Svoboda podnikání nebo boj za rovnost žen? Francie chce kriminalizovat nákup sexuálních služeb

Jakákoliv vláda, která prosazuje zákon o prostituci, prohlašuje, že cílem právní úpravy je ochránit práva žen, omezit nelegální obchod s lidmi či zamezit šíření pohlavních nemocí. Volí však diametrálně odlišné cesty a vychází z rozdílných hodnot.

Nizozemsko, Rakousko či Německo ve snaze vytlačit organizovaný zločin a lépe ochránit práva žen prostituci legalizovalo a učinilo z ní zvláštní druh podnikání. Většina Němců či Holanďanů nevidí nic špatného na tom, jestli někdo chce uspokojit svoji potřebu a někdo zase snaží získat prostředky k obživě.

Skandinávské země vnímají prostituci naopak jako „formu násilí páchaného muži na ženách“ a lidskoprávní zločin. V roce 1999 kriminalizovala švédská vláda poptávku - nákup sexuálních služeb. Zákazníka přistiženého při placení lze trestat pokutou nebo vězením až do šesti měsíců. Všechny osoby nabízející sexuální služby jsou považovány za oběti, proto poskytování sexuálních služeb není trestné, ale není ani legální a zůstává společensky vysoce nežádoucím jevem. Postavení a pracovní podmínky prostitutek se nezlepšily, spíše naopak. Podle švédských oficiálních statistik se počet prostitutek ve Švédsku po přijetí zákona snížil o 40 %. Švédský vzor následovalo i Norsko.

Francie a Německo následují Skandinávii na cestě do světa bez prodejné lásky

Kritici švédského modelu kriminalizace poptávky poukazují na fakt, že skandinávské státy svůj problém exportovaly – většina někdejších zákazníků vyhledává sexuální služby v zahraničí. Obdobný zákon, zavádějící vysoké pokuty pro klienty prostitutek, schválilo francouzské Národní shromáždění. Zákazníci mohou dostat pokutu 1500 eur. Podobný návrh zákon je v současné době projednáván i v německém Bundestagu.


Muži na pranýři i v Česku

Postup prolomení anonymity a pranýřování zákazníků použily i některé radnice v česko-německém pohraničí ve snaze vymýtit pouliční prostituci. V roce 2008 městská policie v Chomutově uveřejňovala na internetu fotografie aut a zákazníků, především z Německa. Plánovala dokonce posílat dopisy na adresy těch řidičů, kteří si vyžádají sexuální službu – aby se o jejich počínání dozvěděly i jejich rodiny. Toto zostuzení mělo být odstrašujícím prostředkem. Město Dubí rovněž uvažovalo o zveřejňování fotografií klientů, ale záměr zakázal Úřad pro ochranu osobních údajů.

Radnice volí tak zoufalé kroky především proto, že jsou vůči pouliční prostituci bezmocné. Stále neexistuje zákon o regulaci prostituce, který by jim dal možnost chránit veřejný pořádek a vykázat pouliční prostituci z ulic města – například do speciálních zón, jako tomu je v Německu.

Česká cesta řešení prostituce - Nevidím, Neslyším a Nemluvím

Jedinou platnou právní úpravou regulující prostituci v České republice je zákon o potírání pohlavních nemocí z roku 1922, který byl novelizován v roce 1949. V Česku je zakázáno zřizování a udržování nevěstinců. Zákon ukládá státu zajišťovat dozor nad zpustlou mládeží, která vede pohlavně nemravný život a zřizovat ústavy, v nichž se „řemeslným prostitutkám“ zajistí dočasný útulek a příležitost k nápravě. Velká města s dobrým úřednickým aparátem mají možnost upravit pouliční prostituci vyhláškou.

Nehledě na praktickou nepoužitelnost zastaralých a přežitých právních norem a de facto „bezprávní“ stav v Česku, stále chybí politická vůle vytvořit právní rámec prostituce. Uzákonění prostituce vadí mnoha politikům. Oblíbeným argumentem odpůrců nového zákona napříč politickém spektrem je podivné klišé, že regulace prostituce učiní ze státu největšího „pasáka“. Úkolem politika není moralizovat či vynášet hodnotové soudy, ale vytvořit právní rámec pro uspokojování konkrétních potřeb občanů – včetně prostitutek a jejich klientů. Pokud zákon neslouží lidem, pozbývá smysl.

Prostituce? Práce jako každá jiná!

Návrhy právní úpravy prostituce v ČR jako „zvláštního“ druhu podnikání opakovaně spadly pod stůl. Zákon o regulaci prostituce měl přinést zavedení efektivní kontroly provozování prostituce a lepší ochranu společnosti před riziky – drogami, kriminalitou, pohlavně přenosnými chorobami včetně HIV/AIDS. Lépe by chránil práva sexuálních pracovnic, odstranil stigma a zlepšil jejích společenské postavení.

Zákon o regulaci prostituce by zajistil pravidelné příjmy do veřejných rozpočtů – mohly by pak putovat na prevenci přenosných chorob a kriminality, na vzdělávání a rekvalifikaci sexuálních pracovníků a pracovnic. Podlé údajů Českého statistického úřadu činí celkové roční výnosu z prostituce přibližně 8 miliard nezdaněných korun, průměrný čistý výdělek sexuálního pracovníka – zhruba 50 tisíc korun. Zdanění tohoto druhu podnikání by mohlo přinést státní pokladně až tři miliardy korun ročně.

Další důvod pro uzákonění prostituce: ochrana veřejného zdraví

Regulace prostituce včetně registrace poskytovatelek sexuálních služeb s pravidelnými lékařskými prohlídkami výrazně sníží riziko šíření pohlavních nemocí – především syfilis, kapavky a HIV/AIDS. Týká se to i homosexuálních prostitutů, daleko zranitelnějších z hlediska onemocnění a přenosu HIV/AIDS. Naopak, zákaz a zatlačení prostituce do ilegality podpoří gangy obchodníků s lidmi a šíření pohlavních nemocí.

Zákaz není řešení

Ideovým základem skandinávského a francouzského modelu zákazu prostituce formou kriminalizace poptávky po sexuálních službách je feministický pohled na prostituci jako na absolutní zlo, které ženy (a ostatní prostituující se osoby) stigmatizuje a ponižuje. Proto prostituci je zapotřebí vymýtit. Položme však jednoduchou otázku - lze zlikvidovat prostituci pouhým zákazem? Souhlasím s odpovědí americké filosofky profesorky Marthy Nussbaum: „Feministky by se měly stavět na odpor proti stigmatizaci sexuální práce, nikoliv proti sexuální práci jako takové“.

Uzákonění prostituce může přinést sexuálním pracovnicím legalizaci jejich obživy, jejich životního způsobu, posílení jejich práv, zrovnoprávnění s jinými pracujícími. Cílem právní úpravy prostituce je zlepšit ochranu zdraví, bezpečnosti a pracovních podmínek sexuálních pracovnic a pracovníků. A pak lze představit i další přínosy – pokud je žena registrována živnostnice, která odvádí daně, měla by mít nárok na mateřskou dovolenou. Pokud v sexbyznysu skončí, měla by dosáhnout na podporu v nezaměstnanosti, nabídku rekvalifikace a důchodové zabezpečení.

Rovnost versus svoboda

Beze sporu, prostituce přináší mnoho rizik a je společensky škodlivá. Snaha vymýtit prostituci jako sociálně patologický jev a ponižující činnost hájí hodnoty lidské důstojnosti a rovnosti žen. Nebere však v potaz rozmanitost životních způsobů a neslučitelnost některých klíčových společenských hodnot. Hodnota genderové rovnosti je zde v rozporu s jinými demokratickými hodnotami, především svobodou. Stát by neměl rozhodovat za prostitutky, co je pro ně nejlepší, a to i v situaci, kdy je chce ochránit před ponížením jakožto univerzální formou zla. Ještě větším zlem může být omezení individuální svobody těchto žen.