrozná. Ale válka na Západě je stejně hrozná. Dostali jsme se tam proto, že na naší cestě jsme ztratili Pannu Marii. Nenašel jsem ani v jediném zápise ze synodální cesty připomínku o Panně Marii, v tom jak se diskutovalo, v oněch závěrech.

Bůh když k hovoří k nám lidem, tak k nám hovoří jako otec. Bůh, když hovoří k nám lidem a chce připomenout co je láska, co je něžnost, tak k nám hovoří ústy proroka Izaiáše: “Kdyby na Tebe matka zapomněla”, ta, která Ti dala život, “já na Tebe nezapomenu.” (Iz 49,15)

A my jsme svědky čeho: Gertruda von Le Fort řekla: “Jestliže dojde k propadu poslání ženy, je konec světa”. Dovedete si představit život bez toho, že mohu říci: “mami, maminko!”? Dovedete si představit život bez toho, že řeknu: “táto, tati!”?

Jakou nám Ježíš odkázal modlitbu? Fatima? To je jméno dcery Mohameda. Islám má mnoho důležitých momentů, ale jedno mu chybí: nemůže oslovit Boha: Otče, Abba!

Židé i křesťané jsou vystavováni znovu, jak za nacismu, tak za komunismu, úplnému tlaku.

My si ale musíme uvědomit, že ten kdo je nejohroženější (vím, že se dostanu do tisku, to mě nevadí), není ukrajinský voják, ale na světě je ohrožováno dítě a dítě bez rodičů nejenom, že nemůže být, ale také nemůže žít.

Je hrozné utrpení těch, kteří jsou vydáni vojenské agresi, ale přiznejme si co se děje v srdci dítěte, které nemá oporu. Myslím, že toto je poselství Fatimy. Ale je to poselství vítězné.

Ano otče metropolito, Jasna Góra. Když kardinál, primas tisíciletí, dostává svobodu a vyhlásí pěší pouť do Čenstochové na Jasnou Horu, řekl slova: “Tady u Matky Boží, tady rozhodne polský dělník o svobodě a zániku diktatury.” - cituji volně. A my si musíme uvědomit, že to je ta veliká šance.

Neztráceli jsme tady čas. Ani pan ministr, ani pan poslanec. Protože zakladatel Evropské unie Konrád Adenauer řekl: “Poutní místa, to jsou místa, kde se rozhoduje o budoucnosti světa.” Měli bychom si to všichni uvědomit.

Měli bychom si uvědomit, že Církev, křesťané, jestliže budeme manifestovat, demonstrovat svojí víru z které vyrůstá naše naděje, pak se nemusíme bát ani klimatické katastrofy, nemusíme se bát ani problémů s elektromobily, ale můžeme hledět do budoucna, protože jsme nalezli smysl života. Protože víme, že člověk není pouze emocionální bytost, ale že člověk je bytost, která myslí. Že člověk je bytost, která je s druhým a pro druhé. Zóon politikon.

Ale je třeba si uvědomit, že útok na člověka, který je stvořen, který je jako muž a žena, je důsledkem toho, že jsme Bohu řekli: “Ne! Nás nezajímáš!.” My nejsme militantní ateisté, my nejsme ateistický stát v České republice. My jenom říkáme Bohu: “My to dokážeme bez Tebe.” A máme výsledky. Všechny naděje Fatima splnila. Panna Maria splnila to co řekla. Ale my si musíme klást otázku proč jsme tam kde jsme.

Když jsme byli s panem nunciem Enderem poděkovat za svobodu a pak jsme putovali do Batálie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Klášter_Batalha), to je ono místo, kde jsou pohřbeni portugalští králové, tak mi říká: “Prosím Tě, já to nemůžu stále pochopit, proč ta Panna Maria to říká těm malým dětem? Vždyť tomu nemohli rozumět?” Volně budu opakovat tu odpověď: “Víš, kdyby to byli politici, tak nevíme co by s tím udělali. Kdyby to byli teologové, tak víme co s tím dělají. Dokáží zašantročit pravdu výměnou za své ego. Kdyby to byl někdo jiný než dítě, které nemá žádný zájem získat, obohatit se, prosadit se, pak by toto poselství nebylo předáno, nemohlo by se uskutečnit.”

Proto jsme zde především abychom děkovali, abychom našli naději, protože naděje, řekl voják, básník Charles Péguy, to je ta dívenka (zase zde máme dítě), ale ta nikdy neumírá. Tak odejděme odsud s tímto vědomím.

Je to modlitba, modlitba růžence, kterou ovšem můžeme držet v ruce jedině tehdá, když budeme stateční. K nám se vrátila svoboda, rozhodnutím Velehradské pouti, kde Václav Benda končil slovy: “Bude-li třeba vzít meč na obranu svobody a k návratu svobody, pak jsme připraveni duchovní otcové. Ale vás žádáme o modlitbu a požehnání.”

Dovolte, abych jako starý muž toto řekl vám mladším. Je zapotřebí si opravdu uvědomit, že bez statečnosti, bez vyznávání pravé víry nebudeme mít žádnou naději a nejsme schopni lásky. Nahradíme ji za kariérismus. Amen.